Brouk potřetí: už ne tak sladký

VW Beetle • Zdroj: E15 Anna Vackova

Jaroslav Matějka

2. srpna 2012 · 11:59

Nechtěl bych být v kůži designéra nového Beetla. Měl stvořit něco odvážného, překvapivého, přitom se směl pohybovat jen v úzce vymezených hranicích. Podle mého se však zadání zhostil se ctí. Jeho „Brouk pro 21. století“ má daleko ke kýčovitému a přeslazenému vozu, kterým byl představitel minulé generace.

Brouka netřeba představovat. Dodnes jich Volkswagen prodal více než 23 milionů. Ikonické tvary prvního modelu z třicátých let minulého století, jehož výroba skončila v roce 1985, učarovaly.

V roce 1998, šedesát let po představení prvního modelu, se objevil druhý v řadě – New Beetle. „Autíčko pro Barbíny“ nezaujalo. Vzpomínáte na podivnou vázičku s kytičkou na přístrojové desce? Vůz byl extrémně předražený.

A nyní je tu Brouk potřetí. Jaký je? Lepší než ten předcházející, na prvního však (v mých očích) nemá, i přesto, že nabízí klimatizovaný komfort, je nabitý moderními technologiemi a je větší.

Stejně jako jeho předchůdce i Beetle (už ne New) vyšel z aktuální generace Golfu. Jeho rozměry jsou – délka 4278 mm, šířka 2021 mm, výška 1486 mm a rozvor 2537 mm. Tedy je o 12 mm nižší a o 84 mm širší. Nabízí více místa na dvou zadních sedadlech, hlavně nad hlavami. Větší je i zavazadlový prostor, nyní až 310 litrů.

Větší rozchod kol dovolil kouzlit s designem. Silueta vozu je sportovnější, svalnatější, působí zvláštně „zploštěným“ dojmem. Mužnější tvář má i interiér, v němž stojí za povšimnutí „designovka“, přihrádka pro rukavice.

K prvnímu brouku odkazují hlavně kulaté světlomety a silně vyklenuté boční plochy a v interiéru ploché prvky lakované v barvě vozu a kompaktní přístrojová deska s jedním výrazným kruhovým centrálním sdruženým přístrojem.

Testoval jsem vůz s nejslabším motorem a bylo to znát. Auto působilo chvílemi až těžkopádně. Čtyřválcový benzinový motor o zdvihovém objemu 1,2 l a výkonu 77 kW (105 k) na hmotnost vozu neměl. Nejvíce to bylo znát při prudké akceleraci… No prudké, to jsem přehnal.

Vůz zrychloval z „nuly na sto“ za 10,9 sekundy a dosahoval maximální rychlosti 180 km/h. Určitě bych doporučoval silnější čtyřválce – na výběr jsou 1,4 TSI (118 kW), 2,0 TSI (147 kW), 2,0 TDI (103 kW), doplňuje je ještě stejně silný diesel 1,6 TDI (77 kW). Ten zrychluje sice ještě hůře, za 11,5 s, ale chlubí se „papírovou“ kombinovanou spotřebou 4,5 l/100 km. (Spotřeba testovaného vozu se pohybovala kolem 7,2 l/100 km.)

Moji náladu však vylepšovala skvělá přilnavost, jako kdyby Beetle neměl jen čtyři kola, ale desítky pavoučích noh. Proti minulému modelu posun kupředu. Ovšem řízení stále působilo chladným odtažitým dojmem. V rychle projížděných zatáčkách to nebyla švanda. Musím říci, že jsem čekal o něco lepší projev.

Zájemcům o moderní interpretaci auta-legendy však zmiňované „pihy na kráse“ vadit nebudou. Mají proč je přehlédnout. Jednak je nový vůz o poznání hezčí, přitažlivější ve srovnání s předcházejícím modelem, a za další: německý koncern čaroval s cenou.

Vůz už nestojí malé jmění, jako dříve, ale má dobrou startovací cenu – 379 tisíc korun. Jako kdyby si v automobilce uvědomili, že je načase skončit s hrátkami na exkluzivitu, na „originální, jedinečný, výjimečný“ retro vůz. Nakročili k zákazníkům. K těm, kteří pořád nemohou zapomenout na prvního brouka a kterých je stále méně. Kdoví, kdyby je „prováhali“ nyní, s příštím modelem by už možná neměli koho oslovovat.