Hlavní důvod je ale ten, že studenti opravdu potřebují slyšet skutečnou výslovnost, a tady hudební rytmika pomáhá. Slyšet něco zopakované 20krát denně neuškodí. Spolehlivě poznám, jestli studenti dali na mou radu, protože začínají přicházet s dotazy na slova wanna a podobně. Mám z toho radost, protože cesta od want to k wanna snad nejlépe ilustruje některé z nejzákladnějších odlišností od české výslovnosti.
Tak předně tu je otázka rytmu a důrazu. Váš důraz je pravidelný: leží vždy na první slabice. Náš se různě přesunuje. Aby takový chaos mohl fungovat, vytvořila si angličtina systém, v němž jsou některá slova vyslovena zřetelně, zatímco ostatní tak trochu zamumláme. Slova, která něco skutečně znamenají, jsou právě ta, na kterých si dáváme zvlášť záležet, zatímco slova plnící funkci pouze gramatickou (členy, předložky, zájmena a tak podobně) se — odborně řečeno — redukují. Vy o takové redukci často říkáte, vždyť skoro vypadnou.
To nejpodstatnější, co se s těmito slovy děje, je, že se jejich samohlásky často promění v něco, čemu se říká šva (?), což pochází z hebrejštiny a znamená prázdnota. Je to trefné, neboť šva sotva slyšíme — jen jako pouhopouhé vyražení vzduchu. Jelikož ? není písmeno, často ho zapisujeme písmenem a. Zadruhé čeština zřetelně artikuluje. Vy máte kolikrát své souhlásky všechny pohromadě jako v příkladě strč prst nebo vlk prdl. Artikulovat zkrátka musíte. Ne tak angličtina. Pokud se vedle sebe ocitnou dvě nebo více souhlásek, jedna či více z nich musí zmizet. To platí i mezi slovy. Obzvlášť to pak platí, pokud jedno nebo více slov jsou tvořeny zvuky, které utínají proud vzduchu, jako písmena t nebo d. Ze stejného důvodu neradi opakujeme tutéž souhlásku dvakrát. Použijme nyní tato pravidla ve větě: I want to go. Vidíte ono n-t-t u want to? Ta dvě t musejí pryč. Zbude nám w-a-n-o. Pamatujete si ještě, jak redukovat pomocná slova? Inu, pomocným slovem je i to a bezmála vždycky se vyslovuje /t?/. Protože ? není písmeno, nahradíme jej a. W-a-n-o se změní na w-a-n-a.
A poněvadž obskurní pravopisná konvence by nás nutila vyslovit neexistující slovo wano jako /wejno/, chceme-li mluvený tvar want to zapsat, zdvojíme n. Voila, máme wanna! Vím, že to vypadá složitě, ale zkuste si vyslovit větu I want to go tak, jak je napsaná, a pak si to zkuste po našem. Wanna je rychlejší, snazší a, co je důležitější, úplně normální. Jsme líní. I vy byste měli být.
