V čem je lynčování Ledgeru nezasloužené a proč rituální pálení kryptopeněženek téměř nic neřeší
ANALÝZA. Byznys s hardwarovými peněženkami má za sebou mimořádně turbulentní období. Jednička na trhu Ledger se těžce vypořádává se spíláním bitcoinové komunity po přiznání, že by za určitých okolností mohla mít přístup k virtuálním měnám uživatelů vláda. Mezitím z toho výrazně profituje česká společnost Trezor. Pražský výrobce stejnojmenných peněženek se profiluje jako protipól francouzského Ledgeru. A tato strategie mu nese mezitýdenní zvýšení prodejů o 900 procent a věhlas mezi skalními fanoušky bitcoinu. Jenže i ti by si měli říct, do jaké míry je sodovka servírovaná Ledgeru přes sociální sítě adekvátní.
Adekvátní rozhodně je označovat aktuální anabáze Ledgeru jako PR katastrofu. Firma si na ně zadělala sama. „Vaše privátní klíče (umožňují odesílat a přijímat kryptoměnu, generují se na základě takzvaného seedu – pozn. aut.) nikdy neopouštějí bezpečnostní čip,“ tweetoval Ledger v listopadu s tím, že update softwaru zařízení nemůže „vytáhnout“ privátní klíče z bezpečnostního čipu.
Nedávno však táž firma na Twitteru uvedla, že z technického hlediska vždy bylo možné napsat takový software (firmware), který by třetím stranám umožnil zmocnit se privátních kličů. „Vždycky jste Ledgeru věřili – ať už vědomě, či ne – že něco takového neudělá,“ zněl tweet, po jehož zveřejnění se někteří uživatelé Ledgeru rozhodli produkty firmy rituálně zničit. Z hlediska základních technologických principů by ale jejich přístroj fungoval stále stejně.
Digitální lynč Ledgeru zastínil skutečnost, že hněvu části Twitteru či Redditu čelil minulý měsíc v podstatně menší míře i Trezor. Ten spustil ve své aplikaci funkci takzvaného coinjoinu, která zjednodušeně řečeno uživatelovy kryptoměny zamíchá, a tím výrazně zvýší jejich stopovatelnost a dohledatelnost.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
