Jak se stalo, že píseň Není nutno ve středu oběhla Česko? | E15.cz

Poslal spolu se Svěrákem a Uhlířem do světa radost z písničky Není nutno. Jak ho to napadlo?

Poslal spolu se Svěrákem a Uhlířem do světa radost z písničky Není nutno. Jak ho to napadlo?
Plakát k události Není nutno nezpívat.
• 
ZDROJ: Facebook Piána na ulici
Michal Šenk

Michal Šenk

Hlavními hvězdami happeningu #neninutno se samozřejmě stali Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, autoři této legendární písně a zároveň její interpreti ve středečním streamu, který oběhl Česko. To, že vznikl web neninutno.cz, že se píseň přenášela ve dvou desítkách živých proudů od televizí po rádia obchodních řetězců, a vůbec celý projekt jako takový, byla ale idea Petra Hanouska z kreativní agentury Brainz Studios. V podobných akcích proti trudnomyslnosti přirozeně doprovázejících koronavirovou pandemii chce Hanousek a spol. pokračovat.

Jak vás napadlo uskutečnit tuto akci?

První impulz byl telefonát s mojí macechou, která se jako zdravotní sestra dobrovolně vydala na zběsilou jízdu odběrovou sanitkou. Uvědomil jsem si, že všichni tihle lidé v první linii se dostali do strašné situace. Na jedné straně té fronty je neschopnost systému jim účinně pomoci, na druhé straně hysterie a sobectví občanstva v ohrožení.

Pak jsem šel nakoupit a viděl úplně stejné obklíčení a únavu u prodavaček v supermarketu. No a odpoledne jsme měli dlouho plánovanou schůzi s Ondřejem Kobzou a Davidem Mírkem na téma přenosu koncertů do virtuální reality a existence projektu Piana na ulicích v časech vylidnění ulic. Seděli jsem na louce u Sázavy, z koncertů sešlo a my se začali bavit o té společenské frustraci. A napadlo nás toto. Apolitický proslov jedné z mála osobností, která ještě má tu sílu a možnost spojovat. A samozřejmě s písní, kterou známe všichni z pohádky, kde všechno dobře dopadne.

Jak se vám pro ni podařilo nadchnout pány Svěráka a Uhlíře, aby toho byli aktivní součástí?

Oni se nadchli sami. Hned večer po našem lučním brainstormingu jsem volal panu Svěrákovi, vysvětlil mu svoji motivaci a touhu pohladit všechny ty vyděšené a přetížené pracanty v obklíčení. Udělat to gesto. Na chvíli je spojit se všemi námi, karantéristy. A druhý den mi už do telefonu četl projev, u kterého jsem zaslzel. 

Kolik to stálo?

Nula korun, spousty práce a času. Těžko se to dá vyčíslit. 

Jak hodnotíte ohlasy tohoto happeningu? Jsou rozporuplné - někoho to potěšilo, někdo to považuje za přehnanou věc.

Není možné zavděčit se všem. Navíc když to hrajete na gesto, které má být krásné. Gesto, které nikomu reálně nepomůže. Chápu, že ti vystrašení lidé se nedají uchlácholit pohádkovým dědečkem a jeho písničkou. Světem chodí smrt a vy si zpíváte. Jo jo, ale my nic jiného, lepšího pro ten svět udělat neumíme a nemůžeme. Jen tohle gesto. Moje macecha mi napsala sms, poděkovala. Takže tak. 

Motivuje vás to ke zopakování něčeho podobného?

V tomhle smyslu mě nejvíc překvapila a nadchla reakce starostů. To byla lavina zájmu. Vůbec netušíme v kolika obcích a městech ta Svěrákova krása zněla z obecních ampliónů, ale podle počtu stahování té MP3 stopy stovky. No a pochopil jsem, že oni mají stejnou potřebu jako my. Trošku odlehčit té atmosféře zmaru. Jesti něco zopakovat, pak s nimi a pro ně a do éteru vyprázdněných ulic.

Kultura si hledá cestu v nové situaci. Elán nechybí. Teď, kdo to zaplatí
Z potlačování emocí vzniká společnost sociopatů, říkají herci z krimi (Ne)přátelé

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!