Zájem o financování bateriových úložišť roste, fotovoltaiky jsou na ústupu, říká Pavel Beran z Komerční banky
Když před patnácti lety vrcholil solární boom, Komerční banka reagovala založením útvaru energetického financování. Nyní přicházejí nové trendy a firmy chtějí řešit především bateriová úložiště. Podle Pavla Berana, který útvar vede, tvoří zhruba devadesát procent všech aktuálních projektů.
Komerční banka se věnuje také financování velkých energetických projektů. Jakých konkrétně?
V tuto chvíli jsou to nejčastěji zařízení pro energetické využití odpadu, lidově známá jako spalovny. Souvisí to s blížícím se zákazem skládkování, což řeší především obce, které mají nakládání s odpady v gesci. Dále jsou to projekty dekarbonizace uhelných tepláren či elektráren a přechod na čistší zdroje, ať už plynové, nebo biomasové.
Liší se nějak financování projektů tradiční energetiky od oblasti obnovitelných zdrojů?
Principiálně ani ne, z pohledu banky se stále díváme především na rozumnou míru jistoty, aby projekt byl sám o sobě funkční a návratný. Hlavním rozdílem energeticky úsporných projektů oproti jiným investicím bývá větší objem potřebných finančních prostředků a výrazně delší doba přípravy. Proto se často řeší formou klubu několika bank.
Jakou roli v tom hrají ESG kritéria a regulace? Předpokládám, že si musíte víc vybírat.
Základním omezením je nemožnost financovat uhelné zdroje. Vítané jsou naopak výměny uhelných kotlů za biomasu nebo plyn. Máme program na podporu zelených projektů, kde jsme schopni poskytnout úrokové zvýhodnění. Strop zvýhodnění je 0,3 procenta a týká se všech projektů, které spadají do naší kategorie zelených úvěrů. Investory se tedy snažíme motivovat i touto cestou.
Pokud jde o firmy a financování energetických projektů, kam převážně míří jejich investice?
Jednoznačně jsou to projekty bateriových úložišť připravované pro služby výkonové rovnováhy. Ty nyní představují zhruba devadesát procent všech projektů, které řešíme. V menší míře se potom setkáváme s projekty fotovoltaických elektráren.
Jakého druhu?
Nejčastěji jsou to takzvané on-site elektrárny instalované za elektroměrem, tedy přímo v místě spotřeby. Jedná se zpravidla o střešní instalace v areálu, který následně elektřinu spotřebovává pro svůj provoz. To je z pohledu banky ideální nastavení. Abychom projekt vůbec mohli zafinancovat, potřebujeme se vyhnout takzvanému merchant risku, tedy výrazným tržním výkyvům v budoucích cenách elektřiny. V rámci on-site realizací se elektřina nejčastěji spotřebovává přímo v areálu, jen přebytky se pak mohou prodávat dál. V takových případech lze uzavírat dlouhodobé smlouvy s odběrateli, což splňuje naše požadavky. Navíc tím, že jsou elektrárny instalovány mimo distribuční síť, se tady snáze hledá cenová hladina akceptovatelná pro všechny strany kontraktu.
Pozemní fotovoltaické elektrárny už nejsou trendem?
Nyní ne, a to právě z toho důvodu, že se u nich v rámci dlouhodobých kontraktů těžko hledá společná cenová hladina. V době energetické krize a drahé elektřiny byla poptávka odběratelů po kontraktech relativně vysoká, ale jakmile ceny klesly, zájem šel také dolů. Dnes se těžko hledá cena, kterou by akceptoval jak odběratel, tedy firemní zákazník, energetická společnost nebo veřejná instituce, která bude elektřinu využívat, tak investor, jemuž má zajistit rozumnou návratnost.
Pavel Beran
Absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Od roku 1993 působí v Komerční bance, nejdříve na pozici sektorového analytika, následně na pozici risk specialisty pro korporátní klienty a později jako analytik tržních rizik. Dnes zde vede útvar Financování energetických projektů.
Vraťme se k bateriovým úložištím. Kdo u vás jejich financování nejvíc poptává?
