K rozhovoru o japonském umění origami mi jak jinak než japonský čaj nabízejí Tomáš Hrdlička, Jirka Plocek a Michal Moravec z Origamistické sekce Tábor. Prý ale nemůžeme začít, dokud nesložím základ, na kterém začíná každý origamista - jeřába (japonsky orizuru).
Nečeká mě tisíc ohybů jako origamistického guru Kamiyu Satoshiho při skládání čínského draka. I tak mi ale na můj boj s temně modrým čtvercem papíru dvě ruce skoro nestačí. Tomáš přitom zvládne jeřába složit i nohama a Jirka s Michalem mají skládačku hotovou za minutu. Já se s ptákem s pochroumaným křídlem můžu pochlubit až po čtvrt hodině usilovné práce.
A tím si konečně origami rozhovor zasloužím.
Očividně už nemám ideální věk začít s origami.
Tomáš: Je pravda, že na vysoké škole je už tak nějak po všem.
Jirka: Nejlepší je začít jako dítě. Ve čtyřech, pěti letech. Kvůli představivosti. Děti si už od začátku dokáží vymýšlet své vlastní skládačky. Nejsou tolik svázané předlohami jako my.
Michal: Jdou do toho po hlavě a neodradí je ani několik neúspěšných pokusů. V podstatě každý ale začal s origami už v dětství, když skládal čepice, vlaštovky, parníčky nebo nebe, peklo, ráj.
Lidé mají tendenci řadit origami mezi ruční práce. Co ho odlišuje třeba od háčkování?
Jirka: Ty netušené možnosti. Z origami se dá dělat prostírání, misky i lustr. Zásadní je ale jeho využití ve vědě a výzkumu. Třeba airbag. Bez origami by nebyl. To, jak ho složit do volantu, vymyslel doktor Robert J. Lang, fyzik a origami profesionál. Tomáš: Na principu origami funguje i složení solárních panelů u satelitu. Anebo takzvaný stent (pružinka, kterou lékaři vsouvají například do krevní cévy po infarktu, kde se roztáhne a cévu vystuží - pozn.red.) je seskládaný také jako origami. A teď jsem dokonce někde četl, jak se asi vyvinul želví krunýř. Dost to připomíná systém origami. Jestli je Bůh, tak je určitě origamista.
Co vás u skládaček drží?
Jirka: Výzva. Pro mě je skládání výzvou. A pak fascinace čtvercem, který stačí na složení čehokoli. Čtverec vlastně nemá hranice.
Tomáš: V origami si každý může najít to svoje. Jsou statisíce předloh, které můžete složit. Někoho baví moderní a tudíž komplexní modely. Jiný zůstane u tradičních zvířatek
Podle množství výrobků, které tu vidím, věnujete asi skládání hodně času.
Michal: Stejně bychom takhle seděli a pili čaj. Tak si u toho složíme pár věcí.
Jirka: Je ale pravda, že nad něčím člověk stráví času opravdu hodně. Třeba draka jsem dělal deset hodin.
Tomáš: Já jsem třeba rád za tuhle mušli. Jsou za ní desítky pokusů a po třiceti hodinách už vypadá konečně docela dobře.
A pak stačí špatný ohyb a hodiny práce jsou pryč.
Tomáš: Spousta lidí vidí origami a řekne si: Jé, hezký, ale na to bych neměl trpělivost. Ve skutečnosti je to ale obráceně. Nemáš trpělivost. A už si přemýšlel o origami? Díky skládání papíru směřujeme k trpělivosti. Ale především se tím bavíme.
Michal: Někdy si jen tak složíme vlaštovku a jdeme házet.
Jirka: Měli bychom ji naučit standardní válec.
Tomáš: To je náš slang pro skládačku „bizardní házedlo“, kterou jsem našel někde na internetu. Přezdívky máme i pro papírové káči. Tančící cikánka, Pekelný stroj a podobně.
Skládali jste někdy třeba z papíru od salámu?
Tomáš: To ne. Ale Michal jednou zjistil, že hermelín je zabalený v přesném čtverci. A tak skládal z hermelínového papíru. To je asi nejkurióznější materiál, ze kterého jsem viděl někoho skládat.
Jirka: Z toaleťáku jsem origami nezkoušel. Ale na záchodě už jsem tvořil.
Tomáš: Já skládám v autobuse. A viděl jsem skládačku z lístku tokijského metra.
Pro koho skládáte?
Tomáš: Většinu prací rozdám. Nebylo by to kam dávat. Jednou jsem nechal papírového pavouka v jedné čajovně, někdo ho našel, rozložil a podle něj naučil tuhle skládačku desítky lidí. Pak jsme se potkali a zjistili, že to byl můj pavouk.
Jirka: Takhle se v klubu Orion občas zakutálí i nějaká káča a časem se k nám zase vrátí. A také jsme měli nabídku skládat s vězni na Pankráci.
Michal: Teď chceme hlavně popularizovat origami u nás.
Jaký vidíte v šíření origami význam?
Jirka: V origami je budoucnost. Nápadů, kde ho využít, je nespočetně. My už je nevymyslíme, ale ty děti, kterým je dnes třeba šest let, mohou přijít s převratným objevem. Tomáš: Třeba díky tomu, že je nějaký Plocek naučil na té a té akci jeřába.
Tomáš Hrdlička, Jiří Plocek a Michal Moravec
Věnují se japonskému umění skládání z papíru, které se nazývá origami. (z japonského oru - skládám a kami - papír). Založili Origamistickou sekci Tábor. Snaží se o popularizaci origami nejen v Táboře. V roce 2008 vystoupili v reportáži pro pořad Víkend. V táborském centru Cheiron pořádají výuku origami pro veřejnost zdarma. A to vždy poslední čtvrtek v měsíci. Více se mohou čtenáři dozvědět na jejich webových stránkách www.origamie.cz.
