Vznikaly často s velkými ambicemi, ale nedopadly moc dobře. Podle názorů architektů nezapadají do podoby města nebo na jejich údržbu chybějí peníze. Sedm staveb, které dělají svým městům ostudu, vybíral v Břeclavi architekt Jiří Zálešák a v Hodoníně Milana Grauová.
„V Břeclavi by se daly najít i horší příklady, ale záměrně jsem vybral stavby, které vznikly po revoluci. Architektura v Břeclavi nejvíc utrpěla za komunismu. Zbourání historického centra města byl skoro zločin. Je ale důležité upozorňovat na to, jak se ve výstavbě projevuje pokleslá úroveň vkusu dnes. A místo, aby se to zlepšovalo, tak se to spíše zhoršuje,“ myslí si břeclavský architekt Jiří Zálešák.
1. Domek v Lidické ulici
Jako příklad stavby, která nezapadá do svého okolí, vybral Zálešák dvoupatrový objekt se sedlovou střechou v Lidické ulici. „Nachází se v ulici s řadovou zástavbou. Část domů na této ulici má klasické sedlové střechy, orientované rovnoběžně s ulicí. Na ty navazuje řada domů s plochými střechami, což příliš nevadí, protože mají podobné měřítko. Mezi nimi ale vznikla nástavba, která se vymyká z tohoto prostředí svým měřítkem,“ popsal architekt.
Podle něj jde o další odstrašující případ, kdy majitel řešil hlavně to, jak dům zvětšit. „Je to případ sedlové střechy, která je obrácená štítem do ulice. A co je tady skutečně komické, to jsou dva vikýře, které jsou úplně slepé. Tváří se, že stavbu změkčují a dělají ji zajímavější. A jsou navíc opět nevhodně umístěné. Vikýř by měl být orientovaný spíše do ulice,“ vysvětlil.
V domě sídlí spediční firma Inter Euro Company. Pavel Damborský, který je osobou odpovědnou za provozovnu, se k názoru architekta vyjádřil nechtěl. „Nejsem jednatelem společnosti. Vyjádřit by se k tomu měli samotní majitelé. Ti jsou ale na služební cestě v zahraničí,“ řekl Damborský.
2. Panelák U Splavu
Jako druhý se do architektova výběru dostal osmipodlažní panelový dům v ulici U Splavu. „U tohoto domu investor opravoval střechu a vyřešil to tak, že do úrovně devátého patra dal sedlovou střechu. Ta z obvyklé úrovně prvního nebo druhého patra vystoupala o dalších sedm pater nahoru, a nahradila tak plochou střechu. U takto vysokých objektů je ale takový typ střechy naprosto vyloučený,“ poznamenal architekt.
Kromě sedlové střechy ho na této stavbě ale rozčiluje i další prvek. „Nástavby, ve kterých je umístěná strojovna výtahu, nechal investor zakrýt třemi nízkými vikýři. A aby snad architektura dostala zadost, přibyly na střeše další čtyři nevkusné vikýře, které se tak staly zbytečnými okny do slepého střešního prostoru. Půda, která tam přestavbou střechy vznikla, je totiž nevyužitá,“ argumentoval Zálešák.
Podle jeho slov jde o případ naprostého nepochopení architektury, tvarů staveb a použití střechy. „Lidé, kteří umožnili takovou stavební úpravu, o sobě ostatním nedávají moc dobrý obrázek,“ dodal.
3. Dům Na Zahradách
Architekt vybral také dům v ulici Na Zahradách, který je sídlem firmy. „Je vidět, že se na rekonstrukci a přístavbě domu příliš nešetřilo. Dokazuje to hlavně prosklené nároží. Nicméně celkový dojem domu v ulici a jeho návaznost na původní část domu je nesmírně necitlivá. Je vidět, že se investor snažil být originální a nechyběly mu peníze. Stavba ale postrádá invenci, cit a vkus. Troufám si tvrdit, že za stejné peníze by mohl být výsledek vynikající a nestálo by to ani o korunu víc,“ řekl Zálešák.
Vadí mu i to, že v ulici s řadovou zástavbou vznikla opět netypická pultová střecha s mírným spádem. „Je zase nevhodně orientovaná kolmo k ulici. Dům navíc netvoří jenom přístavba, ale i ne příliš vydařená rekonstrukce původního domku. Celkový dojem je tak spíše odstrašující,“ dodal.
V objektu sídlí společnost Stavba a údržba silnic. Její jednatel Ladislav Balcar vzal kritiku s nadhledem.
„Původně jsme chtěli sídlo firmy postavit jinde, ale nezískali jsme pozemek, o který jsme měli zájem. Stavbu nám navrhoval architekt Petr Nešpor a na městském úřadě nám ji schválili. Pro nás bylo hlavní vytvořit dostatečné zázemí pro administrativu a parkoviště. Ještě jsme se s architektem bavili o tom, že v této ulici žádná zajímavá zástavba není, a proto si můžeme dovolit moderní vzhled budovy,“ řekl.
Architekt budovy Petr Nešpor byl kritiky rozčarovaný. „Každému architektovi se líbí něco jiného. Navíc architektu Zálešákovi se nelíbí nic, co udělá někdo jiný,“ řekl Nešpor.
4. Žlutá nástavba
Zálešákovi se nelíbí ani nástavba v Jungmannově ulici v centru Břeclavi. „Tato budova vůbec nezapadá do svého okolí. Ještě zesílila chaos, který tu spolu jednotlivé budovy vytvářejí. Jedná se o dlouhou budovu, která připomíná spíše stodolu. Taková stavba by v centru města určitě stát neměla. Navíc na sebe žlutou barvou fasády ještě víc upozorňuje,“ zdůvodnil svůj výběr architekt.
