Strakonickou fotografku Ivanu Řandovou přitahoval zvláštní sloh a kouzlo domků, kováren, hospod, kapliček a křížových cest rozesetých různě po Šumavě. Začala si je fotit. Nakonec zjistila, že je prapravnučkou jejich stavitele Jakuba Bursy.
„Štíty Bursových domů jsou jako oltáře. O jeho unikátní tvorbě by se měli lidé dozvědět z knihy, kterou právě připravuji,“ líčí Řandová.
Jak jste se o díle svého prapradědy dozvěděla?
Bursovy domy jsem znala. Fotila jsem je na pohlednice. Přitahovaly mě zvláštnostmi na štítech. Kudrlinkou, střapečkem, andělíčkem. Vždycky jsem u nich strávila spoustu času a nemohla se od nich odtrhnout. Začala jsem se shánět po dalších. Na spojitost s jejich stavitelem mě upozornila až maminka, která pocházela z Benedy na Prachaticku. Ukázala mi rodný list. U jména její babičky za svobodna stálo Bursová. Zjistila jsem, že byla dcerou Jakuba Bursy a jeho první manželky.
Co všechno jste o něm vypátrala?
Asi neměl lehký život. První žena Anna mu zemřela v devětatřiceti letech. Pak si vzal Klotyldu, ta zemřela krátce po porodu. Potom uzavřel sňatek s Kateřinou a s tou měl šest dětí. Domy stavěl v okruhu, kam mohl za prací dojít pěšky. Moc toho vypátrat nejde, už je to přece jen dlouhá doba.
Kolik po něm zbylo staveb a v jakém jsou stavu?
Kolem padesáti. Každý dům byl originál. V původním stavu se jich zachovala necelá polovina. Stává se nám, že přijedeme do vesničky, kde by měly být tři Bursovy domy, ale najdeme jen jeden, protože na ostatních fasádách už je třeba brizolit.
Jakého stylu se držel?
Všichni ho řadí do baroka, ale v jeho době se stavěly i klasicistní a empírové věci. On nasával inspiraci své doby. Štíty domů jsou jako oltáře. Řekla bych, že chtěl lidem na vsích vyparádit domy podobně jako na zámcích. Kromě domů jim stavěl i kapličky, ve Vlachově Březí dokonce křížovou cestu.
Co je na štítech nebo v domech za obrazce a nápisy?
Motivy jsou lidové, přírodní, z kancionálů a svatých obrázků. Na nápisech je, kdo, kdy a komu domy postavil. Dozdobil je spirálovitými motivy, andělíčky, sloupy či srdíčky. Nechával se inspirovat tím, co v tom domě mělo být, aby to už z dálky bylo vidět. Hospody dozdoboval žejdlíky nebo příbory, kovárny zase nářadím. Stavby zapadají do přírody. Bylo to asi tím, že za prací docházel pěšky, a proto měl dost času o všem popřemýšlet.
Kdo jsou teď jejich majitelé?
Kapličky patří obcím a domy buď původním majitelům nebo chalupářům.
Mluvila jste s nimi při focení?
Nefotím jen domky zvenčí. Jejich majitelé mě zvou i dovnitř a ukazují mi své plány.
Přihlásili svůj dům jako kulturní památku?
Ne všichni.
Jsou s nějakým domem spojené zvláštní okolnosti, události nebo osudy?
Jedna paní nám vyprávěla rodovou historku. Bursa se prý pustil do stavby, ale v polovině jim začaly docházet peníze. Rodina musela Bursu brzdit, aby stavbu dokončil, protože zdobil štít, ke štítu bránu… a tvořil a tvořil.
Zůstali po Bursovi nějaké fotografie nebo listiny?
Bohužel ne. Zatím děláme s ředitelem muzea ve Volyni Karlem Skalickým archivní výzkum. Pochybuji, že ho někdo vyfotil, protože ve své době nebyl tak významný.
Kde vlastně dožil poslední léta?
Hledala jsem jeho hrob ve Vlachově Březí, kde nakonec skončil v chudobinci. Ale nenašla jsme ho. Z jeho rodného domu v Dolních Nakvasovicích zbyla jen kamenná zídka. On, takový stavitel a z jeho domku nezbylo nic. O Bursově unikátní tvorbě by se měli lidé dozvědět z knihy, kterou právě připravuji. Má název Život a dílo Jakuba Bursy.
