Beneda v bráně, obraně, záloze i v útoku. Hraje rodinný tým | E15.cz

Beneda v bráně, obraně, záloze i v útoku. Hraje rodinný tým

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Už víc než čtvrtstoletí nastupuje na Budějovicku k přátelským zápasům rodinný fotbalový celek Benedova jedenáctka, obdoba románových bratrů Klapzubových. Tým tvoří jen příbuzní.

Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Ve své chudobě nevěděl, co s nimi, a tak z nich složil fotbalové mužstvo. U chalupy měl pěkný, rovný kousek loučky. Z té udělal hřiště, prodal kozu, koupil za to dva míče a kluci začali trénovat.
Alespoň tak si vymyslel slavný fotbalový příběh spisovatel Eduard Bass. „Řekl jsem si, že když měl svou jedenáctku Klapzuba, já ji udělám taky,“ vypráví třiašedesátiletý Jan Beneda z Nových Hodějovic. To byl rok 1983.
Slavný románový rodinný tým tvořili jen bratři. Mančaft vyhrál české mistrovství a potom si zahrál i v Barceloně, Miláně nebo v Oslu. Všechny porážel. Tým Benedů je trochu jiný. Nikdy se nedostal za hranice regionu. Hrál v Lomnici nad Lužnicí, v Lišově, ve Štěpánovicích nebo v Ledenicích. Občas zápas prohraje, ale hlavně nejsou všichni hráči bratři.
„Mužstvo z bráchů bych dohromady nedal,“ přiznává Jan Beneda, který má jen dva sourozence a z toho jednu sestru. Knížku četl. Viděl i film, a proto se snažil přiblížit svou sestavu co nejvíce vzoru. Místo z bratrů složil jedenáctku z jedné větve rodu Benedů, která má kořeny na konci devatenáctého století v Miletíně u Lišova. Na hřišti se vedle bratrů prohánějí otcové, synové, dcery, bratranci, synovci, vnoučata. Někteří jsou z Českých Budějovic, jiní z Lišova, část z Miletína, z Lomnice nad Lužnicí nebo z Malont.

Věkový rozdíl i 50 let

Několik hráčů má ještě dlouhé vlasy, zatímco jiným už z hlavy pomalu mizejí. Vždyť věkový rozdíl nejmladšího a nejstaršího člena byl vždy okolo padesáti let. Koneckonců při posledním zápase Benedovy jedenáctky byl nejmladším jedenáctiletý Lukáš a nejstarším třiašedesátiletý Jan. Nejstaršímu hráči, který kdy za tým nastoupil, bylo sedmašedesát let. Tomu nejmladšímu zase deset.
Když už nemá mužstvo přímo z bratrů, dohlíží poctivě Jan Beneda na to, aby v sestavě nehrál nikdo, kdo by neměl příjmení Beneda. „Je mi jedno, jestli je to kluk, nebo holka,“ usmívá se. „Jednou mi bratr nabízel, že do brány přivede vnuka, ale to nešlo. Nejmenuje se Beneda,“ odmítl zakladatel týmu možnou posilu.
Za Benedovu jedenáctku si zahrály už tři ženy. První byla na začátku devadesátých let Helena Benedová. Později se však provdala, a proto už teď hrát nemůže. Nahradila ji Zuzana Benedová a pokračuje Vendula Benedová. „Je to rodina a fotbal mě baví. Proto si jdu zahrát,“ vysvětluje dvacetiletá Zuzana.
Zápasy rodiny Benedů nejsou jen o fotbale, ale také o setkávání. Na kraji hřiště stojí dalších dvacet rodinných příslušníků a povzbuzují. „Jsou to chvíle, kdy se sejde široká rodina. Popovídáme si, vyměníme novinky,“ dodává sedma-
třicetiletý Petr Beneda, syn Jana. Mnozí z hráčů se během roku mimo trávník nepotkají. Někdy se ti nejmladší mezi sebou ani neznají.
O dalším rodinném týmu Benedovci ani fotbalový svaz neví. „Bohužel si teď z hlavy nevzpomenu, ale mám nějaké tušení, že jsem kdysi něco o novodobých Klapzubácích věděl,“ říká člen komise statistiky a historie Českomoravského fotbalového svazu Lubomír Král. Najít rodinný fotbalový tým není jednoduché. Mezi registrovanými nejsou a těžko se hledají mezi nadšenci. Své o tom ví i Jan Beneda, který v osmdesátých a na začátku devadesátých let posílal výzvy do fotbalových magazínů. Marně. Slyšel o podobném týmu na Moravě, ale kontakty nikdy nenašel.
Před dvěma lety slavili Beneďáci čtvrt století a chtěli uspořádat turnaj podobných týmů. Neozval se nikdo. „Jen jednou jsme hráli proti rodinnému týmu. Byli to Váchové z Hluboké,“ připomíná Beneda slavný rod i s ligovým kanonýrem Karlem. Vzájemný zápas v roce 1997 skončil 6:6. K dalšímu už Váchové jedenáct lidí dohromady nedali.
Tým Benedů sehrál během sedmadvaceti let třicet přátelských utkání převážně se starými gardami různých klubů. Před dvěma roky chtěli končit. „My stárneme rychleji, než mladí dorůstají,“ míní Jan Beneda. Ovšem loučení v Lišově ukázalo, že jedenáctku dají dohromady, a proto pokračují dál. Jak dlouho budou na jihu Čech raritou? „Už jsem hrál dvakrát a plánuju i další zápasy,“ říká jedenáctiletý Lukáš Beneda, jeden z pokračovatelů fotbalového rodu.

