Za rok přijde do kin drama o tragédii v Lidicích. V těchto dnech vrcholí přípravy na natáčení, herci se učí scénář Zdeňka Mahlera a muzikanti skládají hudbu. Jedním z těch, kteří ji k filmu píší, je Jan Budař.
„Když jsem si přečetl scénář k filmu Lidice, plakal jsem. Chtěl jsem, aby to všechno nebyla pravda. Je to obrovská bolest, která se těm lidem stala,“ říká herec a frontman skupiny Eliščin Band.
Byl jste se v Lidicích podívat?
Nikdy jsem tam nebyl.
Chystáte se?
Nevím. Vy jste tam byla?
Náhodou jsem tam před měsícem byla a je to velmi silné.
Co jste tam zažila?
Ticho. Vůbec tam nezpívají ptáci. Nemají kde. Nacisti při vyhlazení obce podťali i stromy. Zbylo jich pár. Jeďte se tam podívat.
Pojedu. Já už jsem tu píseň napsal.
O čem je?
O strachu a o osvobození se od něj. Taky o lásce.
Strachu z čeho?
Z čehokoliv. Hrůzu, která se odehrála v Lidicích, si neumíme představit. Nikdo z nás. Je to hrozné bezpráví, hrozné násilí a ti lidé zažívali ohromný strach. A já věřím tomu, že jakýkoli strach má souvislost se strachem ze smrti. Z toho, že nebudeme.
Z čeho má strach Jan Budař?
Z toho, že nebudu. Že nebude mé malé já.
Je to tedy píseň o smrti, nebo o naději?
Je to píseň o naději, v níž je možné rozpustit strach.
Kromě vás byli osloveni i další autoři – Dan Bárta, Tara Fuki, Čechomor. Není vám líto, že zadání bylo jen jedna píseň?
Naopak, jsem rád, že je jen jedna, protože to téma je hodně těžké. Je to dobrý nápad oslovit různé tvůrce, každý přispěje svým pohledem, svou emocí, svou energií. O to bude album zajímavější.
Budete ve filmu Lidice i hrát?
Doufám, že ano, moc bych si to přál.
Už víte koho?
Zatím nevím, co můžu prozrazovat, ale měl bych hrát Čecha, ne nacistu. Scénář je krásný, i když téma je tak hrozně smutné. Když jsem to četl, plakal jsem a plakal a chtěl, aby to nebyla pravda. A hrozné je, že tu bolest si způsobili sami lidé. Člověk člověku je schopen tak strašně ubližovat. Rafinovaně, krutě, chladně, vypočítavě, racionálně, bez emocí a bez soucitu.
Je ve filmu nějaká naděje?
Myslím, že ano. Pro každého z nás je naděje v tom, že se nemusíme bát, a to i tehdy, když se dějí takové věci, jako se děly tam. Nemusíme se bát, protože všichni jsme jedno vědomí, jedna bytost, jeden život.
Před rokem jste se vydal na cestu dobýt Hollywood. Hrál jste ve španělském filmu, potkal řadu producentů. Co jste si z cest přivezl?
Přivezl jsem si zajímavé poznání, že když se člověk vydá za svým snem, začne velmi intenzivně poznávat sám sebe.
Dokázal byste si představit usadit se jinde?
Určitě. Cestování nás taky hodně učí o nás samých. A pokud se někdo v jiných než rodných krajích usadí a žije tam, je to velká škola.
Které město vás láká?
Moc se mi líbí New York, byl jsem tam zatím jednou a to město mě nadchlo.
Co se vám tam líbí – Manhattan, kluby, jazz, divokost města?
Vše, co jste vyjmenovala.
A to vám v Praze chybí?
Praha je jedno z nejkrásnějších měst. Mám ji moc rád, jen jsem New York ještě nepoznal a přál bych si ho poznat.
Čím byste se v New Yorku živil?
Točením filmů a hraním písní.
Co budete dělat v následujících měsících?
Teď mě čeká natáčení filmu s Václavem Havlem – Odcházení. Na to se moc těším. Pak věřím a doufám, že se objevím ve filmu Lidice. A pak se těším na projekty mezinárodní, nikoliv pouze české.
Herecké, nebo hudební?
Herecké. Hudebně už mezinárodní jsme. Od té doby, co je youtube.com, je každý mezinárodní. Budeme na festivalech po celém Česku a pomalu chystáme vydání naší třetí desky.
Hrajete, zpíváte, píšete texty, hudbu, scénáře. Neláká vás reklama?
O mně se ví, že jsem pro reklamu hodně drahý. Já to taky všude říkám, proto mi možná nikdo nevolá. Ale slevovat nebudu, protože jsem rád pro reklamu hodně drahý.
Ceníte se v korunách, nebo už v eurech?
Samozřejmě v jenech. (smích)
