Pod lupou: Zápas s obezitou začíná už v čekárně. A nekončí ani u léků
Až dvě třetiny české populace trpí podle nedávného průzkumu agentury Ipsos nadváhou nebo obezitou. A jen za poslední rok všichni Češi v průměru přibrali o další zhruba tři kila. Je obezita skutečně nemoc? A existují účinná řešení? V novém díle pořadu Pod lupou se na to Monika Ginterová ptá trojice lékařů: vedoucí Diabetologického centra Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Ludmily Brunerové, plastického chirurga Ondřeje Měšťáka a gynekologa v pražské Thomayerově nemocnici a zároveň lékaře a spolumajitele ambulance GIO a PORGIS Štěpána Budky.
„Obezita je opravdu nemoc, což akceptovala Světová zdravotnická organizace už v roce 1948. Samozřejmě v hubených poválečných letech to nebyl žádný problém. Tím se obezita stala až v posledních dekádách a souvisí to s celou řadou změn hlavně v oblasti životního stylu,“ vysvětluje vedoucí Diabetologického centra Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Ludmila Brunerová. Faktem podle ní ale zůstává, že část lékařské obce, stejně tak jako značné množství pacientů, ji stále za nemoc nepovažuje. „A pokud něco jako problém nevnímám, pak se to špatně uchopuje a řešení je složité,“ dodává.
Obezita je dnes definována jako chronické onemocnění, které souvisí se zvýšenou adipozitou, tedy vyšším množstvím tukové tkáně. Obvykle se stanovuje na základě body mass indexu. U hodnot mezi 25 až 30 jde o nadváhu, nad to už o obezitu, lidé by se ale měli o tato čísla zajímat mnohem dříve, než se ručička na váze zastaví příliš vysoko. „A zpozornět by měli v prvé řadě i samotní lékaři, a to už v rámci primární péče,“ zdůraznil gynekolog v pražské Thomayerově nemocnici a spolumajitel ambulance GIO a PORGIS Štěpán Budka.
„Už pediatři se stále častěji potýkají s dětskou obezitou, která je na vzestupu. Nadváhu by proto měli lékaři řešit s pacientem už od nízkého věku, protože čím vyšší věk a k tomu přidružená obezita, tím více komplikací,“ vysvětluje Budka. A těch může být až na dvě stovky. Jsou to například cukrovka druhého typu, zvýšená hladina tuků v krvi, zvýšená hladina kyseliny močové, kardiovaskulární potíže, vyšší výskyt infarktů, mozkových příhod a nádorů, typicky zažívacího traktu či ledvin. A přidávají se také psychické potíže.
Brunerová souhlasí, že dosavadní sít’ specializovaných obezitologických center a ambulancí nepokryje požadavky populace, a proto by se i podle ní měla řešit nadměrná váha už v rámci prevence. Ať už u praktického lékaře, nebo gynekologa. Na druhou stranu musí také platit pravidlo, že člověk sám zhubnout chce. V praxi podle plastického chirurga Ondřeje Měšťáka ale lidé nemají zase až tak velký zájem skutečně měnit svůj životní styl. „Hubnutí je totiž obecně relativně těžká věc,“ dodává.
Účinné léky jsou, říkají lékaři
Za obezitu mohou až z 60 procent vrozené geny. „Člověk je určitě schopen zhubnout, ale problém je si váhu dlouhodobě udržet,“ vysvětluje Brunerová. Pro spoustu lidí je totiž jídlo určitým kompenzačním nástrojem v situaci, kdy jsou například ve stresu, v emoční nepohodě nebo jim chybí spánek. A v takových případech častěji pak sahají po jídle, které nemá se zdravou stravou nic společného, zato se po ní velmi rychle přibírá. „Takže jsem opravdu ráda, že v současné době už máme jak pomoci. Na trh přišly nové léky, které jsou opravdu velmi účinnými antiobezitiky,“ konstatuje.
Pacientům, kteří je užívají, začne méně chutnat tučné jídlo, v některých případech méně také to sladké. A dokonce mívají i menší chuť na alkohol.
Mohou si ale takovou léčbu dovolit všichni? A stačí jenom brát léky, anebo je nutné dodržovat další režim? Jsou vhodným doplňkem také chirurgické zákroky? Podívejte se na celý rozhovor.
