Ekonom Bartoň: Pokud je na tom ekonomika „tak dobře“, je třeba snížit plány na zadlužení | E15.cz

Ekonom Bartoň: Pokud je na tom hospodářství „tak dobře“, je třeba snížit plány na zadlužení

Výroba na plné obrátky v závodě Škody Auto v Kvasinách na snímku z doby před nástupem pandemie COVID-19. Ta nabourala i českou ekonomiku.
Výroba na plné obrátky v závodě Škody Auto v Kvasinách na snímku z doby před nástupem pandemie COVID-19. Ta nabourala i českou ekonomiku.
• 
ZDROJ: Škoda Auto

Michal Šenk

Share on Facebook Messenger
Vstoupit do diskuze
0

HDP v tuzemsku za rok 2020 kleslo meziročně o 5,6 procenta. Jde o relativně lepší výsledek, než jaký odhadovaly původní předpoklady. Zásadně se na vývoji ekonomiky nejspíš nepodespal ani systém protipandemických opatření. „Pokud je na tom ekonomika dle dnešních čísel skutečně lépe, než vláda čekala, je potřeba zítra okamžitě snížit i plány na budoucí zadlužování,“ nabádá hlavní ekonom investiční skupiny Natland Petr Bartoň. „Jednou ekonomové spočítají, kolik poklesu způsobil objektivně covid a kolik špatná reakce na něj. Jazýček vah se rychle přechyluje k tomu druhému,“ říká také. 

HDP Česka loni propadl o 5,6 procenta. Jaká je to zpráva? Když se podíváme čistě na toto číslo, co nám říká?  

Je to zpráva především překvapivá. Ještě minulý týden ministerstvo financí počítalo s poklesem 6,1 procenta, v září dokonce s mínus 6,6 procenta. Ten rozdíl je poměrně velký, proti minulému týdnu. Nyní statistický úřad dohledal více než 28 miliard ekonomického výkonu, respektive půl procenta HDP roku 2019. Největším překvapením byl pro všechny poslední kvartál. I když byl druhým nejzasaženějším kvartálem co do ekonomických omezení, došlo v něm dokonce k růstu oproti letnímu, třetímu kvartálu, kdy platila omezení jen na turistický ruch.

Takže covidový propad nebyl tak zásadní, jak by se mohlo zdát? 

Skutečný covidový propad byl zhruba mínus 7,6 procenta. Hospodářský pokles začal totiž již na podzim 2019, ale i tak měla česká ekonomika v roce 2020 růst alespoň dvouprocentním tempem. To bude třeba mít na paměti, až se budeme srovnávat s ostatními evropskými zeměmi, z nichž mnohé letos klesly z nulového, nikoli téměř tříprocentního růstu.

Co musela ekonomika obětovat, aby propad v důsledku covidu nebyl tak velký? Dluh, inflaci?

Výši zadlužení nyní žádný stát neřeší. Evropské vlády totiž zvolily reakci, která působí ekonomicky mnohem vyšší škody, než jaké vlády kompenzují svým zadlužením. Ekonomicky skutečně dává smysl, že pokud se má někdo zadlužit, pak spíše vlády než ekonomické subjekty, které by za své půjčky musely platit mnohonásobně vyšší úroky. Prvotní zadlužení a placení lidí za nic dává smysl, pokud předejde zbytečným krachům kvůli náhlému výpadku poptávky. Pak toto zadlužení v ekonomice udrží tu největší hodnotu - spojnici kdo s kým na čem pracuje. Kdyby se tyto vztahy rozvázaly například propouštěním pracovníků, byla by následná obnova mnohem dražší. Ale nejde to dělat donekonečna.

Proto jsou spíše hrozivější státní plány na pokračování obrovských zadlužení do příštích let. Tam budou takové deficity neobhajitelné samy o sobě. A pokud je na tom ekonomika dle dnešních čísel skutečně lépe, než vláda čekala, je potřeba zítra okamžitě snížit i plány na budoucí zadlužování. Ale ne tím, že si vláda předpoví vyšší výběr daní z lepší ekonomiky. Je potřeba snížit plánované výdaje. A ty zbylé mnohem lépe cílit na skutečně zasažené.