Na novostavbě se mu nelíbil hlavně tvar a orientace budovy. „Střecha je postavená štítem do ulice, což je pro Břeclav a její okolí netradiční prvek. Kdyby tato budova stála kdekoliv jinde, kde nebude tolik vidět, tak je to mnohem menší problém. Chápu, že ji investor postavil co nejjednodušeji a nejlevněji, ale za stejné peníze by se dala pořídit se vkusem,“ řekl Zálešák.
Řešením je podle něj, aby každá stavba, která má ve městě vzniknout, podléhala schválení autorizovaného architekta. To se týká hlavně staveb v centru. „Kdyby to tak bylo, architekt, který by schválil podobnou stavbu, by riskoval, že přijde o autorizaci,“ dodal Zálešák.
Majitel budovy Libor Stránský ale kritiku odmítá. „Je to věc názoru a osobního vkusu. Náš dům navíc ještě není ani hotový. Nástavba, kterou jsem postavil nad nebytovými prostorami na Jungmannově ulici, je sice už zkolaudovaná, ale ještě na ní chybí dodělat jak dolní fasády, tak i montáže různých prvků a dokončit terasu. Za vším vidím osobní mstu pana Zálešáka,“ řekl Stránský s tím, že spolu měli dříve spory.
5. Ubytovna u nádraží
Architektka Milana Grauová při výběru budov v Hodoníně zvolila jiný postup. Podle jejího názoru není ve městě žádná porevoluční budova, která by vzhled města nějak výrazně narušovala. Jmenovala proto budovy, které by potřebovaly hlavně opravit.
„Asi nejhorší z nich je ubytovna u vlakového nádraží. Jsou to dvě neopravené budovy, kterých si všimne každý, kdo přijede do Hodonína vlakem. Přitom ve stejné ulici před třemi lety vznikla nová silnice a hezky se podařilo zrekonstruovat i studnu, kterou na tomto místě dělníci našli. Budova je neudržovaná a vyhledávají ji lidé, kteří v Hodoníně hledají krátkodobé ubytování. Už několikrát tam dokonce hořelo,“ přiblížila architektka.
Správce ubytovny Zdeněk Mlýnek má ale jiný názor. „Co se týče neopravené budovy u podjezdu, ta patří Českým drahám a s ubytovnou nemá nic společného. Samotnou ubytovnu vlastní majitel z Brna a má ji v pronájmu od Českých drah. Jedna její část je prázdná a v současné době se rekonstruuje. Druhá část slouží jako hostel a žádné problémy s ní nejsou,“ řekl Mlýnek.
6. Vinné sklepy
Jako druhou stavbu Grauová jmenovala bývalé družstevní vinné sklepy, které se nacházejí blízko centra města. „Jedná se o průmyslový areál, který nutně potřebuje rekonstrukci. Jeho majitel to ale vůbec neřeší. Je to zdevastovaný areál s vytlučenými okny. Všimne si ho každý, kdo přijíždí do města. Na místě museli už několikrát zasahovat hasiči. Areál se stává nebezpečným místem,“ uvedla.
V bývalých vinných sklepech už několikrát hořelo. Podle hasičů některé požáry založili lidé, kteří v objektu nelegálně přespávali. Problémem je také to, že rozsáhlý areál nikdo nehlídá. Protože se jedná o soukromý objekt, městští strážníci k němu vyjíždějí jen v případě, že někdo upozorní na krádež železa nebo střešní krytiny.
Bývalé družstevní sklepy patří firmě G&C Pacific Niue Limited, která je v současné době v konkurzu a s městským úřadem příliš nekomunikuje. „V areálu jsme plánovali velký developerský projekt, který ale nevyšel. V současné době máme jeden z našich projektů u soudu. Když vyhrajeme, rád bych situaci nějak vyřešil,“ prohlásil ředitel firmy Jiří Tomek už v květnu loňského roku. Od té doby se ale situace nezměnila.
7. Dům kultury
Ve výběru architektky se ocitl i hodonínský dům kultury. „Je to stavba poplatná době, ve které vznikla. Potřebovala by vylepšit i po technické stránce,“ vyjádřila se Grauová ke stavbě, která dodnes připomíná éru socialistického realismu.
Opravu domu kultury už projednávali i zastupitelé. Plánovaná rekonstrukce počítá s částkou téměř čtvrt miliardy korun. Budova potřebuje hlavně nová okna a zateplení. Provoz pětadvacet let staré budovy totiž stojí městskou kasu nemalé peníze.
„Budova čeká na rekonstrukci už několik let. Musela ustoupit opravě stadionu, stavbě sportovní haly i koupaliště. Máme už vydané stavební povolení a vypsané výběrové řízení na projektovou dokumentaci. Pokud vše půjde podle plánu, s opravou začneme už letos,“ řekl ředitel domu kultury Zdeněk Grombiřík.
Projekt má ale i své odpůrce. „Oprava za čtvrt miliardy mi přijde přehnaná. Za stejné peníze bychom mohli mít nové kulturní centrum. Mohlo by vzniknout v bývalých kasárnách, kde není obytná zóna. Dalo by se tam lépe zaparkovat a koncerty by tam nikoho nerušily,“ myslí si například hodonínský zastupitel Vítězslav Krabička.
