Nastává horký podvečer a v zapadlé vesnici hluboko v africkém Beninu panuje u jedné z domorodých chýší hrůzu nahánějící atmosféra. Rudými barvami pomalovaný starší muž přichází s kohoutem v ruce k podivné sošce vyřezané ze dřeva. V jednom okamžiku je slyšet skřek ptáka, ve druhém nastane hrobové ticho a horká krev zvířete skrápí dřevěnou figurku. Muž začne promlouvat zlověstným hlasem, zaříkává a vkládá do sošky veškerou negativní sílu. Šaman domorodého kmene právě provádí rituál voodoo. Kult voodoo je v afrických zemích velmi rozšířený a ve zmíněném Beninu je dokonce státem uznaným náboženstvím. Doslova tváří v tvář se s ním setkali cestovatelé z Jablonce nad Nisou Ondřej a Michaela Havelkovi. V této zemi nás zasáhl kult voodoo asi nejcitelněji,“ shodují se manželé. Ti chtějí své zkušenosti a taje prastarého kultu přiblížit lidem v nové internetové knize.
Dva roky pěšky
„Afrikou jsme putovali napříč celé dva roky, cestovali jsme stopem nebo chodili pěšky,“ vzpomíná Ondřej Havelka. Společně, tehdy ještě s přítelkyní Michaelou, prošli černý kontinent nejprve od severu k jihu a pak od jihu, z Jihoafrické republiky, až do Egypta.
„Hlavní cílem naší cesty bylo poznat africká etnika. Po většinu času jsme také bydleli ve vesnicích. Nakonec z toho vznikla kniha Nahá Afrika o domorodých kmenech, která již vyšla,“ říká Havelka. Seznámit se s životem v afrických vesnicích mohou Češi také prostřednictvím fotografií, které putují po výstavách a na internetových stránkách www.nahaafrika.cz, které jejich autoři stále doplňují novými příběhy i fotografiemi. Výstava bude v březnu k vidění na největším cestovatelském festivalu Kolem světa v Praze.
Zlé náboženství
Kromě běžného života domorodců se mohli cestovatelé seznámit i s místním náboženstvím. „U místních kmenů převládá kult voodoo, který nás nejcitelněji zasáhl v Beninu,“ říkají cestovatelé. Tam získali i osobní zkušenosti s tajuplnou magií, kterou domorodci používají k nejrůznějším věcem. Například k přivolávání deště, odhánění zlých sil nebo nemocí. „Nejvíc voodoo ale používají k tomu, aby ublížili nepříteli, tedy ke způsobení zla. V pozitivním slova smyslu využijí magii spíš výjimečně,“ vysvětluje Havelka.
Ve vesnicích ovládají voodoo hlavně šamani. Ti jediní dokážou čerpat magickou energii ze zla a také se jich celá společnost ve vesnici bojí a poslouchá je. „Lidé se na šamana obracejí nejvíc, když chtějí, aby zbavil jejich rodinu nebo některého z jejích členů nemoci. Ale vždycky přijdou s tím, že za to může sousední kmen, a proto by měl něco špatného přenést na něj,“ vysvětluje Michaela Havelková.
A rituál, který má poslat něco zlého na strůjce neštěstí, se také zpravidla odehraje. Navíc, podle vyprávění domorodců, se po rituálu voodoo obrací zlo i směrem k žadateli. Když se někdo s pomocí magie zbaví třeba malárie, za pár let jej dostihne mnohem horší choroba, jako odplata.
Oba cestovatelé zažili působení magie i sami na sobě. „Zpočátku jsme setkání s voodoo vyhledávali a nebrali jsme v úvahu, že by nás mohlo nějak ovlivnit,“ vzpomíná Havelka. Pak se ale začalo stávat, že po kontaktu s některými domorodci byli unavení, vyčerpaní nebo měli zvláštní pocity. „Jednou jsem dokonce po setkání s jedním šamanem nebyla dva týdny schopna ničeho. Bylo mi špatně, nemohla jsem nic jíst, nic pít,“ vypráví Michaela Havelková.
Pomohly rady misionářů
„S kultem voodoo se v Afrike potýkají i misionáři nebo lékaři, kteří tam působí. Hodně nám o tom pověděli a všichni se shodli, že je to největší problém Afriky. Třeba vymítání je tam na denním pořádku,“ vypráví Havelka.
Díky jejich radám nakonec cestovatelé věděli, jak se k magickému náboženství postavit. „Přijížděli jsme do Afriky jako duchovní hledači, a pak se obrátili ke křesťanství. Říkali jsme si, že když něco umí reálně takovým způsobem škodit, musí existovat i protipól, obrana proti zlu,“ říká Havelka. Nepřišlo to ze dne na den, byla to podle cestovatelů dlouhá duchovní cesta. „Na začátku stačilo prostě jen vědět,“ dodává Havelka. Ze získaných zkušeností si vzali oba mladí lidé ponaučení i do budoucího života. „Pohlížíme na věci jinak, než když jsme se do Afriky vypravili,“ dodává cestovatel.
Nebezpečí nehrozí
Africké vesnice, ač by se to mohlo z vyprávění cestovatelů zdát, však pro cizince nebezpečné nejsou.
„V běžné domorodé vesnici se žije pomalým, ospalým tempem,“ uvádí Havelka. Strach tam návštěvník mít nemusí. „Vždycky jsme se ve vesnicích cítili příjemně a bezpečně, na rozdíl od měst, kde se příjemně člověk necítí, kriminalita tam jen kvete. Také nás tam třikrát okradli,“ doplňuje Michaela. S nahými domorodci neměli cestovatelé ani potíž se domluvit, aniž by znali jejich jazyk.
Kromě unikátních domorodých etnik však Afrika nabízí podle cestovatelů také krásnou přírodu.
„Země má nádhernou krajinu, zvířata, klenotem pro potápěče je východní africké pobřeží. Jsou tam překrásné korálové útesy a není nic neobvyklého potkat v moři velryby, manty nebo velrybí žraloky a stovky dalších druhů vodních živočichů,“ dodávají cestovatelé, kteří se nějaký čas v Africe živili jako podmořští průvodci.
