Za oním klasickým „Jez zeleninu“ se nyní skrývá více než dobrá rada rodičů nebo dietetiků. Vědci již několik let dokazují, že potrava bohatá na košťálovou zeleninu, jako je zelí, růžičková kapusta či brokolice, je spojena se sníženým rizikem rozvoje různých druhů rakoviny. Zelenina prý dokáže organismus ochránit i proti smrtícím účinkům radioaktivity.
Důvodem je přítomnost složky indol-3-carbinol (I3C) přítomné v těchto rostlinách, píše francouzský deník Le Monde. Po strávení se I3C přeměňuje v jinou molekulu, jejíž označení je DIM (3,3′-diindolylmetan). Díky dosud neupřesněnému mechanismu předchází DIM tvorbě cév přivádějících krev k nádorům, brání růstu rakovinných buněk a nutí je k odumírání.
Toto působení proti tvorbě zhoubných nádorů je již samo o sobě významné, ale DIM vykazuje i další účinek. Ve studii publikované v Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) tým amerických a čínských vědců prokázal, že tato molekula dává myším následnou ochranu proti smrtelným účinkům silné radioaktivity.
Autoři výzkumu vystavili hlodavce dávce 13 grayů (gray je jednotka absorbované dávky záření), která by je za normálních okolností měla usmrtit. Odhaduje se, že lidský organismus snese dávku pouze do deseti grayů. Při tomto pokusu všechny myši z kontrolní skupiny, která byla ozářena, ale nedostala DIM, zemřely v následujících osmi dnech.
Látka DIM, která je obsažená i v brokolici, hlodavce výrazně ochránila proti účinkům záření, ilustrační foto
Oprava DNA
Nebyl to však případ těch myší, jimž byla molekula injekční formou vpravena. Až 60 procent hlodavců zůstalo celý měsíc naživu, když deset minut po ozáření obdrželi první injekci, a to přesto, že dostali dávku záření považovanou za smrtelnou. Dávka devíti grayů pak usmrtila 80 procent myší, které nebyly ošetřeny, zatímco naopak 80 procent myší, jimž byla injekce aplikována, zůstalo naživu. Při ozáření pěti grayi zahynula do 30 dní čtvrtina neošetřených myší, zatímco myši, jimž byla DIM vpravena, při stejné dávce ozáření zůstaly naživu všechny. Vědci konstatovali, že slabší dávky jsou méně účinné a že čím dříve je DIM po ozáření aplikována, tím větší naději na přežití zvířata mají.
Zbývá zjistit, jak DIM působí, že chrání organismy, které byly vystaveny jinak smrtelným dávkám radiace. Po sérii pokusů s laboratorními buňkami vědci nakonec odhalili dvojí mechanismus. Nejprve zjistili, že podání DIM aktivuje protein označovaný jako ATM, který je specializován na „opravu“ DNA, když je například poškozena účinkem záření. Studie přináší zajímavý detail: tato „oprava“ se nekoná, jestliže jde o rakovinnou buňku. Jakoby DIM poskytovala svou ochranu jen zdravým buňkám.
Buňkám se náhle chce bojovat o přežití
Molekula DIM se však nespokojuje s tím, že stimuluje „opravu“ DNA. Autoři studie rovněž odhalili, že DIM dokáže blokovat úhyn buněk způsobený radiací. Je totiž známo, že vystavení ionizujícímu záření je fyzickou agresí, která může vyvolávat apoptózu, jakousi sebevraždu buněk. Jakoby raději zahynuly, než by bojovaly o přežití. Vědci si však povšimli, že DIM vyvolává produkci proteinu, který aktivuje geny, jejichž úkolem je bojovat proti apoptóze, jednomu z hlavních typů programované buněčné smrti. Oba mechanismy spolu možná souvisejí, jestliže vycházíme z poznatku, že narušení DNA může vyvolat apoptózu buňky, která ji obsahuje.
Velká část tohoto výzkumu se týká hlodavců. Bylo by totiž obtížné si představit, že by se lidé dobrovolně vystavili radiaci, aby na nich bylo možno testovat působení DIM u homo sapiens. Americkočínský tým zdůraznil, že předchozí práce ukázaly, že DIM může být člověku bez problémů podána. Molekula svým mechanismem ochrany před zářením může nepochybně snížit nejvýraznější syndromy spojené s ozářením, která by bylo třeba způsobeno únikem radiace při nějaké jaderné katastrofě, jako byly Černobyl nebo Fukušima.
