Sociální síť Clubhouse. Co obnáší? Co od ní můžete očekávat?
„Řekl jsem jim, že se ke gayům a lesbám chováme jako kokoti, a hned jsem dostal pojeb, ty vole,“ ozývá se mi ve sluchátkách burácení starosty pražských Řeporyjí Pavla Novotného a já si říkám, kde jsem se to ocitnul. Na Clubhousu. Pokud to ještě nevíte, je to nová a novátorská sociální síť, která konečně dorazila i do Česka. V Clubhousu se komunikuje výhradně hlasem a v reálném čase, obrázky a texty najdete jen v popisech profilu uživatelů a diskusních místností, česky zvaných růmky. Dění na síti Clubhouse tak připomíná střídavě podcast, xchat, hospodu, Český rozhlas 2 a občas i Otázky Václava Moravce, to když mluví poslanec a někdejší moderátor Medúzy Aleš Juchelka. Diskusní místnost může založit každý, stejně jako poslouchat v jakékoli veřejné místnosti v celém Clubhousu. Kdo smí mluvit, určují moderátoři. Základem clubhousové etikety je pěkně nahlas pozdravit a ztišit svůj mikrofon, když zrovna nemluvíte. Ve světě si Clubhouse za necelý rok existence získal dva miliony uživatelů, úspěšní Češi mají desítky tisíc followerů. Stejně jako ostatní sociální sítě i Clubhouse nabízí příležitosti jak pro neopakovatelné a obohacující zážitky, tak pro nekonečnou prokrastinaci.
Clubhouse začal vznikat ani ne před rokem v malém týmu pod vedením dvou zkušených profíků původem z Googlu. Chtěli vylepšit formát podcastu o možnost zapojení posluchačů do diskuse, podobně jako když na konferenci koluje mikrofon pro otázky. Nakonec z podcastu moc nezbylo: marketingový guru Marek Prchal (ano, ten, co dostal před kamerami pusu od premiéra Andreje Babiše) si v Clubhousu posteskl, že v něm lidé nejsou fyzicky spolu. Při tradičním natáčení jsou totiž všichni v jedné místnosti, vidí na sebe a jeden na druhého můžou mrknout či zamávat, a tak celou diskusi neslyšně dirigovat. V Clubhousu i sebelépe připravená diskuse svou horší plynulostí spíš připomíná konferenční hovor než režírovaný pořad. Oproti ostatním médiím je život zde zásadně odlišný svou interaktivitou. Podcasty i všechny další sociální sítě jsou založeny na jednorázovém zveřejnění příspěvku. Každá následná diskuse je už o hotové věci, podobně jako hodnocení nového hudebního alba nebo knihy.
Clubhouse dělá vše pro spontaneitu, živost a okamžitost diskuse a účastníci můžou nakonec dosáhnout shody nebo porozumění bez zátěže původního, často vyostřeného příspěvku. Veškeré trvalé záznamy jsou v lepším případě vedlejší produkt, častěji dokonce porušením pravidel sítě.
Nejspíš díky tomu se v Clubhousu můžete cítit opravdu dobře a příjemně, což jsou pocity, které si málokdo spojí s jinou sociální sítí nebo internetovým světem. A to i ve chvíli, kdy již zmíněný řeporyjský bijec Novotný nasadí svou značkovou image: naprosto nadlidskou saturaci vulgarit při komentování běžného politického tématu. Když nikomu v místnosti neubližujete a moderátorům to nevadí, můžete mluvit sprostě, používat nadsázku a ironii a vůbec dělat věci, které by na jiných sociálních sítích nemusely projít. Sám jsem to zkusil – po přečtení pravidel používání Clubhousu, která vyžadují mimo jiné respekt k ostatním a zákaz agresivního chování, jsem v jakési diskusi o vaření začal cílenou provokací: zmínkou o Sorosových židozednářích z pražské kavárny.
