Auta v Le Mans jsou jako krásné ženy
Novinářský univerzál Martin Straka (vpravo) se i letos posadil do komentátorské kabiny a fanouškům motorsportu přibližoval okamžiky, které se děly na trati při slavném závodě 24 hodin v Le Mans.
„Letos jsme komentovali ze studia Eurosportu z Prahy a popravdě, nelze to srovnávat s tím, když jsem mluvil přímo z Le Mans,“ řekl Straka.
Poprvé Straka komentoval legendární bitvu v roce 2007. „Každý z těch pěti závodů, které jsem prožil se sluchátky a mikrofonem, měl pro mě svoje kouzlo, ale v roce 2007 jsem byl přímo u toho. Seděl jsem v plexisklové kabině, pode mnou v cílové rovince na sto padesát tisíc fanoušků a na trati řvoucí krasavci. Moment, na který se jen tak nedá zapomenout,“ pověděl Straka.
S chutí popisuje, co ho na závodě v Le Mans nejvíce vzrušuje. „Po rovince Hunadiéres, mezi Tertre Rouge a Mulsanne, se řítí pětapadesát mocných aut. Je vedro. Na mírných horizontech dlouhatánské roviny se ta technická masa, plná konstruktérské elegance, jen vlní, jejich rychlost nemá daleko ke čtyřstovce. Bylo by toho ještě více, ale tenhle záběr patří k mým největším symbolům bitvy na dráze La Sarthe,“ vrátil se Straka v myšlenkách opět na okruh.
Že by ale závod, který komentoval „jen“ z Prahy, neprožíval, odmítá. „Pokaždé si závod užívám. Jen nemám ty bonusy navíc, vůni benzínu, pneumatik či všech těch dobrot od stánků. Komentátorská kabina míří na východ, takže si asi dokážete představit ta rána, když se slunce opře do plexisklové boudy,“ popisuje Straka.
Další závod, který se Strakovi vryl do paměti, byl v roce 2009. „Tehdy Tomáš Enge s Janem Charousem vybojovali v nejsilnější kubatuře čtvrté místo. To byl taky velký zážitek,“ zavzpomínal.
Letos velké drama
V letošním ročníku nejnáročnějšího okruhového závodu světa opět nebyla nouze o dramata. Už po první hodině favorit závodu Allan McNish strašidelně boural. Všichni přihlížející měli strach o jeho život.
„I mně se na okamžik zatajil dech. Okamžitě jsem měl v hlavě myšlenky, jestli je pilot v pořádku a co se mohlo také stát. Vždyť jeho audi vletělo ve velké rychlosti do bariéry a málem ji přeskočilo. Za ní stáli kolegové fotografové a kousek za nimi byla už tribuna. Mohlo to skončit klidně i padesáti mrtvými,“ zhodnotil komentátor. Jako pravý profesionál ale rychle vychladl a komentoval dále.
„To musíte. Nelze na to koukat s otevřenou pusou. Mám to stejné, i když stojím na trati jako fotograf. Několikrát se mi také stalo, že jsem byl kousek od nehody, ale mám takový pud, že ihned začnu mačkat spoušť, dokud to jde. Mnohdy velmi instinktivně. To samé ctím i za mikrofonem,“ sdělil Straka.
Poslední tři roky komentoval závod nonstop. Letos hovořil k fanouškům silných bouráků osmnáct hodin. Do komentátorské kabiny neusedá sám. Letos se střídal s kolegou Bélou En (na snímku vlevo), dříve půjčoval mikrofon Zdeňkovi Míkovi.
„Po každém závodě jsem příjemně unavený, a když zalehnu do postele, během chvilky jsem v říši snů. Letos jsem spal u kamaráda v Praze, pustil jsem si večerní Velkou cenu formule 1 z Kanady, ale brzy jsem byl tuhý. Vzbudil jsem se asi o půlnoci a vypínal řvoucí televizi,“ sdělil Straka.
Nafta patří do traktorů
Le Mans je pro Straku vrchol sezony, a i když má rád všechen motoristický sport, nic se podle něho s francouzským závodem nedá srovnávat.
„Formule 1 je vrchol motorsportu, ale v Le Mans panuje domáčtější atmosféra. Lidé se k sobě chovají stále ještě normálně. Pro mě je navíc pohled na auta v Le Mans, jako bych se díval na krásné ženy, které berou dech. Formule jsou proti nim nevzhledná vozítka,“ pověděl s úsměvem Straka.
Od roku 2006 vyhrála v Le Mans jen auta s dieselovým motorem, a to podle něj není dobře. „To se nemělo stát. Nejen v Le Mans. Komentátor Petr Horák byl myslím první, kdo v televizi řekl památnou a jasnou větu: Nafta patří do traktorů, a ne do závodních aut,“ řekl Straka.
Za dobu, kdy buď Le Mans komentoval, nebo byl v pozici fotografa, se Straka potkal se zajímavými postavami motorsportu. S mnohými navázal i přátelství na celý život.
„Výborný byl Tom Kristensen, osminásobný vítěz Le Mans. Když tenhle chlápek vyprávěl o lásce k Le Mans, bylo to divadelní představení. Působivé a upřímné. S Emanuelem Pirrem, pro změnu pětinásobným vítězem v Le Mans, jsme zase vzpomínali na starý brněnský okruh. Byl podobný jako ten v Le Mans v tom, že vedl po běžných silnicích. Pirro byl v Brně poprvé v roce 1985, a když před pár lety vyprávěl o vesničce Bosonohy nebo zatáčkách Veselka či Farinka, oči mu jen zářily,“ pověděl fotoreportér Sedmičky.
K velkým postavám závodu patří i Tomáš Enge. „Povídání s ním o Le Mans je taky vždycky fajn. Mrzí mě, že letos nejel. Je to jeho první pauza od roku 2002. No, a pokud by to šlo, tak bych se rád potkal se závodníky dávných časů jako byli Tazio Nuvolari, Louis Chiron, Bernd Rosemeyer. To byli nějací chlapi. Uměli si vychutnat závodění, sklenku campari nebo ještě na startu poslední cigaretu. Pak zamávali dívkám a dali se do boje,“ dodal Straka.
Příští rok by u velkého závodu v Le Mans měl být znovu. „Le Mans je droga, bez které nemůžu být,“ dodal komentátor Straka.
