Opavský tyčkař Michal Balner, který v současnosti závodí za Duklu Praha, před několika dny překonal svůj osobní rekord. Stalo se tak na mítinku Pražská tyčka, kde skočil 570 centimetrů. Tímto výkonem se zároveň kvalifikoval na halové mistrovství světa v Douhá.
Jak vzpomínáte na své atletické začátky?
Moc rád se vracím do své atletické minulosti. Myslím, že byla dost pestře barevná. S atletikou jsem začal na ZŠ Englišova v Opavě, kde jsem se dostal do sportovní třídy.
Proč jste si vybral právě skok o tyči?
Začínal jsem jako vícebojař, ale postupem času se pro mě skok o tyči stal jakousi adrenalinovou zábavou, která mě uspokojila nejvíce.
Z Opavy jste si to namířil rovnou do TJ Dukla, proč právě tam?
Praha pro mě byla impulsem, možnost, jak se dostat v tom, co dělám, dál. A taky mě lákala i Praha jako taková.
V Dukle máte možnost trénovat s dalšími špičkovými tyčkaři jako je olympionička Kateřina Baďurová nebo Adam Ptáček, jak spolu vycházíte?
Kačka a Adam jsou dva různí lidé, oba dosáhli velkých sportovních úspěchů a od obou jsem si něco vzal. Myslím, že za tu dobu, co s nimi trénuji, jsou z nás opravdoví přátelé.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Asi to, že dělám, co mě baví a naplňuje a zároveň i dokáže uživit, ale ten největší, alespoň doufám, na mě ještě někde čeká.
V roce 2007 jste na halovém mistrovství České republiky v Třinci skočil 560 cm a postaral se o skvělé překvapení, díky kterému jste se bezesporu zařadil mezi tyčkařskou elitu u nás. Jaké byly Vaše pocity?
To byl rok 2007, teď už jsem rekord posunul výš. Ale tehdy to bylo něco, co každý sportovec potřebuje, zvítězit sám nad sebou.
Díky tomuto skoku jste si zajistil letenku na světový šampionát do Ósaky v Japonsku, kde jste v kvalifikaci skočil jen 555 cm a do finále se nedostal, co se stalo?
V Osace jsem měl životní formu, ale nedokázal ji prodat. Ale zároveň myslím, že jsem ani nezklamal, posbíral jsem zkušenosti do dalších velkých závodů.
V roce 2008 následovalo halové mistrovství světa ve Valencii, kde jste se snažil splnil limit na olympiádu v Pekingu, ale ani to se nepodařilo. Teď je asi hlavním cílem olympiáda v Londýně v roce 2012?
Olympijské hry jsou snad snem a cílem každého sportovce. I tím mým. V Londýně bych se chtěl rozloučit s atletickou kariérou, tak pevně věřím, že se tentokrát nominuji.
