ZENOVÝ SERIÁL O ČESKÉ SPOŘITELNĚ DÍL 1.
Píší se 20. léta 19. století. Evropa vypadá jako jedno velké bojiště, státy jsou pochroumány, lidé se vzpamatovávají z hrůz napoleonských válek a vládnoucí stavy mají v živé paměti hesla francouzské revoluce. Správu jednotlivých států v rámci rakouskouherského impéria drží v rukou nejvyšší patrimoniální úředníci, vyslanci císaře pána.
Jejich úkolem je zajistit, aby se neopakovalo francouzské povstání davů. Na výběr mají v zásadě dvě možnosti řešení. Buď do dané oblasti nechají přivelet vojáky a budou lid držet na uzdě silou, nebo předejdou sociálním konfliktům tak, že obyvatelstvu zvýší životní úroveň. Myšlenka na zřízení spořitelen se začala objevovat v dílech evropských humanistů již v 17. a 18. století a byla provokována snahou pomoci nejchudším vrstvám. Možnost ukládat si i nepatrné částky měla vést k lepšímu hospodaření a upevňovat ctnosti jako pracovitost, šetrnost či píli. „Byla to největší segmentová inovace v historii bankovnictví,“ říká Pavel Kysilka, generální ředitel České spořitelny. „Geniální byl vynález vkladní knížky. To, že si lidé mohli odnést domů něco, kde měli napsáno, kolik mají uloženo, a přijít za půl roku a zjistit, o kolik se jim jmění rozrostlo, bylo fantastické. Lidé začali, přesně podle plánu, spořit. Tím pádem měli i větší motivaci ke každodennímu vstávání a chození do práce.“
První spořitelny se objevily v Německu a Británii. Vídeň, centrum habsburské monarchie, byla zakrátko zaplavena novinovými články, brožurami i osobními referencemi o jejich úspěchu. Metropole na Dunaji samozřejmě nemohla zůstat pozadu, a tak v roce 1819 otevřela Erste oesterreichisches Spar-Casse. Její pražská pobočka vznikla jako pátá v pořadí pod názvem Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy v roce 1825. „Všichni Češi a Češky jsou se spořitelnou spojeni pupeční šňůrou. Každý má někoho, kdo měl vkladní knížku nebo má u spořitelny účet. Mnoho se nezměnilo ani s příchodem skupiny Erste. Vnímal jsem to jako návrat do lůna, ze kterého spořitelna vzešla,“ popisuje dlouholetý zaměstnanec České spořitelny Jan Žižka.
Svou činnost Spořitelna česká, jak se jí začalo říkat, zahájila 12. února, pravě v den narozenin císaře Františka I. Ten sám přispěl částkou 2000 zlatých do základního fondu spořitelny, který činil 12 000 zlatých a zaručoval, že střadatelé nepřijdou o peníze. „Dělnjkům fabryk, řemeslnjkům, nádenjkům, čeládce, sedlskému lidu aneb ginak pilně řemeslné, aneb šetrné, nezletilé aneb zletilé osobě, prostředky na ruku dáti může, by ze swého pracného wyzeyskánj aneb vschráněnj čas po čase maličký kapitálek čili gistinku vložiti a geg pozděgi k základu lepšjho zaopatřenj pro wybytnou, pro pomoc v nemocy, w stářj neb k dosáhnutý gilného chwalitebného cýle obrátiti mohli,“ píše se v úvodních stanovách instituce, která začala úřadovat dva dny v týdnu ve dvou místnostech v budově Zemského sněmu, dnešní Poslanecké sněmovně.
Vklady byly nejdříve úročeny 4 % a později 3 %. Podmínky pro aktivní operace někdejší „schraňovací pokladnice“ byly z dnešního pohledu nastaveny dost překvapivě. Spořitelna mohla pouze poskytovat hypoteční půjčky, operovat s rakouskými státními papíry a v menší míře provozovat eskont směnek. To vše pro to, aby jmění vkladatelů bylo vystaveno minimálním rizikům.
„Na přelomu 18. a 19. století se po zrušení poddanství nahrnuly miliony lidí z venkova do měst, kde hledali vyšší životní standard a práci. Odešli z vesnice, kde žily generace jejich předků a kde všechny znali. Spořitelna jim v této situaci nabídla místo, kde o vás někdo má zájem a stojí o vás,“ vysvětluje Pavel Kysilka raketový start spořitelny. V roce 1825 činily vklady 124 tisíc zlatých a v roce 1850 to bylo již 16 101 000 zlatých. A rostly takovou rychlostí, že nadělaly správcům spořitelny nemálo vrásek. Aby jejich nárůst omezili, stanovili, z dnešního pohledu paradoxně, maximální výši jednorázového vkladu na 100 zlatých.