Co inflace?

Podle tradičních modelů hospodářský pokles znamená nižší inflační tlaky. Přestane totiž působit poptávková inflace s tím, jak se spotřebitelům snižují příjmy a ani investoři tolik neinvestují. Inflace během roku 2020 sice klesla, ale nijak rychle. Předpovídaný výrazný pokles nominálních mezd navíc zatím nezaznamenáváme, a s každým poklesem inflace tak vlastně paradoxně dokonce roste kupní síla těchto mezd. Stále ale hrozí nabídková neboli nákladová inflace: s ekonomickými omezení je dražší, nikoli levnější vyrábět. Kdyby hospodářská omezení výrobu zlevňovala, už dávno by se lidststvo prolockdownovalo k levným cestám na Mars.

Je nějaký morální hazard spojený s podporami ekonomik, jak je sledujeme nyní?

Největší hrozbou zůstane dlouhodobá snaha o zneužití covidu pro obhajování dalšího zestátňování hospodářské aktivity. Pokles ekonomiky o 5,6, tedy vlastně 7,6 procenta je skutečně hrozivé číslo, ale naše dnešní zestátňovací plány byly založeny na ještě horších odhadech, proto by dnešek měl vést k revizi těchto plánů.  

Co čeká reálnou ekonomiku? Podniky, zaměstnance?

Propouštění nás ještě čeká. Patrně již v lednu uvidíme tradiční lednový skok s tím, jak mnoha lidem nejsou po novém roce obnovovány pracovní smlouvy. Mnoho pracovníků je však stále na umělé podpoře. Program Antivirus měl již dávno být přeměněn na Kurzarbeit, který mnohem lépe cílí na skutečně postižené. Podniky ani pracovníci tak stále neví, co přesně bude. Dnes je přitom jasné, že většina celohospodářského poklesu je kvůli strachu a nejistotě, ne kvůli objektivním omezením. Tímto otálením hospodářská politika hospodářskou situaci jen zhoršuje. Jednou ekonomové spočítají, kolik poklesu způsobil objektivně covid a kolik špatná reakce na něj. Jazýček vah se rychle přechyluje k tomu druhému.

Kdy lze očekávát změnu trendu vývoje produktivity ekonomiky do plusu?

Vůči poklesu roku 2020 je jen těžko představitelné, že by ekonomika 2021 rok nerostla. Dosažení předcovidové úrovně nám ale pár let bude trvat. Ale to obrácení směru vzhůru bude důležité, i co do konjunkturní nálady v ekonomice. Na druhou stranu tu máme paradox. Současné modely růstu na 2021 jsou postaveny na porovnání s očekávaným horším propadem 2020. Pokud jsme ale nepropadli tolik, pak čistě matematicky musíme snížit očekávaný růst na rok 2021. Do zajímavých růstových čísel se však nedostaneme bez obnovení příjmů z turistického ruchu, a k tomu pravděpodobně ještě v roce 2021 bohužel nedojde.

Jakou roli směrem ke kočírování hospodářské politiky státu může hrát měnová politika, měla by nějak reagovat? 

Nezdá se, že by měnová politika měla nyní velkou moc. Nejen v Česku, ale i v celém ekonomicky vyspělém světě. Tradiční nástroje již byly vyčerpány, úrokové sazby jsou na nule, někde dokonce v záporu. Centrální banky se tak uchylují k politikám, které zakazují téměř všechny ekonomické učebnice. Skupují státní dluhopisy, tím zlevňují státní zadlužení, a státy si pak tolik nedávají pozor, jak peníze utrácejí. Jestli stavějí polní nemocnice, na které nemají personál, nebo jestli si objednávají reklamu na očkování náctiletých, když ještě ani pořádně nezačaly s očkováním seniorů. Nu a když dnes investoři a spořitelé nedosahují výnosu tradičními metodami, začínají se jako na investici dívat na věci, které by jinak spekulativní investicí nebyly, ať už jde o byty nebo bitcoiny. Jejich ceny porostou, ale oficiální míra inflace je tolik nezachytí. Sociálně ale dolehnou na ty nejslabší.

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.