Do budovy litoměřické diecéze vchází muž ve venkovských šatech, plátěné košili, hnědé vestě a v rukou drží klobouk. „Chtěl bych něco zapsat do matriky. Právě jsem pokřtil prvorozeného syna,“ říká vzrušeně venkovan. Kněz se na něj pátravě zadívá. „Dobře a jak se jmenuje?“ ptá se. „Přece po mně, Václav. Václav Babinský,“ vyhrkne muž. Byl dvacátý srpen a psal se rok 1796. I tak mohl začínat životní příběh jednoho z nejznámějších lupičů v české historii. Matriční knihu se zápisem o křtu Václava Babinského má ve svých sbírkách Oblastní státní archiv v Litoměřicích.
Kmotři z vyšších kruhů
„Tenkrát se datum narození dítěte neuvádělo. Ale prakticky těsně po něm následoval křest, takže oficiálně je datem narození,“ vysvětlil Jiří Adámek, historik z litoměřického archivu. Podle matriční knihy měl Babinský za kmotry vážené občany města Litoměřic.
Mezi nimi například krajského komisaře, bohatého kupce nebo pozdější manželku gymnaziálního profesora a švagrovou národního buditele Josefa Jungmanna Marii Annu Světeckou.
„Pro rodiče Babinského to byla čest. Patřili k lidem z vyšší společnosti,“ poznamenal Oldřich Doskočil, historik litoměřického muzea. Otec Jan Václav Babinský byl podle matriky schwarzenberským nádeníkem. Matka Anna Kateřina Herrmannová pocházela z Nové Vsi nad Střekovem.
Dobrodružný zahradník
Z domu na litoměřickém předměstí, kde se Václav Babinský narodil, se rodina po čase přestěhovala o kousek dál, do Pokratic. Učení mladému Václavovi moc nešlo. Proto pomáhal otci v zelinářských a ovocnářských zahradách města. Ve dvaceti se nechal naverbovat k Wellingtonovu pluku v Praze.
Vojenská disciplína mu příliš nevoněla a raději předstíral šílenství. S úspěchem, protože ho lékaři hospitalizovali v karlínské Invalidovně. Po osmi letech, když mu bylo osmadvacet, odešel z císařské armády. „Potuloval se krajem a pravděpodobně v té době začal loupit a krást,“ míní Doskočil. Záhy na to v roce 1824 si totiž podle zápisu v matrice vyžádali jeho rodný list k prvnímu soudnímu vyšetřování. „Pro nedostatek důkazů ho ale pustili na svobodu,“ dodal historik.
Kolem roku 1830 už dal dohromady menší bandu, jejíž členkou byla i jeho milenka Apolena Hoffmanová. Sám Babinský se držel v pozadí a používal zfalšované doklady na různá jména. Nepomohlo mu to, protože 19. ledna 1832 ho zatkl v Kuřivodech místní rychtář.
„Při zatýkání Babinský kousl rychtáře do prstu a zranil dva biřice,“ upřesnil Doskočil.
Převezli ho do Prahy, ale po čtyřech měsících z vazby utekl. V srpnu 1833 pak v lese nedaleko Horní Kamenice spáchal nejtěžší zločin. Přepadl pláteníka, kterého ubodal k smrti. Poté uprchl do Polska, kde se údajně s milenkou Hoffmanovou oženil. Na podzim roku 1835 ho ale četníci znovu zatkli, když se šel podívat do svého bydliště v Pokraticích. Že byl o rok později souzen pražským kriminálním soudem, svědčí další zápis v matriční knize. Opět si soudci vyžádali duplikát jeho rodného listu.
Obžaloba vinila Babinského původně z dvanácti zločinů, v šesti případech ale chyběly důkazy, takže ho soud zprostil viny. To mu zachránilo život před šibenicí. Svému trestu, dvaceti letům těžkého žaláře, ale už neunikl.
Zbožný a pokorný vězeň
V červnu roku 1840 nastoupil do brněnské věznice Špilberk. Apolenu Hoffmanovou tentýž soud odsoudil k dvanácti letům vězení. Za patnáct dnů po vynesení rozsudku zemřela na chrlení krve. Bylo jí jedenačtyřicet let.
Na Špilberku se stal z Babinského zbožný a pokorný vězeň. Po čase se stal dokonce ošetřovatelem nemocných. Po zrušení věznice ho převezli v roce 1855 do tehdejších Kartouz, dnešních Valdic. V roce 1861 se dostal na svobodu a starého muže se ujaly řádové sestry, které sloužily v kartouzské věznici. Ubytovaly ho v blízkosti kláštera v Řepích u Prahy. Část kláštera sloužila jako ženské vězení a Babinský tam pracoval až do své smrti, 1. srpna 1879, jako zahradník.
V době volna chodil po pražských hospodách, a když někdo zaplatil útratu, vyprávěl barvité historky ze svého života. Mnohé byly smyšlené nebo odposlouchané od spoluvězňů. Tak možná vznikla i nejznámější píseň Na kopečku v Africe. V ní dostal svoji lidovou přezdívku „starej lotr mexickej“.