Za ideální zakladatele spořitelen byly považovány filantropické spolky a zisk z hospodaření, kterému se říkalo přebytek, byl vracen do rezervního fondu. „Tím, že spořitelna nevyplácela dividendy, zůstávalo víc a víc, a není náhoda, že například k 50. výročí postavila národu Rudolfinum. Všimněte si v jeho výzdobě spousty zlatých včelek, které jsou symbolem České spořitelny. I dnes máme největší českou nadaci, která podporuje vzdělání a konkurenceschopnost mladých lidí. Jen to naši malou zemi, která nemá surovinové zdroje, může udržet na úrovni, na které jsme vždycky byli a, zaplať pánbůh, stále jsme,“ říká Pavel Kysilka.
V květoucí výši
Obdobně mluvil i vrchní kurátor Spořitelny české, Jeho Excelence pan Filip svobodný pán Weber z Ebenhofu, c. k. skutečný tajný rada a místodržitel v Království českém, v roce 1875 při oslavě padesáti let existence České spořitelny v okamžiku, kdy předával národu Rudolfinum: „Ano, poskytování úvěru v nejhojnější míře a dary k účelům dobročinným a obecně prospěšným v míře stejně hojné, to jsou blahodějné účinky, které našemu ústavu, jenž varováním se úzkostlivosti velikým se stal, pojišťují nepomíjející díky současníků i potomků. Byl by se tak rychle vzmáhal blahobyt vlasti české a jejího hlavního města, byly by prospěly tak mnohé statky venkovské v stejné míře, byly by tam mnohé průmyslné závody povstaly, byly by se celé ulice vystavěly? Byly by obchod a průmysl povznesly se k tak květoucí výši?“
Se vznikem republiky v roce 1918 přišlo nové právní vymezení spořitelen. Diskuse vyvolala nemálo vzruchu. Někteří ve spořitelních kruzích se logicky snažili zmírnit řadu obchodních omezení, která jim ztěžovala konkurenční boj s ostatními peněžními ústavy. Stal se ale přesný opak. Spořitelny si uvědomily, že jejich konzervativní pojetí obchodu je zvýhodňuje v očích veřejnosti a přináší jim pověst solidnosti a stability.
Mnoho se v mentalitě lidí ze spořitelny nezměnilo ani v následujících téměř sto letech. „Ve spořitelně přežívá dobrý a zdravý duch z minulosti,“ hodnotí současnou situaci Pavel Kysilka. „Lidé mají typické dobré i méně dobré české vlastnosti. Z dobrých to je praktičnost, svědomitost, pracovitost, odpovědnost, zdravý rozum a úsudek. Velmi také dají na důvěryhodnost. Mně se s takovým typem lidí hrozně dobře pracuje. Bankovnictví je svět velkých peněz, který občas přitahuje velké svaly a velká ústa. To ale není případ spořitelny. Je mi sympatické, že si udržela zdravě skeptického ducha. Spořitelna jednoduše určitý typ lidí přitahuje a určitý typ odpuzuje. To je známka její kultury, která se do velké míry replikuje z minulosti.“ Mimochodem, velkou roli sehrála spořitelna i při měnové odluce po rozdělení Československa, kdy podle Pavla Kysilky pořádala doslova happeningy a při výměně peněz rozdávala i cukroví.
Po únoru 1948 pro peněžní ústavy začala doba, která skoncovala se škálou drobných lidových ústavů. Všechny ústavy v jednom místě byly, bez ohledu na svůj charakter, sloučeny do jediného. Ve městech se sídlem okresu působily okresní spořitelny a záložny (OSAZ), v ostatních městech spořitelny a záložny (SAZ) a na vesnicích záložny-kampeličky (ZK). Spořitelna přišla o svou chloubu, palác na rohu Rytířské a Melantrichovy ulice v Praze, který byl vyhrazen pro Ústav dějin KSČ. „Česká spořitelna byla v podstatě monopolní bankou pro obyvatelstvo. Jak tomu tak bývá, když máte monopol, upadne váš zájem poskytovat klientům služby na slušné úrovni. Každý si asi pamatuje ty hodiny strávené ve frontách, které byly hrůzným zážitkem,“ vybavuje si Pavel Kysilka.
