Babydědek Lu je otcem českých babyboxů. Ty mu píší esemesky

Pětašedesátiletému novináři, spisovateli a chovateli plnokrevníků vždy, když matka odloží dítě do babyboxu, přijde upozornění esemeskou. Nechybí tak u žádného případu odloženého dítěte. Mnohým dětem navíc dává jména. Většinou je vybírá podle jména v kalendáři, které na den nalezení připadá.

Argumentem odpůrců babyboxů zprvu byly neexistující zákony, které by problematiku řešily. Jak jste jim tehdy odpovídal?

Lidé především neměli dostatek informací. Z právního hlediska se na využívání babyboxů ministerstvo zdravotnictví dívalo jako na trestný čin opuštění dítěte. Když se ale na zákon podíváme pozorně, vychází z něj, že opuštění dítěte se stává trestným činem, je-li dítě ohroženo na zdraví či životě, což určitě není případ babyboxů.

S další argumentem proti zřizování babyboxů přišel i sociální pediatr František Schneiberg. Hovořil o ztrátě identity – tedy z legislativního hlediska popření práva dítěte znát své rodiče.

Naštěstí je odpůrců s tímto názorem minimum. Podle bývalého ředitele Nemocnice Milosrdných bratří Daniela Rychnovského je to totiž nelidský technicko-právnický přístup postrádající soucit a empatii. S Rychnovským se shoduji v tom, že pokud se jedná o lidský život, neměly by se hledat argumenty proti, ale spíše se vhodně upravit legislativa. Navíc odpůrci většinou zákony vykládají příliš jednostranně. Článek sedm Úmluvy o lidských právech jasně hovoří o tom, že dítě má právo znát své rodiče, pokud je to možné. Důležitý je onen dovětek.

Jaké důvody matku nejčastěji vedou k tomu, aby dítě odložila v době, kdy je možné jej poskytnout k adopci?

Poskytnutí dítěte k adopci podstupují ženy, které se k tomu rozhodly už v těhotenství. Je to psychicky náročný proces rozhodování a po porodu se může názor změnit. Žena, která se rozhodne dítě vložit do babyboxu, tak jedná na základě momentální situace, pod tlakem okolností životní nelehké situace.

Stalo se někdy, že matka dítě odložila do babyboxu a následně je chtěla zpět?

Zažil jsem případ maminky, která děťátko odložila. Byla se mnou v kontaktu ještě před porodem a vysvětlovala mi svoje důvody. Byly to sociální potíže, na výchovu dítěte neměla peníze. Nakonec jsem ji přesvědčil a děťátka se ujala. Jinak ale bývám v kontaktu s odloženými dětmi a jejich rodiči, ať už biologickými, nebo adoptivními, jen velmi výjimečně.