"Adrenalin a skoky, to je moje" | E15.cz

"Adrenalin a skoky, to je moje"

Petr Lundák

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Martin Michek si na krk pověsil zlatou medaili pro světového šampiona v motokrosu. Nyní ho na dlouhé měsíce čeká posilovna.

O tom, že Martin Michek z Adamova u Českých Budějovic patří mezi špičku domácího i světového motokrosu, už příznivci motorismu nepochybují. Ve svých třiadvaceti letech se může pyšnit titulem mistra republiky i světového šampiona.

Titul mistra světa ve třídě GMX 3 vybojoval Michek (na snímku) pro Českou republiku po pětatřiceti letech. „Hrozně moc si zlaté medaile cením. Patřím mezi čtyři až pět českých jezdců, kteří mají tento titul doma,“ podotýká Michek.

Benzin mu voněl odmala

Závodní alchymie na motokrosových podnicích mistrovství světa se nijak neliší od známějších závodů, jako jsou okruhové závody či rallyové soutěže. I když jezdec při závodu nemusí zajíždět do boxů, také v motokrosu je důležité mít mechanické znalosti.

„Jiné pneumatiky používáme na tvrdé tratě, na ideální terén a úplně jiné gumy do bahna. K tomu používáme jiná nastavení pérování,“ objasňuje jezdec.

Michkovu závodní linii jako by předurčilo, že už odmala mu doma voněl benzin. A také skutečnost, že jeho otec jezdil motokros, tehdy ještě na jawách, a pozadu nezůstal ani starší bratr. „Pořád jsem jezdil s tátou na bratrovy tréninky a postupem času se mi motokros začal také líbit. Svoji první motorku jsem měl v osmi letech. Dnes už závodím patnáctou sezonu, což není málo,“ říká ambiciózní mladý sportovec.

Za jeho úspěchy se neskrývají jen geny po otci, ale také spousta dřiny.

Začátky s bratrem

„Začátky jsou vždycky krušné. Učil jsem se na oválu, který mi táta vyrobil na poli mezi Včelnou a Roudným. Postupem času bratr s motokrosem skončil, ale mě to začalo bavit víc a víc,“ popisuje motokrosař, který absolvoval první mistrovství republiky ve svých osmi letech. „Už tehdy jsem získal celkové šesté místo. V sedmnácti či osmnácti letech jsem už proniknul mezi profesionály a talent jsem potřeboval podporovat fyzickou přípravou. Motokros je opravdu makačka, pokud ho máte jako své povolání,“ vypráví Michek. Přes nadcházející zimu čeká závodníka hlavně posilovna. Zatímco jeho mechanici mu budou ladit motocykl KTM 450 na další sezonu, on bude zvedat činky.

Motorku mu nevymlouvá

„Motorka má 110 kilo a není sranda s ní v rozbitém terénu či ve vzduchu hýbat. Moji kamarádi, kteří si vyzkoušeli jízdu na terénní motorce, po deseti minutách křičeli, jak je bolí ruce,“ říká s úsměvem Michek. „Netrénovaný člověk by neujel ani půl kola v závodním tempu. My však jezdíme dvakrát třicet minut,“ upozorňuje Michek.

Zároveň si uvědomuje, že bez potřebné dávky adrenalinu a touhy riskovat nemůže závodník mezi těmi nejlepšími uspět. Také proto je strach běžnou věcí v rodinách motorkářů. „Mamka už to postupem času vzdala, protože zjistila, že nemá smysl mi motokros vymlouvat. Adrenalin, rychlost a skoky, to je prostě moje. Bez toho bych si asi nedokázal představit žít,“ uvažuje Michek.

Mezi jeho nejošklivější pády patřil ten, při kterém si v roce 2006 zlomil obě ruce najednou. „Teď už na úraz vzpomínám ve srandě, ale tehdy to byly krušné dva měsíce, kdy jsem pil brčkem a museli mě krmit,“ uvědomuje si závodník, který přes zimu zavítá na některý ze superkrosových závodů.

Autor: Petr Lundák

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video