Aaron Beck: Rocková legenda v psychoterapii
Umíte si představit, co prožívají fanoušci slavných rockových kapel, když vidí poprvé naživo svůj idol, který předtím znali jen z nahrávek, fotek a článků v časopisech? Být s tím člověkem v jedné místnosti? Mít možnost s ním mluvit? Mít možnost slyšet jej naživo hrát? Pak vězte, že velmi podobný prožitek je pro psychologa vidět naživo Becka. Ne, nejde o rockového kytaristu Jeffa Becka ani písničkáře Becka Hansena, ale o otce zakladatele Kognitivně behaviorální terapie Aarona.
Toho odpoledne přišel do učebny v Beckově institutu ve Philadelphii, kde na něj čekalo na 40 posluchačů, nenápadný, drobný, shrbený, bělovlasý pán. Všichni v místnosti ztichli. Aaron Beck se přišoural do první řady a posadil se. „Tak nejdřív fotografie,“ organizuje odpoledne jeho dcera Judith Becková a její studenti – psychologové, sociální pracovníci, terapeuti i doktoři medicíny z celého světa se poslušně rozestavují kolem Aarona Becka, své „rockové“ hvězdy, a pózují pro fotografa. Kdo by si nechal ujít tu příležitost?
Metodu známou jako KBT vymyslel Aaron Beck v 60. letech minulého století při práci s depresivními pacienty. Předtím ale sám prošel obdobím, kdy trpěl spoustou psychických potíží, což mu pomohlo ve vyladění metody i v osvědčení jejich schopností. Před dvaceti lety založil spolu se svou dcerou Judith centrum, které nese jejich jméno: Beck Institut. Oba přednášejí, učí, provádějí terapie a především šíří metodu po celém světě. Hlavní agendu má v rukou Judith, která je prezidentkou, Aaron je čestným prezidentem a poradcem.
Sledujeme, jak vede Aaron Beck terapii v tzv. role-play, spojenou se supervizí. Nejde o skutečného pacienta, jeden z posluchačů „hraje“ svého klienta, s nímž si neví rady, a Aaron se ujímá role terapeuta. A jde mu to skvěle. Jako by loupal cibuli, postupně odkrývá podstatu problému, vrstvu za vrstvou. „Depresivní pacienti také zažívají radostné momenty, ale neuvědomují si je. Musíte jim je připomínat. A musíte se zaměřit na jednu věc: vaším cílem je cíl vašeho klienta,“ říká Aaron Beck.
KBT
Metoda kognitivněbehaviorální terapie účinně pomáhá lidem pracovat s negativními automatickými myšlenkami. Vynalezena byla v USA v 60. letech. Kořeny má v psychologii, ale užitečná je i pro lidi, kteří netrpí vážnými psychickými potížemi. Tak například, známe to skoro všichni: Dostaneme se do nějaké nepříjemné situace a náš mozek vyšle signál: „Tohle je na mě už příliš.“ To je negativní automatická myšlenka. Kvůli ní se pak chováme tak, že situaci opravdu nezvládneme, cítíme se tudíž špatně a dál se utvrdíme v tom, že jsme (zase) selhali nebo že situace nemá řešení. Vlastně opakujeme tytéž vzorce chování a chyby. Ale dá se s tím pracovat. Automatické myšlenky se dají rozpoznat a postupně nahrazovat jinými, užitečnějšími, takže se příště ve stejné situaci zachováme jinak a budeme se i cítit lépe. Síla metody KBT je v tom, že když se ji naučíme, můžeme být kouči sami sobě. Metoda je účinná i při zvládání zdánlivě nedostižných cílů, jako je přestat kouřit, zhubnout, naučit se vycházet s tchyní, se šéfem atd… V Česku se KBT úspěšně věnuje například Národní ústav duševního zdraví.
Řízení centra leží na bedrech Judith. „Momentálně hledám nového generálního ředitele,“ říká mi během našeho krátkého rozhovoru v Beckově Institutu a působí trochu netrpělivě. Pro Beckův Institut pracuje zhruba 15 lidí, a je to tak trochu rodinný podnik. Kromě zakladatelů Aarona a Judith v něm pracuje i Judithin bratr Daniel a také její dcera Deborah. „Mám štěstí, že skoro celá rodina žije ve Philadephii,“ pochvaluje si Judith. „Máme to k sobě s mými dětmi, vnoučetem, sestrou a rodiči tedy všichni blízko. Jen dva bratři žijí mimo.“ Rodinný podnik má velké plány – chce se rozšířit do dalších států USA i do Evropy.
Judith od dětství chtěla být učitelkou a učitelství i studovala, až později se rozhodla, že se chce věnovat psychologii. „Hlavním posláním Beckova institutu pro KBT je školit terapeuty, poskytovat supervize a konzultace. Podařilo se mi zkombinovat práci učitele s prací psychologa,“ říká.
