Kdo byl u toho, říká jednoznačně: „Nic horšího jsem v životě nezažil.“ Rána, ticho, pak křik. Zkáza. Bolest. Smrt. Nic víc po nárazu vlaku do zříceného mostu ve Studénce před dvěma lety nezůstalo.
Ti, kdo ve vlaku seděli, anebo někoho z cestujících znali, přišli o víkendu společně zavzpomínat. „Stejně nám to doma nedá, když se blíží 8. srpen. Potřebuju se sem vracet, potřebuju ty lidi vidět, společně si pobrečet,“ říká Naďa Tomčíková, která setkání u trati svolala.
Kauza Studénka je těsně přede dveřmi soudní síně. Státní zástupce obžaloval deset lidí z obecného ohrožení. Jsou mezi nimi lidé z vedení stavebních firem i řadoví zaměstnanci, kteří na stavbě pracovali. „Spis teď dostane soudce, ten si jej přečte a nařídí líčení,“ říká náměstek státní zástupkyně v Novém Jičíně Vladimír Řezníček.
Psycholog Štěpán Vymětal poskytl Sedmičce exkluzivně výsledky svého výzkumu, ptal se v něm záchranářů, kteří ve Studénce pomáhali, jak těžké chvíle to byly.
„I na stresující práci dokázali najít něco poučeného,“ popisuje Vymětal.
Bolí to. I po dvou letech
Když 8. srpna 2008 narazil vlak Comenius do padajícího mostu, mnoha lidem tím změnil život.
