Bývalý pilot léčí modlitbami

Kazatel Zdeněk Uhlík vyzkoušel různorodé profese. Vyučil se elektrikářem, byl voják z povolání i řidič záchranky. Než uvěřil v Boha.

Chomutov / Býval to chlapec jako každý jiný. Snad trochu úspěšnější. Říká, že byl jedním z nejlepších žáků na učilišti v Povrlech, pak premiantem na chomutovské průmyslovce. Na vojně dokonce létal tryskáčem. „Všechno se mi v životě dařilo, přesto jsem v sobě cítil prázdnotu. I když jsem pilotoval stíhačku, díky níž má člověk v rukou obrovskou moc,“ říká dnes třiapadesátiletý Zdeněk Uhlík, který v Chomutově působí jako kazatel Církve bratrské.

Životní zlom

Předěl v jeho životě nastal ve dvaatřiceti letech. „Do té doby jsem byl materialista, přísně logicky uvažující, ryze technicky založený člověk,“ zdůrazňuje Uhlík.

Na vojně si přečetl pár knih o schopnostech lidského mozku a nahlédl pod pokličku východního náboženství. „Poznal jsem, že existuje duchovní svět, jen jsem si ho nedovedl vysvětlit. Svěřil jsem se známému a ten mi řekl, že by mi pomohl Ježíš Kristus. Má první reakce byla, že je to bláznivý pánbíčkář a ať mi s tím dá pokoj,“ vzpomíná na léta strávená na Šumavě.

Později se Uhlíka a jeho ženy zeptala starší učitelka, jestli by chtěli být v životě spokojení, šťastní a zdraví. „Pomyslel jsem si, kdo by nechtěl. Poradila nám, abychom nechali do životů vstoupit Krista, který je toho všeho dárcem. Tehdy jsem se poprvé pomodlil, “ zapátral v paměti Uhlík.

„Zázračná“ uzdravení

Jeho život se od základů změnil. Ve čtyřiačtyřiceti letech začal studovat teologii a řečtinu, aby si dokázal přečíst původní texty Nového zákona. „Obohatilo mě to. A zároveň ochránilo před sektami,“ dodává evangelický kněz.

Posláním Zdeňka Uhlíka je kázat evangelium a uzdravovat nemocné. Bez nároku na odměnu. „Ne vždycky se mi to daří. Neumím odpovědět na to, proč Bůh nevyslyšel mé modlitby za devítileté dítě, které umíralo na rakovinu. Ale byli jiní, jimž Kristus pomohl. I v beznadějných případech,“ tvrdí duchovní. Jedním z těch, kdo jeho metodě uvěřil, je šestašedesátiletý Václav Havlan z Chomutova. „Nikdy jsem nedal na všelijaké šarlatány a léčitele. Jsem nedůvěřivý člověk, proto jsem to nejdřív vyzkoušel sám na sobě. Před dvěma lety jsem ho poprosil, aby mě zbavil chronické bolesti zad. Od té doby mám pokoj,“ děkuje kazateli, který se za jeho uzdravení pomodlil. Přisuzuje mu i „zázračné“ vyléčení své o čtyři roky starší sestry ze Strakonic. „Na jaře měla mozkovou příhodu. Příbuzní na to přišli až po čtyřech dnech. V komatu skončila v nemocnici, kde jí odebrali část malého mozku. Po třech týdnech v bezvědomí jí už lékaři nedávali šanci na uzdravení,“ vypráví Havlan. Spojil se proto s kazatelem Uhlíkem, který se za jeho sestru modlil „na dálku“. „Sestru po půldruhém měsíci propustili do domácího léčení, zcela bez následků,“ kroutí hlavou Havlan.

Dalším, kdo má dobrou zkušenost s tímto druhem „léčby“, je známý chomutovský právník Jiří Kincl. „V zuboželém stavu mě převezli z nemocnice domů. Měl jsem poškozená játra, velké bolesti a nechutnalo mi jíst. Lékaři mi předpověděli, že budu žít jen do podzimu,“ svěřil se sedmdesátiletý muž. Po rozmluvě s Uhlíkem a modlitbě prý jeho bolest okamžitě ustoupila. „Přesvědčil mě,“ uvedl Kincl, který vyučoval právo a ekonomiku.

Ježíš by měl džíny

Zdeněk Uhlík nekáže v taláru, ale v civilním oblečení. Třeba v riflích a košili. „Jsem si jistý, že kdyby teď přišel Ježíš, měl by také na sobě džíny,“ pousmál se kněz, který je ženatý a má dvě děti. Syn studuje matematiku, dcera absolvovala biblickou školu v Kanadě.

Kazatel míní, že jsme jako národ ztratili sílu evangelia. Opírá se o nedávno zveřejněná čísla, podle nichž je Česká republika předposlední na světě v procentuálním počtu věřících lidí.
„Souvisí to s léty komunismu, kdy se popírala víra. Sám jsem byl pět let vojákem z povolání. Pracoval jsem na vojenské správě. Chtěl jsem z armády odejít, ale nebyla šance. Až kamarád mi poradil, abych začal chodit do kostela. Po čase mě kvůli tomu skutečně propustili a degradovali na vojína,“ vybavuje si Uhlík.

Šest let pak jezdil jako řidič rychlé sanitky. „V této profesi jsem viděl spoustu lidského neštěstí. Práce na záchrance mě utvrdila v odhodlání dát svůj život do služeb víry,” říká Uhlík.

Když dostudoval teologii, dostal v roce 2005 nabídku přestěhovat se s rodinou do Chomutova. „Lidé tu nenecházejí pokoj, jakoby žili bez naděje. Spousta rozvodů, mnoho násilí. Toužil jsem, aby Chomutov poznal, že  Bůh je živý,“ zhodnotil své působení ve městě, z něhož nyní odchází kázat po celém Česku.