Tohle nezvládnu…
S určitou mírou zjednodušení se dá říct, že zatímco starý kontinent stále žije v oblasti psychologie hlavně psychoanalýzou, Amerika se až na výjimky našla v behaviorálních metodách a právě v KBT. Síla metody spočívá v tom, že se pacienti učí pracovat se svými zaběhnutými stereotypy v myšlení a nabourávat je. Snad každý zažil moment, kdy si pomyslel: „Tohle nezvládnu“ nebo „Na tohle nejsem dost …. (doplňte podle sebe)“. Jde o automatické negativní myšlenky. Ty mají základy v hlubokém (a chybném) přesvědčení, které si o sobě zpravidla od dětství tvoříme. Jakmile nastane konkrétní situace, která je pro nás nějakým způsobem obtížná nebo kritická, naskočí automatická myšlenka a ta pak ovlivní naše chování (behavior) i cítění. Aaron Beck přišel na to, že je možné automatické myšlenky rozpoznat (kognice) a nahradit jinými, méně kritickými, které nás dělají vlídnějšími sami k sobě a zároveň umožňují jiné chování, jiné emoce, a tím pádem i lepší pocit.
Zní to možná jednoduše, ale být dobrým KBT terapeutem vyžaduje hodně praxe a zkušeností. „Ještě pořád pokaždé, když vidím, jak se moji pacienti zlepšují nebo jak se zlepšují pacienti jiných terapeutů, mě napadne, jak je tahle metoda úžasná,“ říká Judith, která se KBT věnuje celý život.
Přestože KBT vznikla původně pro léčbu depresí, které patří k nejzávažnějším psychickým problémům, je účinná i pro řadu dalších potíží. Sama Judith se teď zaměřuje hlavně na to, jak KBT využít pro pacienty, kteří mají trable s váhou. V Americe je obezita obrovský problém, který má dimenze epidemie.
„KBT učí pacienty, aby byli svými vlastními terapeuty. Pomáhá jim řešit problém, myslet realističtěji, motivovat se ke splnění toho, co si předsevzali. Učí je měnit dysfunkční myšlení a chování. Co se v terapii naučí, mohou potom využívat celý život,“ říká Judith.
Potká to každého
Zatímco psychoanalytické metody terapie jsou záležitostí na roky, délka léčby metodou KBT je časově omezena. Obvykle stačí 7–14 sezení. Nejprve se konají každý týden. Jak se stav klienta zlepšuje, stačí sezení jednou za dva nebo tři týdny. KBT také a priori nezkoumá minulost. Pokud je v ní něco, co je pro terapii důležité, pak se to v rámci terapie zužitkuje. Ale ne nutně všechny skříně se musejí otevírat.
KBT často čelí kritice, že je příliš direktivní, málo empatická. Judith to jednoznačně odmítá. „Aby byl terapeut dobrý, musí mít v první řadě vynikající schopnosti fungování v mezilidských vztazích a musí být schopen vybudovat pevnou alianci se svými klienty. Každý KBT terapeut musí být velmi empatický, aby byl schopen konceptualizovat případ jednotlivého klienta – tedy vysvětlit klientům, jak jejich zkušenost ovlivňuje jejich emoce a chování a jak, pokud na sebe budou nahlížet více realisticky, budou schopni lépe fungovat. Je to o řešení problémů. Terapeuti musejí být hodně strukturovaní, postupovat s pacienty krok po kroku, aby se každý týden cítili o něco lépe,“ popisuje se zápalem.
Aaron Beck přiznává, že metodu vynalezl vlastně kvůli svým vlastním negativním myšlenkám a náhledu sám na sebe. Jako dítě měl jednak chatrné zdraví, a jednak trpěl nejrůznějšími obavami, úzkostmi a fóbiemi. Své vlastní potíže využil k tomu, aby položil základy pro svou teorii. Dávné negativní myšlenky Aarona Becka tak nakonec přinesly užitek milionům lidí trpícím psychickými problémy.
„Každý v životě sem tam narazí na období, kdy má psychické potíže. Je to dáno geny, prožitky a konkrétními situacemi. Předsudky proti terapii a stigmatizaci lidí, kteří mají psychické problémy, rozhodně neberu. Může to potkat každého, a proč by měl na to být člověk sám?“ říká Judith. Euforie ze setkání pomalu vyprchává, nálada se dostává na normální úroveň. Rocková hvězda si odešla odpočinout, rozhovory neposkytuje. Na to má ve svých 93 letech celkem nárok. Ale před odchodem ještě Aaron Beck říká: „Kdo dokáže vyhrát nad depresí, vyhraje nad celým světem.“
