Kapela Buty rozhodně nezahálí. Chystá nové cédéčko, které by se mělo objevit na trhu někdy v první polovině příštího roku. Bubeník Richard Kroczek slibuje klasickou desku Butů. Tedy včetně typicky mírně ulítlých skladeb, ale i těch, které by se daly pustit i v rádiu.
Před svátky hudbu z hlavy už pomalu vypouští. Vánoce jsou pro něj téměř posvátné, takže veškerou pozornost věnuje jim. A rodině.
Štědrý den za dveřmi, máte nakoupené všechny dárky?
Skoro všechny, nakupovalo se už během roku. My se ženou máme sportovně založené děti, takže výběr je jasný. Pod stromečkem budou kromě klasických dárečků také obálky, v nichž budou zahraniční pobyty a zájezdy. Zatím to vypadá, dá, že za pořádnou lyžovačkou musíme za hranice.
Ale možná ještě nasněží.
No uvidíme. Chalupu máme na horách ve výšce osm set metrů, ale zatím je tam jen zelená tráva. Bylo by dobré, kdyby Vánoce byly bílé. Je to mrzutý pohled, jak sousedé vlekaři už chodí plešatí. Na chalupě jsme pekli cukroví. Nedávno jsme měli i zabíjačku spojenou s oslavou naší svatby. Celý rok jsme poctivě krmili naše zvířata jako ovce, husy, divoké kachny a slepice, takže máme hotové skvělé bio výrobky a masíčko. Jednoduše řečeno OE skvělý rok. My Vánocemi žijeme. Považuji je za milé svátky, jako ideální zakončení roku. Silvestr, přiznám se, mě moc nebere, ale co už s ním, když je tady.
Dbáte na vánoční zvyky?
To ano, jsme úplně klasická rodina s klasickými zvyky. Máme kapra, stromeček, večeříme společně a dáváme si penízky a šupinky pod talíř. Těch zvyků je samozřejmě mnoho, ale všechny vychází z jasných tradic. Jsme vždycky doma na chalupě. S dětmi a našimi zvířaty, prostě klasika. Máme dva psy, dvě kočky. Nové štěně je nalezenec. Žena ho našla u cesty, nějaké hovádko bez srdce ho asi vyhodilo v lese. Klube se z něho asi zlatý retrívr.
A psi taky dostanou dárečky pod stromeček?
Jasně, určitě. Dostanou kostičky a sušené uši, žaludky… Vždycky něco dostanou. Hlavně lásku.
Jak se díváte na to, že obchody začínají propagovat Vánoce už v listopadu? Jsou věci, které vám naopak v poslední době vadí?
To je jejich věc. Co s tím můžu dělat. Je to hon za ziskem a udělat si co nejvíce místa v té velké tlačenici. Mně to nevadí, ale všiml jsem si, že lidem ano. Vidím a slyším, jak to řeší. Určitě mě víc zajímá, proč tady máme nejdražší a nejméně kvalitní potraviny, nejdražší benzin a vodu v Evropě a nejvyšší spotřební daně. A to bych mohl jmenovat donekonečna. Na konci toho výčtu bych byl šedivý a mrtvý. Víte, jak se říká, že mezi lidmi je málo peněz. To si vůbec nemyslím. Máme jich dost, akorát všechno kolem nás je nesmyslně a zbytečně předražené. Holt Češi. To, že máme nejdražší dálnice na světě a vojenská letadla, která nelítají, je toho nejlepším příkladem. Všichni to víme, vidíme a pořád jim to beztrestně prochází. Jako byste načerno odebírali elektřinu a nikdo vás za to nepotrestal. Uvidí to soused a začne to dělat taky. A nakonec budou krást bez postihu úplně všichni.
Tak třeba alespoň Vánoce pomohou lidem na chvíli zapomenout na to, co jim vadí nebo co je trápí, co myslíte?
Snad. Každý se snaží řešit své starosti a problémy v soukromí. Já také, ale jsem nově šťastně ženatý, mám skvělou milující rodinu a zdravé děti. Máme všichni práci a neumíráme hlady.
A děti spolu plánujete?
Uvidíme, co nám Ježíšek nadělí.
Nadělí Ježíšek pod stromeček Butům novou desku?