Sedmkrát o benedově jedenáctce:

1. Historicky první zápas sehrála jedenáctka rodiny Benedových 29. května 1983 na hřišti v Lišově, kde s tehdejší starou gardou Lišova prohrála 3:4.

2. Během sedmadvaceti let fungování se v týmu protočily na tři desítky hráčů a hráček s příjmením Beneda nebo Benedová.

3. Za dvacet sedm let zvládla Benedova jedenáctka třicet zápasů. Z nich osmnáct vyhrála, v pěti remizovala a sedm prohrála. Největší vítězství 10:2 zaznamenala na hřišti Malont s místní starou gardou v roce 1991.

4. Nejlepším střelcem týmu je Petr Beneda z Nových Hodějovic s třiceti góly, kterému bylo v době založení deset let. Druhým je Jiří starší z Miletína s osmadvaceti zásahy.

5. Nejstaršímu hráči, který kdy za mančaft nastoupil, bylo sedmašedesát let. Byl to otec zakladatele jedenáctky Jan starší z Miletína u Lišova.

6. Zatím na poslední utkání vyjela jedenáctka 18. června tohoto roku do Štěpánovic. Nad místní starou gardou z vítězila 5:1.

7. Benedové si o svých zápasech vedou kroniku, v níž je zápis a fotografie z každého utkání. K nahlédnutí jsou statistiky a některé fotografie i na internetových stránkách http://benedaci.xf.cz.

Nejraději dávám góly, říká dvacetiletá fotbalistka

V posledním zápase Benedovy jedenáctky byla na hřišti raritou. Zatímco se na hřišti prohánělo dvacet hráčů, do šancí se dostávala i jedna fotbalistka. Dvacetiletá Zuzana Benedová z Českých Budějovic je jednou ze tří žen, které nastoupily k zápasu v dresu Beneďáků. Svými hbitými kličkami pak dělala postarším soupeřům na podmáčeném hřišti ve Štěpánovicích starosti.

Jak jste se dostala k fotbalu?

Fotbal mě vždycky od dětství bavil. Hrála jsem s klukama a pak jsem přešla do žen, když v Borovanech založily tým. Hraje ho taťka a celá naše rodina. Já jsem k němu ale přilnula tak nějak sama.
Co konkrétně vás na něm baví?
Nejvíc asi dávat góly. Hraju v útoku a občas i v záloze. Ale hlavní je útok.

Kde jste už všude hrála?

Do patnácti let jsem hrála v žácích na Vltavě v Českých Budějovicích. Pak už jsem hrát nemohla. Tři roky jsem měla pauzu a začala v Borovanech.

Musí vás někdo nutit, abyste šla hrát za Benedovu jedenáctku?

Je to rodina. Jsem taky Benedová a hraju ráda. Poprvé jsem nastoupila v deseti letech a odehrála už asi pět zápasů.

V sestavě si zahrajete s otcem Václavem. Máte tam i nějakého sourozence?

Mám sestru. Ale ta na sport moc není, takže fotbal nehraje.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video