Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?

Íránští lídři

Íránští lídři Zdroj: Tomas Hlavac

Írán, to nejsou jen zamračené ženy zahalené v černých hidžábech od hlavy po paty. Dívky nosí šátek jako módní doplněk a nebojí se odhalit i vlasy. V posledních letech už náboženská policie nebdí nad počestností žen tak pozorně jako za časů Ájatolláha Chomejního
Odluka státu a náboženství je v Íránu nepředstavitelná. Fakt, že stát řídí náboženské autority, není v rozporu s hlubokou vírou běžných Íránců. Islám pro ně představuje pevné ukotvení duchovní i tělesné stránky v nejisté pozemské existenci
Mešity nejsou jen místem konání modliteb, ale i oázami klidu v hektickém ruchu města. Každý se může kdykoli zastavit, osvěžit se chladnou vodou z fontány a odpočinout si ve stínu masivních zdí
Nejběžnějším dopravním prostředkem v Íránu je motocykl s kubaturou 150 cm3. Jednoduchá konstrukce, nízká spotřeba, smrad a hluk jsou poznávacím znamením obskurních městských značek. Nikdo kromě turistů se nediví, že na chodníku má přednost motocykl
Stejně jako jinde ve světě i Írán ovládly
mobilní telefony. Ceny jsou dostupné i pro
nejchudší. SMS stojí zhruba 30 haléřů,
minuta hovoru okolo 20 haléřů. Íránci jsou
silně rodinně založení, a tak není výjimečné neustálé telefonování se široce rozvětvenou
rodinou. Je to také jedna z mála možností
otevřené komunikace s opačným pohlavím
7
Fotogalerie
Islámská republika Írán je klasickým případem země patřící k „ose zla“, výrazu známého z projevu exprezidenta Bushe. Vyvíjející nukleární technologie, rakety schopné zasáhnout Evropu i USA, podporující terorismus, neustále verbálně útočící na Izrael a hrozící jeho zničením.

S tímto pohledem Evropana odjíždím do země, jež se vědomě snaží stylizovat do role enfant terrible světové politické scény a být lídrem protiamerických nálad. A jež si to může navzdory uvaleným sankcím díky svým značným zásobám ropy a plynu dovolit.

Po příjezdu však zjišťuji, že běžný život Íránců je na světelné roky vzdálený mezinárodní politice Teheránu. V zemi s téměř 50procentní nezaměstnaností, oficiálně přiznanou inflací 20 procent a neoficiální okolo 40 procent, se ceny mění doslova v přímém přenosu. Všichni se musí pořádně ohánět, aby se uživili, a velkolepé mocenské plány jsou jim ukradené. Chudoba je viditelná. Ale ještě více než existenční starosti se ve tvářích Íránců zračí frustrace. Režim nedovoluje svobodně dýchat a žít podle vlastních představ. Seberealizace je slovo, jehož význam se ztrácí v šedi nalinkovaných dní. Íránci jsou velcí vlastenci, ale poslední roky nedokážou být hrdí na svou zem. Citlivě vnímají její negativní obraz v zahraničí, na kterém nemají sebemenší podíl. Diví se, proč chce vlastně někdo navštívit a poznávat zemi, která zvenčí působí tak nepřátelsky. „Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?“ je častější otázka než zdvořilostní „Jak se máš?“

Proč tedy navštívit zemi, kde každodenní život řídí náboženské autority, kde si ženy povinně zahalují vlasy i postavu hidžábem a kde údajně neexistují homosexuálové? Milí Íránci i vy ostatní, na to existuje lehká odpověď. Protože Írán je více než jen Ahmadínežádovy xenofobní projevy, náboženská policie dbající na počestnost žen a genderově rozdělené dopravní prostředky.

Autor je cestovatel