Poznání rizik pomáhá odhalit příležitosti, říkají Edita Šilhánová a Marie Zemanová

Edita Šilhánová a Marie Zemanová patří k výrazným tvářím udržitelnosti v Česku. Stojí za poradenskou firmou COM.SE Consulting, zároveň jako zakladatelky zasedají v představenstvu Asociace udržitelného podnikání a podílejí se též na provozu informačního portálu Byznys & Udržitelnost.

 „Změny týkající se reportingu ovlivňují řadu dalších oblastí ve fungování firem, včetně motivace,“ komentuje Zemanová letošní turbulentní vývoj v udržitelnosti. Ten způsobily především legislativní změny v parametrech nefinančního reportingu, odstartované únorovým balíkem Omnibus. „Jedna věc je zjevný ekonomický smysl úsporných opatření, druhá obecná úvaha nad podstatou podnikání. Jako příklad pro Česko můžeme vzít pivovary, pro které je zásadní, zda budou mít i v budoucnu dostatek kvalitního chmele,“ vysvětluje.

Do udržitelnosti patří i lidé

Jakási inventura budoucích rizik je podle Šilhánové dokonce podstatou celého konceptu udržitelnosti. „Ta myšlenka není o reportingu, zelených nálepkách a aktivismu, ale o pragmatickém řízení rizik a budování konkurenceschopnosti do budoucna,“ konstatuje.

Organizace, které obě zastupují, mají v erbu podporu udržitelného podnikání. Letošní rok ale do celé problematiky vnesl tolik nejistoty, že asi málokterý firemní management může zodpovědně tvrdit, že má v této věci jasně srovnané priority. Co by tedy měl být základ? „Každého napadnou jako první klimatická rizika. Takže třeba stavební firmy by měly stavět tak, aby jejich budovy obstály i v klimatu za padesát let. Totéž platí pro zemědělce a potravinářský průmysl,“ vypočítává Šilhánová.

Zmiňuje geopolitická rizika, která mohou prověřit odolnost dodavatelských řetězců, ale upozorňuje též na nebezpečí, které vyrůstá přímo v Česku. „Základem úspěchu každé firmy jsou kvalitní lidé. Proto je i v zájmu firem, aby nám nehrozil nedostatek kvalitních zaměstnanců,“ míní.

Pro část tuzemských firem zůstává každopádně otázka udržitelnosti klíčová, letošním úlevám navzdory. Především pro ty, které jsou součástí dodavatelských řetězců. „Pokud chtějí dodávat a uspět na mezinárodním trhu, v řadě oborů je podmínkou mít strategii udržitelnosti,“ připomíná Šilhánová.

Jak najít příležitost

Zastánci a insideři vždy nabádají, aby firmy agendu spojenou s udržitelností vnímali nikoli jako zátěž a povinnost, ale jako příležitost. To se snáze řekne, než udělá, což potvrzuje i Zemanová. „Když ve firmách vedeme diskuze a snažíme se obě strany porovnat na papíře, je zjevná tendence vidět mnohem více negativních dopadů. Hledání příležitostí vyžaduje trochu více soustředění,“ poznamenává. 

Úspěch zavádění agendy do praxe je primárně otázkou přístupu top managementu. Velkým přínosem ale bývají i experti na nižších postech, kteří jsou v kontaktu s dennodenním chodem firmy. Na tuto linku se též zaměřuje Asociace udržitelného podnikání svými vzdělávacími programy nazvanými ESG EDU.

„Začali jsme v září 2023, kdy jsme měli pocit, a troufám si říct, že to platí i dnes, že spousta firem nedohlédne komplexnost agendy. Proto ji přiřadí někomu z marketingu nebo HR. Jenže agenda udržitelnosti je tak široká, že je na místě bavit se o manažerech udržitelnosti, kteří jsou schopni jí řídit a koordinovat  napříč firmou, strategicky zastřešovat projekty a být partnerem nejvyššímu vedení,“ přibližuje Šilhánová.

Organizace takto proškolila už více než 120 absolventů, a to nejen z korporátního sektoru, ale i z ministerstev, veřejných institucí či vysokých škol.

Jak se stát certifikovaným manažerem udržitelnosti? Jakým způsobem expertky na udržitelnost přispívají k tomu, aby se absolventi technických oborů vraceli do regionů? A zaměřují se i na další témata z ranku udržitelnosti, na která není tolik vidět? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.