Ta deska před Vánocemi nevyjde. To jsme nestihli a ani nám to moc nevadí. Také jsme po mnoha letech odcházeli od našeho vydavatele a jednáme s novým. To není nic pro nás, mačkat se v té předvánoční tlačenici a mávat rukou s cédéčkem a řvát, tady jsem, tady jsem, všimněte si mě přece už konečně! Tak to ne, to necháme až na jaro. Ono to možná funguje pro interprety, kteří jsou pěkně provaření jako celebrity v médiích. A jim se možná vyplatí nastavit marketing tak, aby fungoval vánoční prodej. My nejsme taková kapela, nejsme celebritní a ani se nikde nijak zvlášť necpeme. Ale to vůbec neznamená, že o nás lidé neuslyší a neuvidí nás. Budeme se snažit, jako vždy, „po našemu“.
Ale populární jste stále.
Ano, a snad jsme vždycky byli. Jak jsem to kdysi nazval, nekomerční kapela s komerčním úspěchem.
Máte nabídky od jiných firem?
Ano, například od Supraphonu, to není tajné, jednáme s nimi. Ale otázkou také je, co pro nás udělají. V dnešní době, kdy se desky skoro neprodávají, považujeme tu naši spíš za reklamní předmět. A jako spousta jiných kapel i my máme přání, aby se ta naše muzika k posluchačům nějakým způsobem dostala. Lidé už za to nejsou ochotni platit. Vůbec se jim nedivím. Gratuluji, neplaťte. Natáčíme za vlastní prostředky a za pomoci drobných sponzorů dotočíme desku a klip. Stojí to samozřejmě peníze. Desku prodávat budeme, ale určitě ne draho. Nejraději bych ji stejně rozdával. A lidé ať platí za naše koncerty.
Buty vás stále ještě živí? Anebo děláte k tomu ještě něco jiného?
Buty nás živí, ano. Každý děláme samozřejmě ještě jinou práci. Radek sedí a vymýšlí písničky. Náš klávesák má architektonickou firmu. Petr, basista pracuje v nahrávacím studiu ve Zlíně jako zvukař. Ale Buty jsou pro nás hlavním zdrojem příjmů. Koncertujeme stále docela dost, děláme asi tak osmdesát koncertů za rok.
To je hodně, ale přitom to tak nevypadá.
Nevypadá, že? Jedná se o takové menší koncerty, různé akce, kdy dbáme na to, abychom si dobře zahráli a propagovali se klubovou scénou. Zvou nás také na festivaly, městské a pivní slavnosti. Musím zaklepat, jsme stále kapela, která lidi i pořadatele zajímá. Na jednu stranu jsem si říkal, že je třeba být více komerční, ale teď se ukazuje, že se někdy vyplácí opak. Když se pořád za každou cenu nikam moc necpete, tak ta kariéra vydrží déle.
Bylo nahrávání stejně náročné jako u předcházejícího cédéčka Votom?
Tohle nás tolik úsilí nestálo. Ne tolik, jako poslední deska. Jak Radek kdysi říkal, nahrávání alba Votom trvalo déle než druhá světová válka. A to je pravda.
A čím to bylo?
Z různých důvodů. Třeba Radek něco vymyslel a na druhý den se mu to nelíbilo. A nebo už jsme něco natočili, přišli jsme za pár dní do studia a zase to smazali. Že to natočíme jinak. A tak to bylo pořád nahoru a dolů. Ve studiu u mě na chalupě to bylo moc fajn, ale víc nás bavilo vyvařovat a užívat si toho chalupářského života než nahrávat v klasickém studiu. Naštěstí už tam nenatáčíme. Studio jsem přestěhoval. Teď natáčíme ve studiu v centru Ostravy, kde je částečně má technika. A je to fakt senzační. Moc dobré.
Takže nahrávání a skládání na novou desku bylo rychlejší?
Ano. Rozhodně. A mimo to, už nikdo nemá ani peníze, ani nervy na to, dělat nahrávky šest let. To prostě bylo fakt moc.
A stylově? Jedná se o nějaký posun v porovnání s předcházejícími počiny?
Nevím, to neumím objektivně posoudit. Jsou tam i takové jasné buťácké úlety i pár písniček, řekl bych, na poslouchání z rádia. Vypadá to zábavně, skalního fanouška doufám neurazíme. Ještě pořád ale není deska hotová. Některé písně mají dvě varianty, takže budeme u míchaček volit a vybírat tu nejvhodnější. Všechno se uvidí, ještě máme trochu času. Pracovní název rozpracovaného cédečka je „Duperele“. Doufám, že vydrží.
Nechybí vám vaše zrušené nahrávací studio Kročkov?
Vůbec mi nechybí. Bylo mě doma a člověk neměl soukromí. Pracoval jsem hodně v noci. Dost málo jsem spal a trpělo tím moje zdraví, rodina, zvířata, květiny i beskydský vzduch.
