Když loni po jedenadvacátém kole střídal Jiří Balcárek na trenérské lavičce Karviné svého kamaráda Leoše Kalvodu, určitě doufal, že v Karviné zůstane delší dobu. Bohužel Balcárek doplatil na nepřesvědčivé výkony týmu v letošním ročníku, a proto po desátém kole musel od ambiciózního klubu odejít. Na jeho místo usedl dosavadní asistent Karel Kula, kterého si do Karviné přivedl.
Jak moc vás mrzí odchod z Karviné?
Jsem na takové věci připravený. První na řadě je trenér, a ne deset hráčů. Ale samozřejmě, že to mrzí. Před příchodem do Karviné jsem se těšil, věděl jsem, že má dobré tréninkové podmínky k práci a že jde o zabezpečený fungující klub, který má vysoké ambice.
Můžete tedy říct, co podle vás bylo za nepřesvědčivými výkony?
Některé fotbalisty jsem znal, zbytek jsem postupně poznával při tréninku, jak reagují v zápasech pod tlakem, což někteří nezvládli a dělali spoustu chyb, které nevidíme ani v nižších soutěžích. Chtěli jsme hrát kolem pátého místa. Často jsme řešili, proč to nejde lépe, jak dát mužstvu nový impulz a jedním z řešení byl můj odchod. A pokud to mužstvu prospěje, budu jen rád. Fotbal není počítačová hra. Ovlivňuje ho spousta faktorů, individuální chyby, zranění, momentální forma, rozhodčí a podobně. Proto je fotbal zajímavý a já ho miluji.
Zůstáváte v kontaktu s Karlem Kulou?
Jasně. Mezi mnou a Karlem nebyl a není jediný problém. Často si voláme, zajímá mě, jak vypadala hra a jak se daří hráčům.
Stačila se vám Karviná vrýt pod kůži?
V Karviné mám spoustu kamarádů a držím jim palce. Karvinou budu pořád sledovat a v budoucnu se to nezmění. Tady se dělá pro fotbal hodně, ale potřebuje to svůj přirozený vývoj a čas. Lidé v Karviné a okolí mají těžký život, vím to, a proto bych jim moc přál krásný nový stadion a první ligu. Aby se chodily bavit fotbalem celé rodiny a těšily se vždy na domácí utkání.
Co momentálně děláte?
Už jsem dostal i nějaké nabídky, ale odmítl jsem. Mám rodinu, chci být chvíli s ní. Chci si vyčistit hlavu, popřemýšlet, kde jsem udělal chyby, a jít do nového angažmá s čistou hlavou. V Karviné mi ještě dobíhá smlouva, na trénování bych se chtěl vrhnout od ledna.
Prozradíte, kde by to mělo být?
Ne. To po mě nechtějte. Jedno ale prozradím. Fotbalem se budu chtít bavit a v žádném případě mi nejde o to, kdo mi dá lepší nabídku. Kdyby mi šlo o peníze, tak jsem nebyl takovou dobu jak v Sigmě béčku, tak v Zábřehu.
Je něco, o čem byste mohl říct, že se vám v Karviné povedlo?
O nějakých velkých úspěších nemůže být řeč. Úspěšný trenér je ten, který vyhraje s týmem nějaký pohár nebo ligu. Ale když mám být konkrétní, tak si vážím loňského výsledku, kdy jsme sice na konci druhé ligy skončili na osmém místě, ale nikdo nám nevěřil, že po krizi, která byla tehdy v Karviné, bychom se mohli takhle zvednout. Co mě rovněž potěšilo, bylo, když jsme v domácím poháru přešli přes Liberec. Každého trenéra potěší, když papírově horší tým přejde přes favorita.
Před příchodem do Karviné jste tvrdil, že mužstvo potřebuje obměnu. Povedla se podle vás?
To jsem řekl, ale nemyslel jsem tím, že se to stihne za jedno přestupní období. To rovněž trvá déle. Karviná jde ale dobrou cestou.
V týmu jsou hráči jako Homola, Tchuř, Slončík a spousta dalších, kteří mají za sebou povedené období. Nemůže ale Karviné škodit, že je na jednom místě „hodně hvězd“? To nechci hodnotit. Pořád jsou to hráči, kteří týmu můžou dát hodně. Navíc klub na tom může jen vydělat. Tihle hráči byli většinou bez smlouvy, a Karviná je tedy nemusela kupovat. Co se ale týká nákupů, tak myslím, že karvinské vedení to má opravdu dobře promyšlené. Přišli hráči jako Motyčka nebo bratři Zápotokovi. Ti všichni jsou pro tým velice perspektivní.
Zmínil jste, že si chcete v klidu odpočinout a že si chcete projít chyby, které jste udělal. Můžete být konkrétnější?
Ty chyby si chci nechat pro sebe. Ale nedělal jsem je jenom já. V zápasech se jich dopouštěli všichni. Hráči, rozhodčí i trenéři.
Proběhlo nějaké rozloučení s hráči?
Nic velkého. Všem jsem popřál, ať se jim daří a zašli jsme si s některými na kafíčko.
Jako hráče vás vedli trenéři zvučných jmen. Karel Brückner, Milan Bokša nebo Dušan Radolský. Snažíte se někoho ve svém trénování napodobit?
Nikoho nekopíruju. Spíše mě hodně ovlivnilo působení v Německu, kde jsem hrával za Union Berlín.
