Romantik Karel Hynek Mácha a loupežník Václav Babinský. Co mají společného? První zemřel a druhý se narodil v Litoměřicích. Za svého života se mohli potkat, protože Mácha byl o čtrnáct let mladší než Babinský. Právě on je možná „strašný lesů pán“ ze slavného Máje. Když vyšel poprvé, Babinský už měl pletky se zákonem a Mácha byl po smrti.
Máchovo je toho v Litoměřicích dost, Babinského nic. Oba jsou ale známí. Díky Babinskému i Pokratice. Bývalá ves na jižním svahu Českého středohoří severně od Litoměřic, ke kterým dnes patří a kde se 20. srpna 1796 narodil schwarzenberskému zahradníkovi Janu Václavu Babinskému z Brné na Ústecku a Anně Kateřině Herrmannové z Nové Vsi nad Střekovem syn Václav. V pokratické kovárně, která stála poblíž dřevěné roubené chalupy uprostřed dnešního sídliště v těsném sousedství základní školy.
„Babinský bydlel v domečku, který už dnes neexistuje, ale na jeho místě stojí jiný, dodnes obydlený. Bydlí tam můj kamarád s maminkou. Domeček se nachází nad starým mlýnem, při cestě k rybníku,“ říká Štěpánka Fišerová z 8. B pokratické základní školy v Ladově ulici.
V Pokraticích měli školu se dvěma a později pěti třídami už od začátku dvacátého století, od roku 1981 v budově sídlila lidová škola umění a dnes je tam Lékařský dům.
Slavný díky písničce
Babinskému z Pokratic a později z Litoměřic, kam se s rodiči přestěhoval, daly sudičky do vínku, že se stane legendou už za svého života. Dodnes se spekuluje, jak nebezpečný byl.
Babinský a zloděj je ale jedno a totéž pro žáky osmé třídy pokratické školy v Ladově ulici. „Bydlel kousek nad 8. ZŠ v Litoměřicích v malé rodinné roubence. Říká se, že to byl zloděj. Natočili o něm film,“ říká Jan Mižič.
Jeho spolužačka Bára Bílá ví, že „byl zloděj, je o něm písnička, bydlel v Pokraticích, ten dům tu už nestojí. Byl o něm natočený jeden díl seriálu“.
Osmačka Pavlína Kodešová se domnívá, že se dostal do věznice v Africe, kde ho popravili. Na kopečku v Africe? Až podle dalších slov poznávají školáci píseň o starém lotru mexickém. Babinského v době, kdy si odpykával dvacetiletý trest, totiž měli poslat do království Madagaskar, kde pomáhal tamnímu králi slovenského původu Mikuláši Beňovskému řešit přestavbu pevnosti s pokladnicí, aby odolávala případným zlodějům.
Modlil se v kapličce?
Z původní obce, kde v roce 1890 žilo 861 obyvatel ve 174 domech, zbylo jen pár vzpomínek. Po levé straně silnice směrem z Litoměřic na Sebuzín a několik nad sídlišti.
Původní je roubenka u školy a také empírová kaplička se zvoničkou na bývalé návsi. Stojí tam od roku 1815. Václav Babinský se do ní mohl chodit modlit od devatenácti let. Tehdy snad ještě sekal latinu. Začal studovat, ale nedostudoval litoměřické gymnázium. Možná se vyučil zahradníkem, což by odpovídalo, protože jako zahradník zemřel.
Místo návsi je dnes točna autobusů městské hromadné dopravy. Kříží se tam ulice Pokratická a U Kapličky. Není to jen ulice, stejným názvem poutají cedule na hostinec, restauraci, prodejnu koberců i lékařské středisko.
V osmdesátých letech dvacátého století větší část původních domů nahradily paneláky. Rodinné domky se začaly stavět po roce 1989 a staví se dál až k Miřejovicím.
Rodiče legendárního lupiče se z Pokratic přestěhovali do tehdy ještě sousedního města Litoměřice, do domu na rohu ulic Na Valech a Daliborova. Původní dům zbourali a na jeho místě postavili nový. Dnes je tam domov mládeže.
„O Babinském jsem četl. Vím, že bydlel v Pokraticích a přepadával lidi,“ vybavuje si Josef Matějka Š Dřevmuž, provozní domova mládeže. O Babinského se zajímal už proto, že je litoměřický rodák, dnes se ale Dřevmuž věnuje hlavně své zálibě, vyřezávání ozdob a soch.
Kdo byl Venca z Pokratic
Nejznámějšímu českému loupežníkovi se lidově říkalo také Venca z Pokratic. Byl to skutečně chladnokrevný gangster? Někdo tvrdí, že nikoho nezabil a on sám žádnou vraždu, ani na smrtelné posteli, nepřiznal. I když ho za jednu uznali vinným. V lese u Horní Kamenice podle soudu osmi bodnými ranami nožem usmrtil a poté okradl pláteníka Jana Blumberga.
Někteří o Babinském říkají, že byl českou obdobou Jánošíka, co bohatým bral a chudým dával. Různé zdroje o něm uvádějí rozdílné informace. Možná proto ho Litoměřičtí nijak neopěvují.
Ve městě nemá ani pamětní desku, potvrzuje ředitelka Oblastního muzea v Litoměřicích Eva Štíbrová.
Jak to bylo doopravdy s Babinským? O to se zajímali zpěvák Michal Tučný a textař a hudební skladatel Zdeněk Rytíř ve stejnojmenném albu z roku 1986.
Rok před tím natočil režisér Hynek Bočan Slavné historky zbojnické, šestidílný cyklus příběhů o legendárních dobrodruzích a zbojnících. Hned první díl pojednával o Václavu Babinském, jehož ve filmu ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Vypráví o napraveném zločinci, který od propuštění až do smrti pracoval jako zahradník v klášteře v Řepích u Prahy, kde se ho ujaly řádové sestry, které jeho smrt oplakaly.
