Dnešní hiphopová móda je celosvětově uznávaným lukrativním stylem. Je hluboce zakořeněná nejen v západní mainstreamové kultuře. Neustále se vyvíjí a vychází ze svých vlastních kořenů. Jde o uměleckou formu, která dala vzniknout mnoha nezaměnitelným outfitům, které si tato dříve outsiderská kultura osvojila. K začátku hiphopové módy se musíme vydat až do 70. let minulého století. Do doby, která hip hopu předcházela.
Na konci 60. a na začátku 70. let zněly ulicemi New Yorku zvuky disco hudby. První diskžokejové, jako například DJ Hollywood, pouštěli pozitivně znějící disco songy v klubech na Manhattanu, kde na ně tančili elegantně oblečení návštěvníci. Mezi základní předpoklady vstupu na diskotéky patřily kalhoty do zvonu, kravaty, párty šaty a okázalé projevy bohatství a prosperity. New York se pyšnil pověstí nebeské dekadence, svobody a oslnivého nočního života. Zároveň ale ve městě rostla kriminalita, stoupal počet vražd a Bronx byl v plamenech. V oblastech, kde žily nižší sociální vrstvy, došlo během jediné dekády k více než dvanácti tisícům požárů domácností. Osmdesát procent bytů požáry zničily a čtvrt milionu lidí přišlo o střechu nad hlavou. Místy byly zdevastované celé bloky, ze kterých zbyl jen popel, zločin a nezaměstnanost.
Hiphopová hudba a její móda se zrodily v těchto zdevastovaných oblastech v kontrastu s oslnivým světem disco hudby. Diskžokej DJ Kool Herc pořádal večírky ve společenské místnosti svého činžáku na okraji Bronxu. Na jednom z těchto slavných mejdanů tento jamajský DJ poprvé použil techniku dvou gramofonů se stejnými deskami k prodloužení konkrétní části písničky. Takové prodloužení se nazývalo „the break“ a DJové ho používali, aby dali na tanečním parketu prostor breakdancerům (B-boys/B-girls). Tito tanečníci nosili stylové, ale zároveň funkční modely, ke kterým často přidávali výrazné doplňky. Přiléhavé džíny, vlastnoručně upravená trička s názvy tanečních skupin nebo graffiti tagy, pletené svetry typické pro 80. léta v kombinaci s lyžařskými brýlemi, kožešinové čepice a sluneční brýle. Vznikaly tak skutečně nepřehlédnutelné outfity. I boty musely být stylové, ale také funkční. Tanečníci nosili sportovní modely od německé značky Puma. Oblíbeným modelem se staly odolné a zároveň pružné boty Puma Clyde ze 70. let s rovnou podrážkou a kulatou špičkou. Nosily se se širokými tkaničkami („phat laces“). Tanečníci breakdance se tak na scéně objevili ještě dříve, než hudební styl hip hop získal své jméno. DJ Hollywood při svém hraní zaměstnával MC (masters of ceremony). Mezi první rappery, kteří se objevovali na významných manhattanských disco akcích patřili Eddie Cheeba a Lovebug Starski. Tito umělci, kteří rapovali na okázalých večírcích v downtownu, se ovšem výrazně lišili od těch, kteří doprovázeli DJ Herca v jižním Bronxu. Tyto rozdíly se v dané subkultuře opakovaly ještě mnohokrát.
První hiphopovou módu lze připsat několika málo jedincům. Dapper Dan (vlastním jménem Daniel Day) vyrostl v 50. letech v chudinské čtvrti Harlem. Už v mládí si rád upravoval oblečení, aby prodloužil jeho životnost. Postupně se z toho stala vášeň pro látky a vzory. Jako teenager se zúčastnil komunitního programu, díky kterému se dostal až do Afriky v rámci exkurze kulturní výměny, která měla za cíl rozšířit obzory newyorské mládeže. Daniel tak získal šanci poznat afrického krejčího, kterému se zalíbil jeho styl a souhlasil s tím, že mu dá na cestu zpět plný kufr jeho vlastních modelů. Daniel se tak vrátil do New Yorku s nákladem nového oblečení a hlavou plnou inspirace.
Na začátku 80. let si Dan otevřel obchod s názvem Dapper Dan’s Boutique a vybudoval si v Harlemu jméno díky přetváření luxusních modelů od slavných značek jako Gucci, Louis Vuitton nebo Fendi tak, aby lépe seděly místním zámožným klientům. V té době už byly jeho vzory slavné a jeho jedinečné modely se pyšnily logy zavedených značek v různých barvách, formách a tvarech. Navrhoval sportovní soupravy s celoplošným potiskem Louis Vuitton a kožešinovými lemy nebo kožené bundy ve výrazných barvách. Pracoval s luxusní módou naprosto novým způsobem. Epidemie užívání cracku v 80. letech vedla k rozsáhlým problémům se závislostí, společenskému úpadku a rozpadu rodin v rozsáhlých částech amerických měst. Znamenala ale také to, že ti, kteří tuto ničivou látku lidem poskytovali, se těšili z obrovských zisků a měli chuť utrácet, takže prvními zákazníky Dapper Dana v Harlemu byli místní gangsteři, podvodníci a drogoví dealeři. Butik byl otevřený 24 hodin denně a Dan spával na provizorní posteli v zázemí. Jeho obchod se stal mekkou pro lidi, kteří začali vydělávat spoustu peněz a chtěli se navzájem předhánět v tom, kdo bude nosit honosnější oděvy na zakázku od Dapper Dana.
