Moderní advokacie už není jen o znalosti paragrafů, upozorňuje Jakub Hollmann z advokátní kanceláře Portos
Podle Jakuba Hollmanna z advokátní kanceláře Portos musí advokacie mladým talentům nabídnout zejména vizi profesního růstu. Jejím velkým konkurentem je státní správa a její vysoké nástupní platy. Jaké nejčastější mýty jsou spojené s advokacií? A nahradí AI mladé právníky?
Vaše kancelář nabírá řadu mladých lidí. Potvrzuje se vám rozšířený názor, že dnešní absolventi, kteří patří převážně ke generaci Z, upřednostňují volný čas před prací?
Často to slýchám, ale to se do určité míry říkalo vždycky. Každá nová generace se rodí do pohodlnější doby, kterou vybudovali jejich rodiče. Ale nepaušalizoval bych. Studenti právnických fakult takoví spíš nejsou. Naopak bývají poměrně často ambiciózní a už během studia hledají pracovní příležitosti. A na takové my cílíme.
Jak je oslovujte a co jim nabízíte? Jak velká je konkurence na pracovním trhu a kdo ji hlavně tvoří?
Možná vás to překvapí, ale pro advokátní kanceláře obecně je dnes na trhu práce velkým konkurentem stát a státní podniky. Není výjimkou, že i ve státních organizacích může absolvent dostat nástupní plat šedesát až sedmdesát tisíc korun, k tomu šest týdnů dovolené a řadu dalších benefitů. A navíc má téměř jistotu, že o svou pozici nepřijde. V privátním sektoru to takto nefunguje. Tam se musíte nejdřív něco naučit, aby se vaše práce dala prodat klientovi, který si ji objedná, podepíše smlouvu a nakonec i zaplatí. Proto jim musíme nabídnout jinou vizi, a sice vizi jejich profesního růstu.
Slyší mladí lidé na takovou nabídku?
Posledních pět let rosteme a přijímáme nové právníky. Mohu tedy říct že ano. Rozhodně to ale není práce pro každého. Pro nás není tolik důležité, kolik mají zkušeností. Jde o to, aby skutečně chtěli pracovat a věnovat svou energii oboru, který je baví. Kromě toho zkoumáme jejich schopnost kriticky myslet. Čas strávený v kanceláři investují zejména do vlastního poznání, vzdělání a zkušeností. Tato investice je přitom za pět let posune na násobky jejich nástupních mezd. Naopak ve veřejném sektoru za pět let většina lidí příliš velký finanční nebo kariérní skok neudělá.
Jakub Hollmann
V kanceláři Portos, kde pracuje už od druhého ročníku studia práv na Univerzitě Karlově, dnes působí jako společník a advokát. Profesně se věnuje především korporátnímu a mezinárodnímu právu a také strukturaci a správě soukromého majetku. Zkušenosti sbíral nejen v Česku, ale také ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Česká advokátní kancelář Portos nabízí komplexní právní servis a zakládá si na expertním týmu, strategickém myšlení a na dlouhodobé péči o klienty z řad korporací i veřejné správy.
Dá se říct, na kolik přijde výchova kvalitního právníka?
Každý junior stojí především čas, energii a možná i trochu nervů. Je to ale investice, která se nám i jemu násobně vyplatí. Dlouhodobě máme nejlepší zkušenosti s právníky, kteří začínají v kanceláři skutečně už od školy. Dáme jim vyzkoušet několik oborů a oni si sami vyberou, v jakém se cítí nejlépe. Pokud to jde, snažíme se jim zajistit i mezinárodní zkušenost, aby pochopili, že Praha je sice skvělým místem pro byznys, ale není středobodem světa.
Jak je to s přetahováním těch, kteří se už dostanou na určitou úroveň? Kdo je pro vás v tomto směru konkurentem?
Přetahování lidí určitě funguje, ať už ze strany korporátů, nebo jiných advokátních kanceláří. To je zcela přirozené. Nadnárodní struktury jsou například z hlediska života, a to i profesního, anonymnější. A to může někomu víc vyhovovat. U nás je obecným pravidlem, že chceme pracovat s lidmi, kteří chtějí pracovat s námi. Pracovní vztah totiž může růst a zdokonalovat se pouze tehdy, když to chtějí obě dvě strany.
Vaše kancelář v Olomouci už několik let pořádá pro tamější studenty práv hudební festival Portos Open Air. Je to filantropie, nebo spíš akviziční nástroj?
Je to na rozmezí. Jde samozřejmě o způsob, jak tyto mladé lidi oslovit. Zároveň jim ale chceme ukázat, že i my žijeme běžné životy. A v neposlední řadě chceme i vyvrátit některé mýty, které se s naším oborem pojí.
Které to jsou?
Tím nejčastějším byla historicky představa, že pokud chceš pracovat ve velké kanceláři, musíš počítat s tím, že z tebe sedřou kůži. A až tě nebudou potřebovat, tak tě zahodí… Ale znovu se vrátím k tomu, co jsem říkal na začátku. Kariéra prostě bez práce sama nepřijde. Advokacie je určitě náročná, ale ten čas a energie navíc, které tomu věnujete, jsou investicí do sebe samého.
Na rozdíl od některých dalších oborů se českým právním kancelářím daří prosazovat v mezinárodní konkurenci. V čem to podle vás spočívá?
To je pravda. Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že advokát dnes musí dohlédnout dál než jen k samotným paragrafům. Proto už několik let rozšiřujeme naše služby do strategického poradenství. Moderní advokacie je také o znalosti hospodářského a rozvojového kontextu a hodně právě také o schopnosti dohlédnout za hranice České republiky.
Můžete to konkretizovat?
Většina našich klientů se chce rozvíjet a domácí trh už jim zkrátka nestačí. Dejme tomu, že máme IT firmu, která chce uvést na trh nový produkt. Česká republika je jí ale malá a chce expandovat. To s sebou ovšem nese celé spektrum problémů, a nejen právních. Někdy to znamená i nutnost postavit nový byznys plán. To je nová advokacie v dnešním pojetí. I my proto působíme v širším, středoevropském kontextu, letos jsme ale dokonce otevřeli zastoupení v Dubaji. Jsem přesvědčený, že kanceláře, které na tento trend nebudou reagovat včas, budou mít v budoucnu problém. Řadu jednoduchých úkonů tradiční advokacie totiž už za pár let zvládne umělá inteligence.
Nahradí umělá inteligence i juniorní právníky?
To ne. AI nenahradí kontextuální uvažování. I juniorní právník může pracovat na sofistikovanějších postupech a zadáních pro klienta. Aspoň u nás to tak je. S umělou inteligencí by ale určitě měl umět zacházet a vědět, kdy ji použít.
