Loni jsem viděl plakát pražské zoo, kde bylo vyobrazeno jedno jejich zvíře spolu s jeho zoologickým názvem. Obrázek, který mě přinutil se zastavit, byl ten s obzvlášť ošklivým ptákem s názvem „sup mrchožravý”.
V tu ránu jsem zapomněl na pravidlo, které mění ch na š a naopak (hoch – hoši, mršina – mrchožravý), a tak můj jediný logický závěr byl, že tito ptáci se právě živí mrchami, což by bylo opravdu zvláštní vyústění darwinovské evoluce. Kdyby to ale zůstalo takhle jednoduché! Vzápětí se mě zmocnila představa jako z Hitchcockových The Birds – tisíce těch ptáků pronásledovaly další tisíce řvoucích chudinek ulicemi, kde se pronásledované při vší hrůze a děsu občas vzpamatovaly, aby pro změnu škodolibě proháněly jedna druhou.
Toto je ukázkou toho, co byste mohli nazvat logickou chybou, kdy mě dostala do potíží má děravá česká logika. Jedno byste měli vědět, totiž že logické chyby vám zavaří nejvíc prostě proto, že chybná logika se vám zdá tak zjevná a rozumná.
Pro ilustraci vám povím o tom, jak mě jedna výjimečně krásná sekretářka chtěla o cosi požádat. Její logika neměla vadu: „prosím“ je „please“; tudíž, „prosit“ musí být „to please“. Naneštěstí slovo, které hledala, bylo „to ask“, poněvadž „to please“ znamená „potěšit“, čímž vznikla věta „Can I please you?“ s významem „Můžu vás potěšit?“
Třebaže moje první myšlenka byla odpovědět slovy „Jistě, ale nejdřív zavřete dveře“, zůstal jsem profesionální a daný lingvistický problém jí vysvětlil. Bohužel mi potvrdila, že šlo vskutku o omyl, čímž mi nezbylo než jen snít o možnostech neuskutečněných. Pro úplnost chtěla říct „Can I ask you for something?“ nebo „Could I ask you to do something?“ nebo nejběžněji „Could you do me a favor?“
A pak je tu (pravděpodobně apokryfní) historka o jisté české servírce v Londýně. Její šéf ji jako na potvoru požádá, aby zůstala v práci trochu přesčas. Její odpověď? „Only if you get down on your knees and please me!“ (Jen když si klekneš a potěšíš mě!) Můžeme se jen domýšlet, co si její šéf pomyslel.