Danova unikátní fúze konfekční módy se stala přitažlivou pro zámožné obyvatele Harlemu. Na druhé straně města mezitím Russell Simmons a Rick Rubin (dva mladí hudební vizionáři) pracovali na zcela novém unikátním zvuku pro začínající hiphopové umělce, kteří byli podepsáni pod jejich čerstvě založenou nahrávací společností Def Jam. Stejně jako Dapper Dan ve svém charakteristickém tvůrčím procesu, který kombinoval již existující produkty pro vytvoření něčeho úplně nového a jedinečného, i tehdejší nový zvuk „cut & paste“ se do značné míry opíral o skladby vytvořené ze samplů a perkusových breaků vyňatých z již dříve vydaných skladeb. Kromě vytváření tohoto nového zvuku Simmons vytvářel také kultovní image pro umělce vydávající pod jeho labelem. Při tvorbě image svého projektu Run-DMC se Simmons snažil odklonit od raného oblečení rapperů a oblékal toto trio pocházející z Hollisu do modelů, které napodobovaly tehdejší newyorské gangstery a pouliční šmelináře. Bylo dobře známo, že jakmile některý z umělců Def Jam vydělal dost peněz, Russell Simmons ho poslal k Dapper Danovi, aby jim pořídil nové oblečení. Dan byl rád, že mezi jeho klienty už nepatřili jen zločinci, a naplno se pustil do navrhování výrazných modelů pro tyto nově úspěšné umělce. V roce 1984 hudební televize MTV (spuštěná v roce 1981) uvedla svůj první rapový videoklip „Rock Box“ od Run-DMC. Hiphopová móda nyní začala překračovat stín chudinských čtvrtí, ve kterých vznikla.
Dapper Dan stál za modely, které se objevily v několika zásadních hiphopových videoklipech od poloviny osmdesátých let dál. Jeho oděvy se staly ústředním motivem obalu alba Paid in Full (1987) Erica B & Rakima, na kterém je newyorská dvojice DJů a rapperů zachycena zády k fotoaparátu ve sladěných bundách ve stylu Gucci od Dapper Dana. Další začínající umělec labelu Def Jam – LL Cool J, kombinoval svoje unikátní syrové beaty (od Ricka Rubina) s eroticky laděnými, na dřeň obnaže nými chvástavými rýmy, klouboučky Kangol a zlatými řetězy. Hiphopové módě konce 80. let jednoduše dominoval styling Dapper Dana, od rappera Slick Ricka narozeného ve Velké Británii a žijícího v New Jersey, který si zamiloval mokasíny Bally a chlubil se svým zlatým zubem (od místního zlatníka Eddieho Plaina), až po zakázkové kožené modely DD a soupravy Salt N Pepper vyrobené z lycry. Kultovní značka byla v raném světě hiphopové módy dobře viditelná a také dosažitelná. Není divu, že špičkové značky podávaly na Dapper Dana žaloby a zajišťovaly pravidelné konfiskace jeho látek a vzorů. To ho nakonec donutilo zavřít obchod a uchýlit se do ilegality, aby dalších 20 let prodával oblečení z kufru svého auta.
Na konci osmdesátých let vznikl samostatný kolektiv umělců, kteří se proslavili svými pozitivními, dobromyslnými afrocentrickými texty a výrazným módním stylem. Jejich zvuk známý jako Native Tongues předznamenal tzv. Daisy Age hip hopu. Typické byly květinové košile a nadrozměrné džíny s basketbalovými teniskami. Tento neobohémský styl hip hopu se vyznačoval secondhandovými modely, zářivými barvami a hrdostí na černošský původ, poznávání sama sebe prostřednictvím sebevyjádření a experimentování. Mezi typické představitele patřili například De La Soul, A Tribe Called Quest nebo Queen Latifah. Film Spikea Leeho „Do the Right Thing“ z roku 1989 se nesl ve stylu Native Tongues, což mu dalo ještě silnější hlas. Výraznější modely se objevily díky kapele Public Enemy, která také spadala pod label Def Jam. Na přebalu jejího debutového alba Yo! Bum Rush the Show (1987) byla skupina zachycena ve vojenské výstroji. Nechyběly ani tenisky a baseballové kšiltovky, stejně jako barevné detaily člena Flavor Flav, a zlaté zuby od Eddieho Plaina (zlatníka, který o deset let dříve dělal zuby i Slicku Rickovi).
V jižní Kalifornii se ve stejné době hiphopová hudba a její móda řídily zcela jinými vlivy. Oproti newyorskému discu a jazzu čerpalo západní pobřeží a jižní oblasti hudební inspiraci z funku, psychedelického rocku a gospelu. Podobnost lze najít v tom, že rappeři se oblékali jako místní gangsteři a zlodějíčci. Hispánskolatinskoamerické gangy se mísily s černošskými a menšinovými bělošskými gangsterskými styly, což bylo vidět například na debutu skupiny N.W.A (Niggaz Wit Attitudes) v roce 1988.
