Archeologové hledají osudy i za deště

Znají historii i hlínu. S karlovarskými archeology strávila Sedmička víc než sedm hodin ve výkopu.

Odhalování osudů lidí a jejich věcí nemusí být vyloženě romantická profese, ale také pěkně namáhavá dřina. Už několik měsíců si ji užívají archeologové karlovarského muzea Jiří Klsák a Jan Tajer, kteří v ostrovském Paláci princů u vstupní brány do zámeckého parku mapují skutečný historický skvost. Při rekonstrukci budovy, která časem vykvete v novou městskou knihovnu, objevili dělníci pozůstatky unikátního knížecího bazénu z konce sedmnáctého století. Jaké to je, objevovat během pracovní doby zapomenutý život, vyzkoušela společně s archeology také redaktorka Sedmičky. V temném sklepě s nimi strávila víc než sedm hodin.

Tajemství z archivu

„O existenci bazénu jsme věděli z archivních materiálů,“ říká Klsák, třímající v ruce kyblík s lopatami, pracovními rukavicemi a krumpáčem, zatímco jeho kolega hledí do dáli. „Tak tady jsme měli dílny,“ konstatuje zasněně při pohledu na Palác princů bývalý absolvent ostrovské průmyslovky, dnes vystudovaný archeolog Tajer. Krátce před desátou dopolední se společně vydávají do sklepení paláce, kde se po překonání provizorních stavebních podlážek v jedné z místností objeví čtverhranná díra v zemi. Poté, co si oči obdivovatelů nálezu přivyknou na přítmí, začne pracovat jejich fantazie. „Předpokládáme, že lázeň měla několik úrovní. Pravděpodobně tři, v nichž byl různý stupeň hloubky. Obložená byla kachlemi z holandské manufaktury, na nichž jsou výjevy z tehdejšího běžného venkovského života,“ vysvětluje hned po příchodu na místo Klsák. Úkolem archeologů neboli hrabošů, jak jim jejich kolegové z muzea přezdívají, je kromě odkrytí bazénu také jeho přesné zakreslení na milimetrový papír a vykopání úlomků dlaždic. Žádná z nich totiž není kompletní. Klsák a Tajer předpokládají, že je jeden z rodů nechal osekat a převezl si je na rakouský zámek Ort. V zemině nyní objevují pouze jejich torza a zbytky barokní keramiky, která se do bazénu dostala, když jej šlechtický rod nechal zlikvidovat.
Záhy poté, co redaktorka rezignuje na představu práce s jemným štětečkem, jak to zná z amerických filmů, chytí do ruky první volnou lopatu a začne společně s novým kolegou Klsákem házet hlínu do kolečka. Kolega Tajer z něj vybírá poslední úlomky dlaždic, které unikly jejich pozornosti. Během práce začíná být redaktorce jasná také metodika archeologického výkopu. Poté, co odhalí pevný okraj zdiva, následuje vytěžení hlíny z příhodného rohu. Když je jáma dostatečně velká, archeologové do ní bez váhání skočí, což jim usnadňuje kopání a hlavně nabírání zeminy na lopatu.
Čas od času je od práce někdo vyruší, například dělníci ve vedlejší místnosti, kteří mají zrovna přestávku. Práce kolegů „od vedle“ je velmi zajímá.
„Tak co, zlatokopové? Už jste něco pořádného našli?“ ptá se jeden z nich. Protože tady archeologové pracují už několik týdnů, s kluky od lopat a sbíječek se už stihli seznámit. Mimo jiné proto, že si od nich půjčují kolečko. „Nějaký náhrdelník, tady pro slečnu, byste měli vykopat,“ směje se. Protože je na stavbě kontrolní den, přichází se na bazén podívat také zástupci ostrovské radnice a památkové péče. Když jim Klsák vysvětluje, jaký pokrok s lázní udělali, sklepením zrovna duní sbíječka.
Archeolog mohutně rozhazuje rukama, poskakuje po bazénu a připomíná pana otce z filmu Na samotě u lesa, když vypráví veselou historku o jeho mlýnu. Kupodivu, úředníci jí znovu slyšet nechtějí. Asi mu rozuměli.

Záhada na příště

„Tady vidíte, že archeolog musí vycházet s lidmi mnoha profesí,“ okomentuje situaci Klsák, kterého každou chvíli ruší telefonáty od novinářů. Ptají se na jeho mínění, a to nejen z oblasti archeologie. Krátce před čtvrtou hodinou odpoledne narazí redaktorka v zemi na cosi nezvyklého a pevného. V podlaze odhalí za asistence archeologů tajemný čtverhranný útvar, připomínající výpusť. Protože však doba strávená ve výkopu silně pokročila a archeologové mají ještě práci v muzeu, nález zase zakryjí hlínou. „A tohle tajemství, si necháme na zítřek,“ uzavírá pátrání Klsák. Společně s kolegou se rozloučí s dělníky, posbírají nářadí a nasednou do auta. V noci se jim možná bude zdát o kachličkách, hlíně a barokní keramice.