Alfa, Čas, Drahomíra. Známá kina v kraji spojuje jediné jméno: Grebeň

Filmy si nosil domů v celých balících, dnes si už pečlivě vybírá. Stále však platí, že František Grebeň je největším filmovým fanouškem v Karlovarském kraji.

Sokolovské kino Alfa napěchoval novými technologiemi. V Karlových Varech už také hýčká diváky v premiérovém kině Čas. A teď se rozhodl, že pozvedne i klubové kino Drahomíra. „Snažím se ale dívat na všechny filmy, které mi projdou přes kina,“ říká František Grebeň.

Kdy jste se rozhodl, že budete provozovat i kino Drahomíra?

V prosinci. Viděl jsem v tom příležitost, jak provozovat dva sály místo jednoho. Než si tady nechat vyrůst konkurenci, to se spíš postarám, aby si nabídky filmů v obou kinech navzájem nekonkurovaly. Jako to bylo před dvěma nebo třemi roky. Považoval jsem to za správné.

Jste zachráncem klubové scény v Karlových Varech?

Dnes už nejde dělat kino vysloveně klubově, ta doba je pryč. Ceny energií a dalších věcí nás nutí chovat se i v takovýchhle kinech tržně, takže budeme i v Drahomíře prokládat nabídku komerčními tituly. Pořád ale platí: Čas je komerční kino, Drahomíra klubová scéna. Se vším všudy.

Filmy, které byly v Drahomíře k vidění, zajímaly spíš menšinové publikum. Nemáte strach z malých návštěv?

Mám už nějaké zkušenosti z promítání podobných filmů ze Sokolova. Termínům jako klubový nebo artový se ale bráním, jsou to především filmy k zamyšlení, které nejsou úplně komerčního charakteru.

Co teď čeká Drahomíru?

Programově pokračujeme v březnu hity z minulého roku, které se ještě dají reprízovat. K tomu přibude i pár premiér. Drahomíra se musí zdigitalizovat, to je teď nejdůležitější. Dnes už jsou i u klubového filmu pětatřicítky na ústupu. Pokud by se nám tohle nepovedlo, pak je kino na zavření. Nemělo by co hrát.

Říkáte pokud. Znamená to, že jsou v cestě k digitalizaci nějaké překážky?

Peníze. Jednoznačně. Mám udělaný předběžný rozpočet na zhruba dva miliony korun. Na fondu pro podporu kinematografie u ministerstva kultury jsem žádal o příspěvek a zatím to vypadá, že by něco mohlo přijít. Velké plus je, že Karlovy Vary jsou festivalovým městem. Ve veřejném zájmu tedy je zachovat jakékoli kino ve městě, které tady ještě funguje. Teď už jsou to jen dvě, Čas a Drahomíra. Aby to tak zůstalo, to je pro potřeby festivalu důležité. Věřím, že se to povede.

Kolika penězi pomůže ministerstvo?

Zhruba třetinou. Chci ještě oslovit radnici a kraj, nějaká dotace by se dala napasovat i z fondů Evropské unie. Aby kino dál fungovalo, musíme peníze nutně nějak sehnat. Věřím, že už na festival bude kino v digitálu.

Festivalové publikum je zvyklé chodit do Drahomíry vlastně celý rok.

Je to tak. Hlavní je samozřejmě velký filmový festival v létě. Dělají se tady ale i festivaly cestovatelských nebo outdoorových filmů.

Je to jedna z cest, jak přitáhnout do kina diváky, když jim nabídnete žánrově vyhraněné filmy?

Asi to tak je. Strašně rád bych nastavil dramaturgický plán podle diváků. Oslovil co možná nejširší okruh lidí, od dětí až po důchodce. Chci hrát filmy pro všechny.

Jen filmy?

Alternativní obsah bude samozřejmě nedílnou součástí: přímé přenosy z koncertů, opery, baletu, divadla. Nabídka je dnes na trhu už poměrně široká. Chtěl bych, aby Drahomíra byla v kraji vnímaná jako kino, které nabízí i takovýhle druh zábavy.

Pokud k tomu budete mít odpovídající zvukovou aparaturu.

Kino má udělaný dolby zvuk 5.1, který vyhovuje i pro živé přenosy. Kdybychom měli digitál, nic by nám nebránilo pouštět divákům perly z celého světa. Obraz je v high definition, kvalita je zaručená.