Ve většině případů jsou to menší až střední projekty firem, v menší míře se pak setkáváme s obřími instalacemi velkých korporací. Minimální výkon pro zapojení zdroje do systému je jeden megawatt. V oblasti menších projektů převažují zdroje o objemu jednoho až pěti megawattů, u středních jsou to potom nižší až střední desítky megawattů. Na stole máme i úložiště o výkonu sto megawattů, ale ta už jsou spíše ojedinělá. U těchto nákladnějších projektů se o riziko rádi podělíme s jinou bankou a jdeme do financování formou klubu.
Jak jsou nastavené podmínky financování bateriových úložišť?
Na rozdíl od fotovoltaických elektráren v této oblasti žádné dlouhodobé kontrakty nevznikají. Služby výkonové rovnováhy se denně soutěží formou aukcí, což z pohledu banky není zcela optimální tržní nastavení. Je tam řada rizik a nejistot, a proto k financování přistupujeme spíše konzervativně a nastavujeme opatrné podmínky. Očekáváme, že cenová hladina těchto služeb půjde časem dolů, proto počítáme s delší návratností investice. Splatnost se dnes pohybuje kolem deseti let.
Co musejí firmy splnit, aby vůbec financování získaly?
V první řadě máme požadavek na alespoň dvacet procent vlastních zdrojů. Pro nás je důležité, aby byl investor dostatečně bonitní a měl schopnost projekt podpořit. Není ideální, když přijde někdo, kdo si na spoluúčast napůjčoval peníze ze všech stran nebo se vydal ze všech svých prostředků. Potřebujeme mít jistotu, že i když se projekt zdrží, investor to zvládne. Také je pro nás lepší, když se jedná o investora s předchozími zkušenostmi v oblasti energetiky. Protože i když se na první pohled může zdát, že pořídit si bateriové úložiště je pro firmu jednoduché, ani zdaleka to tak není.
Proč je to tak složité?
Mnozí si myslí, že stačí koupit kontejner, připojit ho k síti a začít vydělávat velké peníze. Ve skutečnosti je to komplexní záležitost se spoustou překážek a momentů, které je třeba vyřešit. Z hlediska podmínek distributorů navíc hraje roli i relativně dlouhá doba na připojení projektů. Byť je úložiště po technické stránce připravené, na připojení může čekat až dva roky. A v takové chvíli přirozeně negeneruje žádné výnosy.
Co dalšího je třeba vyřešit?
Je toho celá řada. Kromě samotných technických záležitostí je to mimo jiné stavební povolení a ošetření všech pozemků a také přípojek. Ty často vedou přes pozemky třetích stran, takže investor potřebuje mít uzavřená věcná břemena. Aby za rok nepřišel někdo s tím, že už nechce, aby přes jeho pozemek vedl kabel. Takové problémy pak mohou projekt kompletně pohřbít.
Jak probíhá výběr bateriových projektů na vaší straně?
Zájemců je velké množství, takže máme prostor vybírat si projekty, které podpoříme. Teď se to trochu uklidnilo, ale ještě měsíc zpátky nebylo výjimkou pět šest vážných zájemců týdně. Už v této fázi probíhá první selekce, přibližně se dvěma třetinami zájemců se pak dostaneme k přípravě nabídky. Tam potom dál filtrujeme a do schvalovacího procesu se nakonec dostane zhruba deset procent projektů.
Které konkrétní energetické projekty, jež váš tým posuzoval a nakonec je Komerční banka pomohla zafinancovat, považujete za výjimečné?
Třeba velice zajímavý projekt odpadové bioplynové stanice v Mladé Boleslavi. Ta generuje bioplyn, který následně přečišťuje na biometan, zelenou obdobu zemního plynu. Ten pak míří do nedalekého plynovodu a zároveň jsou jím poháněny autobusy v Mladé Boleslavi. Dále jsme ve spolupráci s Českou spořitelnou řešili bateriový projekt Energy Nest složený z baterií a plynových turbín. V provozu je asi rok a v době svého spuštění byl největší svého typu v Česku.
