Bruselský čurající chlapeček se zahalil do modrotisku. Autorkou kostýmu je česká designérka
Už více než tisíckrát měnil proslulý bruselský čurající chlapeček svůj kostým, teprve nyní ale poprvé navlékl reprezentativní český oděv. Čepice i kabátek v modré barvě s bílými puntíky a proužkované kalhoty ozdobily sošku v centru belgické metropole týden před výročím vzniku samostatného československého státu. Obleček byl navržen technikou modrotisku, která figuruje díky Česku a dalším zemím střední Evropy na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Přibližně 60 centimetrů vysoká bronzová soška, v originále zvaná Manneken Pis, čurá do fontány v centru Bruselu již 400 let. Během této doby vystřídala více než tisíc kostýmů, o jejichž oblékání rozhoduje Řád přátel čurajícího chlapečka. Český modrotiskový obleček je v 1053. v pořadí.
Modrotisk je metoda potiskování textilií za pomoci dřevěné formy a indiga. Potištěné oděvy proto mívají modro-bílou kombinaci. V Česku má tato technika dlouhou tradici a velmi oblíbená byla zvláště v 19. století. V současnosti je však velmi okrajová a modrotisku se věnují pouze dvě řemeslné dílny v Olešnici a ve Strážnici.
„Myslím, že je to dobrá volba a jsem vlastně ráda, že se nešlo do nějakého tradičního kroje, že tam je to propojení se současností,“ ocenila nápad prezentovat v Bruselu český modrotisk módní designérka Alice Klouzková, která aplikuje tuto tradiční techniku v současné módě. Obtížně podle ní bylo zejména navrhnout optimální střih pro chlapečka, který má sice výšku odrůstajícího batolete, ale nepohybuje se a oděv se na něj musí složitě navlékat.
„Je to něco úplně jiného než běžný střih na člověka,“ popsala náročnou práci návrhářka, podle níž musely být například kalhoty celé otevírací z boku, aby se obalily okolo nohou sochy. Modrou čepici s bílými puntíky, kterou dostal chlapeček na hlavu, patrně designérka nevidí naposledy - už při jejím navrhování si ji prý objednávala spousta lidí.