V kraji platíte se sokolovskou Alfou za technologického průkopníka, s trojrozměrnou technologií obrazu jste tady byl dlouho jediný.

Na můj vkus to zase až tak dlouho nebylo. Čekal jsem, že z téhle výhody budeme těžit ještě o něco déle. Je ale pravda, že jsem takový pionýr. Viděl jsem v tom budoucnost. Byť v době, kdy jsem se o to začal zajímat, nebyl na trhu jediný takový film. Sled událostí byl ale nakonec rychlejší, než jsem očekával. Teď jsem rád, že jsem do toho takhle vlítnul. Dnes už můžu čerpat ze čtyřleté zkušenosti.

Jak to pomáhá u dalšího karlovarského kina Čas, které teď taky provozujete?

Čas už dnes vnímám v kraji jako nejkvalitnější kino. To se týká i dramaturgie. Jed noznačně pro to hovoří i návštěvnost, která nemá v kraji konkurenci.

Na kino v samotném centru města jsou lidé také historicky zvyklí.

Samozřejmě. Drahomíra má ale také své publikum. Výhradně sem chodil už můj děda, kino fungovalo už za první republiky. Pokud bych měl porovnat návštěvnost obou kin, pak by to vyšlo dvě ku jedné ve prospěch Času.

Na filmové hity přilákáte pořád víc lidí než na ty klubové.

Poměr diváků je daný skladbou filmů v obou kinech, to je jasné. V Času se soustředíme výhradně na komerční stránku filmů a podle toho i návštěvnost vypadá.

Kdy chodí do kina nejvíc lidí?

Stěžejní dny jsou čtvrtek až neděle. Ve čtvrtek začínají premiéry, které ukážou, jak je film dobrý a jakou bude mít návštěvnost. Dobře fungují víkendová noční představení, kde se soustředím především na teenagery. Hraju jim filmy, které je především zajímají: horory a puberťácké komedie. Jdou od deseti do kina, a tím vlastně odstartují celý večer, jejich zábava pak pokračuje dál po klubech a diskotékách.

Jaký jste vůbec vy filmový
fanoušek?

Velmi náročný. Dřív jsem filmy sjížděl ve velkém, koukám na ně vlastně odjakživa. Chodil jsem i za totality, video jsme měli doma hodně brzy. Za boomu videopůjčoven v jedné z nich pracoval i můj bratr, takže jsem si nosil filmy domů po blocích. Díval jsem se opravdu na všechno. Dnes jsem už opatrnější. Snažím se ale dívat na všechny filmy, které mi projdou přes kina.

Jak si vybíráte?

Obvykle dávám filmu dvacet minut. Pokud mě po téhle době nudí, jdu od něj. Mám ale taky své oblíbené filmy, které jsem schopný dát si klidně několikrát dokola. Když třeba natočí něco nového Tarantino, tak si to dám pokaždé celé. Ještě se mi u něj nestalo, abych ho vypnul.

Trojrozměrnou technologii nabízejí nějakou dobu už také televize. Co tomu říkáte jako její fanoušek?

Samozřejmě to sleduju, nicméně si myslím, že třidéčkové televize tohoto formátu nejsou pro kina konkurencí. Tady rozhoduje velikost obrazu a ten doma prostě nemáte kam dát. Třidéčko potřebuje opravdu velké plátno.

Pochlubte se, jak velkou máte doma televizi?

Já mám doma na filmy projektor. Úhlopříčka může být někde kolem dvou a půl metru.

Jaké máte plány s karlovarskými kiny?

Chci je sjednotit. Rád bych dramaturgicky obsáhl kina tak, že divák, který se rozhodne jít ten den na nějaký film, bude vnímat obě kina jako jedno se dvěma sály. Chci sjednotit webové stránky, výlep, brožury, plakáty. Všechno by bylo v jednom balíku. Jak s rezervací vstupenek, tak s orientací, co a kde se hraje. Nebudeme hrát ve stejných časech, mezi začátky budou půlhodinové nebo hodinové rozdíly. A zároveň se budeme snažit, aby nabídka filmů v ten den byla co možná nejširší, abychom uspokojili co nejširší okruh diváků.