Bohaté Číňanky se učí od „nového Konfucia“
Na institutu Sarita stojí dvanáctidenní kurz 100 tisíc jüanů (asi 300 tisíc Kč), to ale neodradí desítky studentek přicházejících z celé Číny, uvádí jeho zakladatelka Sara Jane Ho.
„Nová přání a potřeby, které moje vzdělávání u nich vzbudí, je přijdou na další výdaje rovnající se nejméně trojnásobku této částky. Dáváme jim lekce z kožešnictví a studentky si pak jdou koupit kožešinové pláště. Máme kurz klenotnictví a studentky se pak zajímají o cenu každého šperku,“ říká.
Institut Sarita oficiálně zahájil provoz letos v březnu. Vyučují se tu předměty, jako jak pomáhat manželovi, jak se elegantně oblékat, jak rozeznat různá vína, jak servírovat odpolední čaj, jak správně vyslovovat názvy luxusních značek, učí se tu umění květinové dekorace i základy sportů pro bohaté. Kurzy kuchyně zajišťuje šéfkuchař, který předtím pracoval pro francouzské velvyslanectví.
Institut vychází z tradičního modelu „finishing school“, školy pro dívky z dobré rodiny, která prakticky vymizela jak ve Spojených státech, tak ve Švýcarsku, ale v Číně zažívá rozkvět. Tyto školy jsou vděčným tématem místního tisku a prosazují se v Číně jako šiřitelky západního životního stylu.
Kdo jsou jeho studentky? Institut o nich zachovává diskrétní mlčení. Většinou to jsou aktivní vdané ženy kolem čtyřicítky, které rychle zbohatly díky nebývalému růstu čínské ekonomiky od 70. let minulého století. Pocházejí z Pekingu a dalších větších měst, jako Šanghaj či Kanton, a po dobu kurzů jsou ubytovány v paláci v Pekingu.
Konfucius pro nový svět
Rodiče zažili traumatizující doby maoismu a bojovali o přežití. Jejich dcery naopak vedou skvělý život orientovaný na západní hodnoty. Jsou však podle paní Ho neustále vystaveny kulturnímu šoku.
„Ženy dnešních nových boháčů jsou první, kdo zajišťuje roli matek, dcer i podnikatelek v radikálně změněném světě. Pro ně tu není žádný precedens, nemají ke komu se obrátit o radu. Moje klientky tedy žádají jakýsi návod, nového Konfucia, a to jim právě nabízíme,“ říká paní Ho.
„Polovina mých studentek má zahraniční pas. Opravdu chtějí žít v zahraničí ze zdravotních důvodů, především proto, aby mohly vychovávat své děti ve zdravém životním prostředí,“ uvádí. Příčinou jejich příchodu do institutu Sarita bývá často nějaká událost, která je přivedla do rozpaků.
„Jejich největším problémem je dokázat si poradit se západním jídlem při oficiálních příležitostech. Neodvažují se začít jíst ze strachu, že se zesměšní, například při konzumaci šneků,“ vysvětluje šéfkuchař institutu Žen Wej-ming.
„A pak když doma přijímají hosty, nevědí, jak jídla servírovat. Proto chtějí studovat západní kuchyni a etiketu. Pak se budou umět chovat nejen jako hosté, ale i hostitelky,“ dodává.
Pod vedením Sary Jane Ho se studentky, které až dosud jedly hůlkami, učí sestavit plán usazení hostů u stolu. Musejí umět přichystat stůl pro rozličná denní jídla.
„Zvládnout západní stolničení je velmi obtížné. To je jako kdyby vás pustili na operační sál a požadovali, abyste uměl používat všechny nástroje,“ říká paní Ho.
„Dnes při večeři dělala jedna z mých studentek zkoušku hostitelky. Spletla se při prostírání, když obrátila ostří nože směrem ven místo dovnitř. Asi byla trochu nervózní,“ dodává.
