V Plzni se 17. listopadu 1989 nic zvláštního nedělo. I studentské shromáždění k uctění 50. výročí smrti Jana Opletala bylo krátké a klidné. V Praze však tekla krev.
Herci stávkují první
V sobotu se poprvé o situaci hovořilo v divadle. Herci přečetli prohlášení pražských divadelníků. V neděli už činohra ohlásila stávku a z první reprízy Černé komedie nebylo nic. V pondělí se ke stávce připojilo i Divadlo dětí Alfa. Herce je vidět a slyšet od počátku i na náměstí. Na prvním shromáždění zpívá hymnu Martina Samková. O den později ji nahrazuje Přemysl Kubišta, jehož podání písničky Jednou budem dál se stává symbolem plzeňských událostí. V sobotu 25. listopadu se divadla otevírají dialogu veřejnosti s herci, studenty a představiteli Občanského fóra.
Studenti se přidávají
Na vysokých školách se v pondělí ještě normálně učí, jen medicína zakládá stávkový výbor. Technika vstupuje do stávky v úterý. Pedagogická fakulta oficiálně také, ale prostory v budově se tu studentům podaří obsadit až později. V objektu elektrofakulty funguje tiskové středisko: na strojích se tu opisují prohlášení a letáky, malují se tu plakátky, které následně zaplavují nároží, výkladní skříně, provizorní ohrady a další polepitelná místa. Na budovu tehdejšího Krajského výboru KSČ na Americké třídě studenti vyvěsí transparent „U krmelců“ a od dveří namalují řetízek šlépějí zakončený otázkou „Kam teď, soudruzi?“
Pozor na milice a vojáky
Do situace v ozbrojených složkách nikdo moc nevidí. Komunisté povolávají 21. listopadu svou ozbrojenou pěst, milice, ze všech krajů do Prahy. V Plzni je velká vojenská posádka, kasárna jsou jedna na Slovanech, troje na Borech. Ještě před pár dny museli vojáci základní služby povinně sledovat v televizi večerní zprávy. Teď to mají zakázané. Informace mají jen od velitelů. Vědí, že za branou zuří kontrarevoluce a dostanou-li rozkaz, jedou střílet. Do svých vrstevníků, do studentů.
Město zaplavily letáky
Zatímco Rudé právo a Pravda jsou i v dalších dnech věrnými hlasy strany a vlády, zbývající deníky, Svobodné slovo a Lidová demokracie, už začínají psát pravdu. Jenže jejich zásilky na trase mezi Prahou a „venkovem“ mizí. Dostávají se sem jen sporadicky, na ulicích je prodávají kolportéři a jdou na dračku. Ulice jsou plné letáků. Visí tu nejrůznější hesla, opisovaný výtah článku Miloše Zemana o „úspěších“ budování socialismu v Československu či studentská prohlášení. Plzeňští výtvarníci si vytvořili improvizovanou dílnu v ateliéru architekta Václava Šmolíka, kde vznikaly stovky plakátů.
A co Škodovka?
Lidé, z nichž nakonec vykrystalizovalo Občanské fórum, i stávkující studenti se od počátku snažili o kontakt s vedením Škodovky. Ve čtvrtek 23. listopadu se sem dostali pražští herci Alexej Pyško a Josef Kemr. S nimi přišli i zástupci studentů a čerstvě založeného Občanského fóra. Týž den večer se konečně škodovákům v řadách OF podařilo domluvit si schůzku s generálním ředitelem Korbelem. Jednal s nimi výhradně sám, jak mu velely zkušenosti.
Tvrdil, že rozhodující věci se nedají dělat v kolektivu. V neděli bylo rozhodnuto: Škodovka podpoří generální stávku shromážděním na nádvoří. V pondělí, kdy se měla stávka konat, stáli už v pět hodin ráno u všech bran studenti a rozdávali letáky se studentskými výzvami a prohlášením škodováckého stávkového výboru. V hlavním areálu Škodovky se nakonec v poledne sešlo kolem patnácti tisíc lidí. Po hodině jim ředitel povolil vyjít na náměstí.
