Pro děti, kterým nestačí normální jízda na kole, je takřka ideální alternativou bikros. Není levný, ale je zábavný.
Na dráhu můžou malí cyklisté (a to včetně dívek) přijít už ve čtyřech letech. Brzo mají šanci jezdit na závody. Třeba úřadující mistr světa v cyklokrosu Zdeněk Štybar se coby sedmiletý žáček stal světovým šampionem právě v bikrosu.
Na dráze plné vln, skoků a zatáček děti vypilují jezdeckou techniku. Začátečníkům stačí kromě oblečení a bot jakékoli kolo, helma a rukavice. Roční příspěvek v oddílu je kolem tří tisíc korun. Závody, kam rodiče jezdívají se svými potomky, vyjdou ročně na desítky tisíc.
Přes zimu v hale
„Ale je to bezva sport. Pokud u něj děti vydrží, nemáte s nimi problémy,“ říká Hana Holubová, jejíž syn se bikrosu věnuje dvacet let. Sama je předsedkyní bohnického oddílu, kde působil i olympionik Michal Prokop. „Syn Petr, kterému bude patnáct, jezdí odmala. Už začal i jeho pětiletý bratr Ondřej,“ hlásí Petr Šimůnek.
Druhá pražská bikrosová dráha je v Řepích. „Jezdíme od začátku dubna, kdy už by na trati nemělo být bláto,“ poznamenává předseda tamějšího klubu Martin Kučera.
Nejvíce závodů je ve druhém čtvrtletí, v září a v říjnu. Přes zimu děti trénují v hale. Buď pilují starty v Motole, nebo jezdí na krátké trati u Neratovic.
V sezoně jsou v Bohnicích i Řepích tréninky v úterý a ve čtvrtek. „Jsou to skoro jediná místa v Praze, kde se malé děti můžou bezpečně vyřádit na kole. Po chodníku mohou jet maximálně rychlostí pět kilometrů za hodinu a silnice je nebezpečná,“ zdůrazňuje Kučera.
Na bikrosové trati uplatní závodníci rychlé nohy a cit pro jízdu na kole v terénu spolu se soupeři.
„Bikros je nevhodný pro neohrabané děti a ty s nadváhou. Může rozvíjet soutěživost a u hyperaktivních jedinců slouží k vybití energie,“ podotýká lékař Jiří Mazur.
