Vladimírovi Velemu bylo v roce 1929 osm let. V třeskutých mrazech si užíval dětských radovánek. Dnes je mu o třiaosmdesát let více a větší zimu snad nezažil. Možná letošní. „Tenkrát to byly největší mrazy před těmito,“ vybavuje si jedenadevadesátiletý muž z Liberce.
Založil Horskou službu Jizerské hory – Ještěd a osmadvacet let byl jejím náčelníkem, až do roku 1981, kdy odešel do důchodu. „Denně jsem byl v terénu a denně posílal do rozhlasu sněhové zpravodajství,“ říká. V šedesátých letech působil také jako trenér a člen národního družstva skibobistů, závodil několikrát na mistrovství světa a mistrovství Evropy a stal se mistrem republiky.
S Josefem Lukešem se podílel na budování lyžařského střediska na Ještědu a společně napsali knihu „Ještěd, fenomén sportu“, jež by se měla objevit na pultech v nejbližší době.
„Absolutně nejnižší teplotu vzduchu v České republice, –42,2 stupně Celsia, naměřili 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic,“ připomíná Dáša Richterová, vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie ústecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem. Z toho období mají teplotní záznamy o Libereckém kraji pouze z jediné stanice, a to stanice Vysoké nad Jizerou v šesti stech sedmdesáti metrech nad mořem. „11. února 1929 tam naměřili minimální teplotu vzduchu minus šestadvacet stupňů Celsia,“ říká Dáša Richterová.
Sáňkování na Pruťáku
„Podobné zimy té letošní jsme zažili po válce několikrát. A v dvacetistupňových mrazech jsme na Ještědu lyžovali, trénovali i závodili. Zdaleka jsme neměli izolační oblečení, jaké je dnes. Jen pletené svetry a plátěné větrovky, ani nebyly prošívané,“ vzpomíná Karel Hampl, bývalý trenér lyžování z povolání.
„Zimy v Liberci vždy bývaly dlouhé, ale v posledních letech jsou nárazové, odlišné od těch, které jsme prožívali jako děti. Tehdy napadl sníh třeba už na přelomu října a listopadu a držel se až do března. Pamatuji si obrovské závěje. Bydleli jsme s rodiči u soudu a s kamarády jsem chodila sáňkovat na nedaleký Pruťák, jak jsme prudkému kopci říkali,“ vzpomíná s nostalgií obyvatelka Liberce Vanda Svobodová. Z vyprávění matky si vybavuje, že zatímco v Liberci vládla ještě tuhá zima, na Matějské pouti v Praze už chodili v lodičkách.
„Studovala jsem na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Tam už bylo koncem února a začátkem března pěkně, a když jsem se vracela na víkendy domů, bylo to z probouzejícího se jara do tuhé zimy,“ říká Vanda Svobodová. Podle Liberečanů chladné období nadobro skončilo, když slezl sníh z posledního místa na Ještědu. Dokud tam ležel, vládla paní Zima.
Vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Dáša Richterová pro Sedmičku vybrala stanice Libereckého kraje s nejnižšími teplotami vzduchu pod třicet stupňů Celsia od začátku roku 1936 do letošního 12. února.
Umrzlý bezdomovec
Pracovníci Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje podle její mluvčí Lenky Markovičové za letošní zimu dosud vyjeli k dvaceti případům podchlazení. Jeden bezdomovec, dvaašedesátiletý muž, umrzl v Hodkovicích a na internu lékaři převezli jednoho silně podchlazeného bezdomovce. Mluvčí Lenka Markovičová zmínila i případ devítiletého chlapce s omrzlinami. Pamětníci za poslední čtvrtstoletí zažili i zimy s dvojnásobnou vrstvou sněhové pokrývky. Ani krátkodobé mrazy pod minus dvacet stupňů nebyly nic neobvyklého. „Letošní téměř měsíční polární období ale nepamatuji,“ konstatuje mluvčí Lesů České republiky Zdeněk Boublík a poukazuje na to, že zvěř je právě v tomto období závislá na pomoci myslivců a lesníků.
„Nejhůře je na tom srnčí zvěř. Již půlmetrová sněhová pokrývka znemožňuje přístup k potravě. Při vyrušení, a je jedno zda lyžařem, či toulavým psem, doslova plave ve sněhu, rychle se unaví a zpravidla následně v úkrytu hyne na zápal plic. Zabezpečení klidu v honitbě je proto v této době nejdůležitější,“ konstatuje zástupce ředitele Krajského ředitelství Lesů České republiky Liberec Libor Dostál. Zvěř podle něho čerpá energii z tukových zásob, ale objevily se první úhyny. Například myslivecký hospodář honitby Janov–Lučany Jiří Hokeš za poslední měsíc eviduje jedenáct kusů uhynulé srnčí zvěře.
Protikladem je tak zvaný černý rytíř hor, jak myslivci říkají tetřívku. Jako jeden z mála živočichů může přežít na náhorní plošině Jizerských hor půlroční zimní nepohodu. A dokonce i v chladné zimě lesníci a myslivci pozorovali první přírůstky u černé zvěře. „Stopy drobných spárků na krmelišti dosvědčují, že selátka pod dozorem své zkušené matky bachyně ve zdraví přežila i ty nejkrutější mrazy,“ říká Libor Dostál. Která zima byla pro zvěř nejkrutější, se těžko zjišťuje. „Pokud nějaké zvíře uhyne, je obvykle sežráno dříve, než ho nějaký člověk najde. Nebo ani nestihne uhynout a oslabené je uloví,“ říká pracovník Severočeského muzea v Liberci Martin Pudil.
Kalamitní stav nastal na mnoha územích republiky zase koncem minulého týdne. „Silnice první a druhé kategorie údržby byly na Liberecku většinou čisté, bez zbytků sněhu. Na silnicích třetí třídy se vlivem oteplení vytvářel tak zvaný obměk, kdy vrchní vrstva sněhu po pluhování změkla, a vznikly vyježděné koleje,“ popsala mluvčí liberecké radnice Pavlína Stránská.
Nejnižší naměřené teploty vzduchu (°C) v Libereckém kraji
Kořenov, Jizerka: -35,30 v únoru 2012
Český Dub, Modlibohov: -33,60 v únoru 1956
Kořenov, Jizerka: -32,80 v únoru 2012
Kořenov, Jizerka: -31,50 v únoru 2012
Kořenov, Jizerka: -31,40 v prosinci 2010
Český Dub, Modlibohov: -31,20 v lednu 1987
Liberec: -30,90 v únoru 1956
Bedřichov: -30,80 v lednu 1956
Český Dub, Modlibohov: -30,80 v únoru 1956
Bedřichov: -30,50 v únoru 1956
Bedřichov: -30,50 v lednu 1987
Bedřichov: -30,20 v lednu 1985