U kafíčka
V neradostné situaci byl ústav i v roce 1999. Jack Stack, který nastoupil v roce 2000, si pamatuje, že spořitelna byla nezisková, měla 45 % rizikových úvěrů, projevoval se nedostatek investic do IT a všemu vládla nejnižší zákaznická spokojenost a velmi nízká zaměstnanecká morálka.
Na počátku roku 1990 byla suma vkladů u českých spořitelen 188 miliard korun a nejoblíbenějším typem vkladů byly vkladní knížky s výpovědní lhůtou jeden rok, které byly úročeny 4 % a bylo na nich uloženo 55 % všech vkladů. V únoru 1992 se z České spořitelny stala akciová společnost, v níž rozhodující podíl stále držel stát. Počátek 90. let se pro ni nesl v duchu snah o změnu ze sběratelky vkladů v řádnou obchodní banku, která se v duchu tradice i nadále orientovala na drobnou klientelu. V březnu 2000 byla podepsána smlouva o odkupu 52,07 % akcií České spořitelny rakouskou Erste Bank der oesterreichischen Sparkassen AG. Díky této koupi se vídeňský ústav dostal na místo přední středoevropské banky. Vše ale zdaleka nebylo růžové. „Největší výzvou bylo obnovit sebedůvěru zaměstnanců spořitelny. V roce 1999 byla v bankrotu a nikdo nevěděl, zda přežije. A to ani Erste Bank,“ vzpomíná Jack Stack.
Dnes Česká spořitelna nabízí klientům nejen finanční řešení na bázi bankovních produktů a služeb jako úvěr, vklad, pojištění či investice, ale umí se podívat i na běžný účet za domácnost a najít možnost úspor na něčem jiném než svých produktech. Nadále zůstává ve finanční oblasti, ale rozšiřuje nabídku za hranice klasických služeb. „Funkcionáři a úřednictvo peněžních ústavů mají svým charakterem, odbornictvím, soukromým životem, finanční spořádaností nejen vzbuzovat důvěru, nýbrž mají svým jednáním s vkladateli býti příčinou, že lidé rádi chodí do takového ústavu,“ radil v roce 1939 profesor Alfréd Eisner.
Spořitelna se tedy, jak říká její generální ředitel, vrací ke kořenům: „Myslím si, že za pět let zákazník nebude mít zájem poslouchat bankovní hantýrku, ale prostě přijde do banky a budeme se s ním bavit o tom, co zrovna v životě řeší. Bankéř se s ním bude bavit skrze normální lidský život. Měl by to být odborník na život, ne na finanční produkty. Třeba nakonec budeme prostě nabízet hezké místo, kde se lidé mohou sejít a poplkat si nad kafíčkem.“
Jak šel čas
* 1825 Spořitelna česká, první právní předchůdce České spořitelny, a. s., zahajuje činnost v Praze
* 1844 Vydání Rakouského spořitelního regulativu, který obsahuje pravidla činnosti spořitelen
* 1852 Vzniká První moravská spořitelna v Brně
* 1875 Vzniká Městská spořitelna pražská, jedna z nejvýznamnějších evropských spořitelen
* 1891–94 Staví se reprezentační sídlo v centru Prahy
* 1918 Spořitelna se po vzniku samostatné republiky zapojuje do stabilizace měny
* 1948 Vzniká zákon o peněžnictví v ČSR
* 1953 Stát provádí měnovou reformu a vytváří soustavu státních spořitelen
* 1968 Rozdělení spořitelny na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu
* 1989 Česká spořitelna vydává první platební karty a uvádí do provozu bankomat
* 1992 Transformace České spořitelny na akciovou společnost
* 1993 Zaniká československá měna a vzniká česká koruna
* 1994 Spořitelna poskytuje první hypoteční úvěry
* 1996 Spořitelna jako první v ČR zavádí přímé bankovnictví pro občany
* 2000 Spořitelna se stává součástí finanční skupiny Erste Bank
* 2002 Spořitelna instaluje tisící bankomat a zakládá Nadaci České spořitelny, která pomáhá lidem na okraji společnosti
* 2002–2004 Spořitelna získává ocenění Banka roku 2002 a 2003 a nejdůvěryhodnější banka roku 2004
* 2005 Banka roku v soutěži Banker Awards
* 2012 Česká spořitelna zakládá nadaci Depositum Bonum, která pečuje o mimořádný výnos z anonymních vkladních knížek. Vklad byl 1,45 miliardy Kč.
