Babybox jsem v Kladně nemohl najít, říká jeho autor Ludvík Hess | E15.cz

Babybox jsem v Kladně nemohl najít, říká jeho autor Ludvík Hess

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Když v Sedmičce vyšel článek o Anežce z kladenského babyboxu, byl jeho autor Ludvík Hess ve městě. Seděli jsme v restauraci naproti škole u sv. Floriána, kde jeho děda kdysi řediteloval. Hess si posteskl, že nemohl babybox najít.

„Chtěl jsem manželce babybox ukázat, ale ne a ne najít nemocnici. Ptal jsem se proto strážníků, ale ti mi řekli, že o něm nevědí. Pak jsem ho zase nemohl najít v nemocnici, protože je tam staveniště,“ vyprávěl Hess s tím, že měl trvat na tom, aby byl babybox hned u hlavního vchodu do nemocnice.

Jak často jezdíte do Kladna?
Jednou za rok o Dušičkách položit květiny na rodinnou hrobku. To je poslední, co mi v Kladně zbylo. Nic jiného mě do města nenutí se vracet. Ani bych se sem už nepřestěhoval, i když tady stále žijí moji nejlepší kamarádi, lékaři Jan a Jiří Rothovi. Vlastníma rukama jsem postavil stáje v Hájku, mám tam rodinu, chovám koně. Mimo Hájek jsem za posledních deset let přespal snad jenom jednou. Nejezdím ani na dovolenou.

Líbí se vám současné Kladno?
Jsem staromilec. Centrum města prokouklo, ostatní části jsou podobné většině jiných. Nemám rád anglické nápisy na obchodech. Ale takový děs to v Kladně zase není. Viděl jsem už větší hrůzy. Líbí se mi škola a kaple u Floriána. Můj dědeček Jaroslav Matyáš býval ředitelem této školy, a tak mám k místu nostalgický vztah. Tak si to pamatuju z doby před šedesáti lety. Nezměnil se ani hlavní hřbitov. Až na to, že tam nedávno nechala radnice opravit zeď.

Když jste přišel s nápadem na babyboxy, v zahraničních nemocnicích již podobná zařízení fungovala přes deset let. Čerpal jste z jejich zkušeností?
Napadlo mě to samotného, o německých Babyfenster jsem neměl tušení. Teprve když jsem se rozhodl, že budu babyboxy dělat, začal jsem se o ně zajímat. Na babyboxy, které se takto nikde jinde ve světě nejmenují, mám od Úřadu průmyslového vlastnictví ochrannou známku.

Co pro vás bylo impulsem pro vznik babyboxu?
Možná se mě hluboce dotkla nějaká zpráva o tom, že někdo odložil dítě na lavičku v parku. Anebo že našli mrtvé děťátko. Nikomu nescházelo a nejmíň vlastní matce.

Schránku, kam by matky mohly odložit nechtěné dítě, jste údajně u ředitelů nemocnic prosazoval více než rok. Kde jste ji nabízel jako první?
V pražské nemocnici U Apolináře a teď to neberte tak, že si záměrně vymýšlím, také v kladenské nemocnici. Je to logické. Porodnice U Apolináře má tradici a v Kladně jsem se narodil. Jenže v obou nemocnicích jsem tehdy narazil na nepochopení u vedení. Zatímco personál i primáři byli nadšení, ředitelé nikoli. Například bývalého ředitele kladenské nemocnice Otakara Mareše jsem přesvědčoval do loňského roku. Proti babyboxům byla před pěti lety také tehdejší ministryně zdravotnictví a nyní hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová. K ní se přidala ministerstva vnitra i sociálních věcí.

Jak si to vysvětlujete? Záviděli vám případný úspěch, slávu?
To snad ani ne. Oni vůbec nevěděli, co si pod babyboxem představit. V každé zemi, kde schránky mají, fungují na jiném principu i technologii. Od nejjednodušších někde v Asii až po technicky nejsložitější, které děláme my.

Přitom právě ty vaše vypadají velmi jednoduše.
Jenom bedna, která je vidět, váží 150 kilogramů. Obsahuje přes tisíc elektronických součástek, je stále vytápěná, ventilovaná, má náhradní zdroj energie, při otevření okamžité spojení na osm mobilních telefonů lékařů a sester. Takový luxus hned tak někde nenajdete.

Nebojíte se, že najednou přestane schránka fungovat?
Spoléhám na výrobce Michala Čumpelíka, že bedýnky dotáhl k úplné dokonalosti. Porucha samozřejmě může nastat, ovšem v tom případě se babybox okamžitě vypne a je nefunkční. Nikdo se do něj nedostane. Pokud by nastala porucha v momentě, kdy tam někdo zavřel dítě, je systém nastavený tak, že o něm bez ohledu na poruchu bude personál nemocnice hned vědět a bedýnku z budovy mechanicky otevře.

