Lékařům se v posledních letech navršila řada vědeckých studií, které potvrzují nepříjemný fakt: Alzheimerova choroba není onemocnění vznikající v samotném mozku, ale důsledkem bakteriální infekce.
Zatímco přesný mechanismus prostupu takové infekce do mozku nebyl zatím odhalen, stopy po možném původu choroby jinde v lidském těle byly četně popsány. Za zmínku stojí třeba možné spojení s chronickým nedostatkem spánku, s náchylným genem v lidské DNA či náhodným přenosem amyloidů beta prostřednictvím kontaminovaných chirurgických nástrojů. Lékaři z University of Lousville nyní tvrdí, že disponují jednoznačným potvrzením, že "alzheimera" lze spojit s bakteriemi, v tomto případě s těmi, které způsobují gingivitidu, tedy zánět dásní.
Studii, kterou publikoval odborný časopis Science Advances, tvrdí, že její autoři odhalili toxiny pocházející z bakterie způsobující gingivitidu v mozcích zesnulých pacientů trpících Alzheimerovou nemocí.
Vědecký tým následně infikoval pokusné myši právě Porphyromonas gingivalis. U těchto jedinců se potvrdil průnik bakterie a jejích patogenů do mozku a zároveň také zvýšený nárůst produkce amyloidu beta v něm. Amyloid beta je „hlavním podezřelým“ progrese Alzheimerovy choroby – tento lepivý protein zjednodušeně řečeno zanáší propojení mozkových neuronů, zpomaluje přenos elektrických signálů a dusí neurony.
Pokusy byly koordinovány společností Cortexyne, farmaceutickým start-upem zaměřeným na klinický vývoj léků na Alzheimerovu chorobu a další neurodegenerativní poruchy. V Cortexyne působí i první autor zmíněné studie Stephen Dominy. „Námi objevené důkazy ale stále ještě nejsou přesvědčivé,“ varoval Dominy před jakýmkoliv zkratkovitým spojováním a předčasným jásotem. Podle něj je zapotřebí ještě řada pokusů. 
Zajímavým zjištěním studie byl nicméně další fakt: identifikace dvojice enzymů – gingipainů, které jsou produkovány výše zmíněnou bakterií. Jejich aktivita prý koreluje s aktivitou dvou dalších, s "alzheimerem" spojených markerů: proteinu tau a ubiquitinu. Právě přítomnost gingipainů byla totiž týmem odhalena i v mozcích pacientů, u kterých nikdy Alzheimerova choroba nebyla diagnostikována.
„Přítomnost gingipainových protilátek v mozcích pacientů trpících Alzheimerovou nemocí i v mozcích pacientů s patologickými změnami pro ni typickými, ale bez diagnózy demence, ukazuje, že infekce P. gingivalis není výsledkem špatné zubní péče způsobené nástupem demence či pozdním stádiem alzheimera, ale naopak událostí předcházející rozvoj demence a alzheimera. Vysvětluje také první patologické změny v mozcích jedinců středního věku, pozorované před nástupem poklesu kognitivních funkcí,“ tvrdí autoři ve studii.
Dominy a jeho kolegové také experimentovali s jimi vyvinutou sloučeninou COR388. Tato potenciálně léčivá látka v současnosti prochází řadou klinických zkoušek na pacientech trpících Alzheimerovou chorobou. Nezávisle na tom se však rozhodli tuto látku podat jimi infikovaným myším. U těchto jedinců prý došlo k prokazatelnému snížení závažnosti infekce P. gingivalis v mozku a zároveň ke snížení produkce amyloidu beta a zánětlivé reakce mozku.
„Léky cílící na toxické proteiny produkované bakteriemi zatím prokázaly svoji účinnost při experimentech na myších,“ upozornil David Reynolds, vedoucí Alzheimer's Research UK, jednoho z největších výzkumných center Alzheimerovy choroby na světě. Lékaři podle něj čekají již více než 15 let na nějaký nový lék či léčebný postup, který by zabíral proti zmíněným chorobám. Naneštěstí, další čekání je v tomto ohledu nutností.
Jak upozornil server ScienceAlert, není to přitom poprvé, co bylo onemocnění "alzheimerem" spojeno se stavem ústní hygieny. Už v roce 2010 naznačila jedna z prvních studií pojítko mezi ztrátou chrupu a paradontitidou a zhoršenými kognitivními funkcemi mozku.
