Když ve druhé světové válce přišla Břeclav o svůj největší podnik, Kuffnerův cukrovar, lidé vkládali velké naděje do stavby velkolepého konzervárenského závodu. Měl předčit všechny podobné ve střední Evropě a práci v něm mělo dostat kolem sedmi stovek zaměstnanců. Z velkolepých plánů ale nakonec sešlo. Velká nezaměstnanost a bída skončily až o pár let později. Díky předchůdci dnešního Gumotexu.
„Teprve začátek padesátých let přinesl nový průmyslový podnik. Stal se jím odštěpný závod napajedelského podniku Fatra. První kroky k jeho založení sahaly až do roku 1948, kdy se ukázalo, že plán vybudování konzervárny v místě bývalé rafinerie je nereálný,“ vypráví Josef Horníček z kanceláře ředitele Gumotexu.
V pondělí 9. ledna 1950 se sešlo prvních 156 zaměstnanců u slavnostního otevření nového závodu. V přízemí zničené a napolo sesuté bývalé cukrovárenské rafinerie pak začali šít zástěry z pogumovaného textilu. Dílce zatím dováželi z Napajedel, díru ve stropě zakryli plachtou, z každého koutu ječely sbíječky a nad hlavami šiček poletoval sníh.
„První roky rozhodně nebyly jednoduché. Vedení závodu mělo problémy se získáváním pracovních sil a s přesvědčováním obyvatel zemědělského regionu, aby začali pracovat v průmyslovém podniku. Současně muselo řešit i ubytování pracovníků, jejich stravování, lékařskou péči a posléze i rekreaci, mateřské školy a jesle. Po roce měla Fatra už více než tisíc zaměstnanců a začala vyrábět vlastní opryžovaný textil,“ pokračuje Horníček.
Dva roky po založení začal závod fungovat samostatně pod názvem Gumotex. Název získala společnost podle první používané technologie – pogumování textilu. Gumotex vyráběl hračky, které zaměstnanci ručně zdobili. Často využívali také folklorní motivy. „Hračky pro děti se staly prvním velmi úspěšným exportním zbožím a z téměř devadesáti procent je Gumotex vyvážel na západní trhy. Později podnik vyráběl až do poloviny devadesátých let také hračky z PVC i oblíbené mrkací panenky,“ vyjmenovává Horníček.
Už v roce 1956 začali technologové z Gumotexu se zkouškami a o rok později také s výrobou prvních nafukovacích lehátek a lodí z opryžovaného textilu.
Za molitan tři stovky
Snad nejznámějším výrobkem Gumotexu se stala polyuretanová pěna, kterou si hned v šedesátých letech oblíbili nábytkáři i automobilky. Když pro ni vedení firmy hledalo název, vyhlásilo anonymní soutěž. Zvítězila tehdy jednačtyřicetiletá Alena Knoppová z Břeclavi.
„Na gymnáziu jsme se ještě učili latinsky. Molis je v latině měkký a k tomu jsem přidala konec slova polyuretan. A hned mi vznikl molitan. Za nápad jsem dostala tři stovky,“ vzpomíná dnes šestaosmdesátiletá žena, která kvůli zdravotním problémům žije u dcery v Brně.
Někteří zaměstnanci považovali a považují Gumotex bez nadsázky za součást svého života. „Do Gumotexu jsem nastoupila hned po škole v roce 1971, když mi bylo sedmnáct. Za tu dobu jsem si vyzkoušela ledacos. Vůbec si už nedovedu představit, že bych pracovala jinde. Mám tady kamarády, s prací jsem spokojená. Doufám, že tady vydržím až do důchodu,“ věří šestapadesátiletá Marie, která si nepřála zveřejnit své příjmení.
Dnes je Gumotex jedním z předních výrobců nafukovacích lodí, matrací, pěnových součástí aut a dalších výrobků. A hlavně, práci v něm má téměř tisíc lidí.
Co byste popřáli Gumotexu k šedesátým narozeninám? Pište na redakcebreclav@mf.cz