Kdysi jste prohlásil, že byste si žádné dítě do opatrovnictví nevzal. Nezměnil jste v poslední době názor?
Jsem starý muž a mám dost starostí s vlastním klukem. Adopce je pro mladé rodiče.

Podařilo se vám prosadit babybox v každém městě, pro které jste se rozhodl?
Takový úspěch se svým projektem zase nemám. Jsou města, kde o něj nestojí. Nejvíc mě mrzí odmítnutí v Plzni. Tam o něj usiluji od samého počátku. Jenže plzeňští lékaři ovlivnění hejtmankou, že babybox je něco špatného, že snad dokonce nabádá k trestnému činu opuštění dítěte, mě odmítali a odmítají. A to i přesto, že Milada Emmerová už je prý pro babyboxy.

Takže máte naději?
Lékaři si stojí za svým původním rozhodnutím. Emmerová je politička, takže názory měnit musí. Dokonce chce o babyboxech vydat knížku a chtěla, abych jí dal souhlas k použití mých citací. Nedal jsem jí ho. Já už knihu o babyboxech napsal a tím to pro mě skončilo. Jmenuje se Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech.

Kde vás ještě odmítají?
Odmítli mě v Hradci Králové. Napsali mi kdysi, že za poslední tři roky nebyl žádný mrtvý novorozenec nalezený, takže babybox nepotřebují. Krátce na to tam našli dítě pohozené na skládce. Přesto svůj postoj hradecká nemocnice nezměnila.

Babyboxy přitom zachránily už šestadvacet nemluvňat. O děti z babyboxů je zájem. Kontaktují vás jejich noví rodiče?
Stává se, že mě osloví esemeskou nebo mailem maminky, které dítě odložily. Ptají se mě, jak se mu daří. Některé z nich by ho chtěly zpátky. Jenom jednou se mi ozvali noví rodiče. Byli to shodou okolností ti, kteří v září dostali do péče kladenskou Anežku. Poděkovali mi za babybox a pozvali mě k nim na návštěvu. Byli zatím jediní.

Nabízíte pomoc matkám, které dostaly své odložené děti zpět?
Pomoc jsem nabídl mamince Richarda z babyboxu v Hloubětíně. Domluvil jsem pro ně azylový dům. K sobě domů je nevezmu a hotové peníze jí také nedám. To zásadně nedělám. Ani se nejezdím dívat na každé nalezené dítě. Aby je viděl nějaký Hess, pro ně není nezbytně nutné.

Sledujete dál osudy odložených dětí?
Ne. To bych se z toho zbláznil. V mém životě nejsou jen babyboxy. Zřizuju každý měsíc jeden a sháním taky peníze na jejich výrobu, což je ještě těžší. Starat se o osudy dětí, které jsou dávno rozhodnutím soudu v nových rodinách, by bylo zbytečné a jejich noví rodiče o to ani nestojí.

Čekal jste, že v Kladně bude víc odložených dětí než jedno za rok?
Vzhledem k hustotě obyvatel ano. Pravděpodobnost, že jich bude víc, je stále velká. Pokud najdou k babyboxu v areálu kladenské nemocnice cestu. I když Hloubětín je také zastrčený a už jsme tam měli v babyboxu třináct dětí. Za Hloubětín jsem velice rád. Důležité je, že odložené děti přežily a jsou v pořádku.

Řekl jste, že sehnat peníze na výrobu schránky je těžké. Domníval jsem se, že se po tolika letech sponzoři i radnice sami nabízejí.
Hlavním dárcem je Nadace Komerční banky Jistota. Od ní jsme dosud dostali čtyři miliony korun. Bez nadace by nebylo šestnáct babyboxů. Ani ten kladenský, i když město na jeho výrobu přispělo. Ale například Středočeský kraj, kterému nemocnice patří, nám nedal nic.

Která nemocnice nejblíže Kladnu dostane babybox?
Rakovník, Slaný, Žatec? O datu otevření i přesném pořadí nemocnic se teprve dohadujeme. Teď nás čeká v lednu Písek, pak Přerov, Třebíč.

Vymýšlíte nějaké podobné zařízení, jako je babybox?
Jsem starý, už zůstanu jen u těch babyboxů. Dal jsem si cíl umístit po Čechách sedmdesát babyboxů. Dělám jich zatím víc než deset do roka. Víc jich nestíháme vyrábět. Chci ale dál psát knihy. Teď mi například vychází faktografický román Čtyřúhelník. Na vydání knihy přispělo i Kladno. Ještě čtyři roky mám co dělat.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video