„Být hlídačem růží já vždycky si přál a v sluneční záři jsem jejich krásu obdivoval. Být hlídačem růží jó o tom jsem snil a musím vám říct, že se můj sen vyplnil,“ zpíval Michal Tučný o Babinském, který odešel jako „čistý“.
Nepolepšitelný?
Pražský soud v něm ale viděl nepolepšitelného zločince, a proto ho poslal za mříže. V roce 1839 spadla klec. U Pokratic ho zatkli a 1. prosince 1840 odsoudili. K dvaceti letům těžkého žaláře nastoupil do brněnského Špilberku.
Z dvanácti zločinů Babinskému prokázali šest, které spáchal se svými kumpány od března 1830 do srpna 1833. V Mikulášovicích u Šluknova přepadl dům mlynáře Antonína Heineho a okradl ho o pět set pruských tolarů. Mlynář z toho měl smrt. V Lysé nad Labem přepadl dům Jana Paula, v Brozanech se vloupal do domu převozníka Jana Krejzy.
Pykal za to, že při zatýkání pokousal rychtáře Václava Frankeho a zranil jeho dva pomocníky a navíc se při tom prokázal falešným pasem. Vraždu pláteníka Jana Blumberga v lese u Horní Kamenice soud uznal, ale Babinský se k ní nikdy nedoznal.
Jako vězen byl pokorný a modlil se. Po zrušení věznice ho na šest let převezli do Kartouz, dnešních Valdic. „Tam pečoval o nemocné a staral se o zahradu tak vzorně, že si ho oblíbila sama abatyše řádu milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Když pak řádové sestry odešly roku 1861 do ženské trestnice v Řepích u Prahy, svého zahradníka vzaly s sebou. Zde také 1. srpna 1879 zemřel,“ uvádějí o posledních letech života litoměřického rodáka stránky města.
Učitelka češtiny Dana Hojdarová ze Základní školy Ladova v Pokraticích na Babinském oceňuje to, že se polepšil a staral se o pozemek řádových sester. „Na střední škole jsme ve výuce šli po stopách Babinského. Dodnes na exkurzi vzpomínám. Začali jsme v domě, kde žil, v dnešním domově mládeže,“ říká Hojdarová.
Postrach severních Čech
Babinský po sobě zanechal stopy v Ústeckém kraji. Měl přepadat statky na samotách, obírat pocestné a nahánět strach bambitkami. Hlavně kolem Litoměřic, Terezína, Teplic, Děčína, Varnsdorfu, České Lípy. Ale i za hranicemi regionu, v oblastech poblíž Mnichova Hradiště, Sobotky, Mladé Boleslavi, Brandýsa nad Labem, Mělníka nebo v okolí Prahy.
VĚZEŇ VÁCLAV BABINSKÝ
Brno, věznice Špilberk, od 10. června 1841
Dle popisu v kmenové knize špilberských vězňů, kde je uveden pod číslem 1042, je Václav Babinský „vysoké silné postavy, má hnědé vlasy a obočí, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni má malé mateřské znamínko a mrká pravým okem,“ mluví německy a česky, na Špilberku se choval podle vězeňského řádu. Později na něj ale často vzpomínal s pláčem, prý byl spoután na rukou a nohou a nemohl se bránit dotěrnému hmyzu.
Kartouzy, od 1. září 1857
Z Brna převezli Babinského do věznice v Kartouzích u Jičína, kde si odpykal zbytek trestu, poté odešel do kláštera kongregace milosrdných sester v Řepích u Prahy, kde v nalezinci učil děti základům zahradnictví. Po zrušení nalezince v roce 1865 zde byla zřízena polepšovna a později ženská věznice. Babinský zde pracoval jako zahradník, často si stěžoval na krádeže v zahradě a říkal, jak je svět špatný.
12 BABINSKÉHO ZLOČINŮ
Celkem čelil Václav Babinský 12 žalobám:
* Vražda Václava Domina u Skramouše 17. září 1830 (zproštěn viny jednomyslně).
* Loupežná vražda manželů Stránských v Mankovicích z 8. na 9. října 1831 (zproštěn viny).
* Vyloupení berní pokladny v Dětenicích v říjnu 1827, zatčení pachatelů proběhlo 30. května 1830 (zproštěn viny).
* Loupež u Anny Krounské v Brodcích z 30. na 31. května 1831 (žádné důkazy o účasti Babinského nenalezeny).
* Domnělá loupež v Brně a ve mlýně na česko-saských hranicích (nebylo zjištěno, zda se vůbec stalo).
* Poškození vozu v Upeřinách 16. října 1833 (Babinský tehdy na útěku, zproštěn viny).
* Loupež u výminkáře Heinea v Mikulášovicích z 23. na 24. března 1830 (uznán vinným).
* Loupežná krádež v domku převozníka Jana Krejzy v Brozanech ze 14. na 15. ledna 1831, ztratilo se 2500 zlatých (vinen).
* Loupež u důchodního Jana Paula v Lysé nad Labem z 1. na 2. května 1830, loupež nedokonána, odcizeny věci v hodnotě 15 zlatých, společníkem zde byl Franz Anton Vater, kterého 12. října 1830 zatkli (vinen).
* Loupežná vražda Jana Bohumila Blomberga na cestě do Horní Kamenice ze 4. na 5. července 1833 (vinen).
* Násilí při zatýkání 1830, kdy pokousal rychtáře (vinen).
* Falšování cestovních dokladů na jména Josef Schmidt a Antonín Müller (vinen jednomyslně).
