Čajovna: něco mezi kostelem a hospodou
V jednom z rohů jinak potemnělé čajovny svítí jediná lampička. Je po zavírací době a čajové konvice už vychladly. S posledním z hostů se vytratily i důvěrné rozhovory. Vznikla tak nejpříhodnější chvíle dozvědět se něco o čajem provoněném životě.
Kdy jste měl naposledy čaj z pytlíku? Tak před měsícem. Dám si klidně černý s citronem a s cukrem, zvlášť, když mi ho někdo udělá. Rád přijmu cokoliv. Není důležité, co to je, ale jestli to člověk připravoval s radostí a stojí si za tím.
Je ještě nějaký čaj, který vás překvapí? Je to čaj, který je dělaný ručně. To už také není v takovém objemu výroby obvyklé. Naše firma se zabývá jen ručně nebo částečně ručně zpracovaným listovým čajem. Ale ani čaj v sáčku není nějaký odpad ze zameteného vagonu nebo přístavu. Na Cejlonu, v Tanzanii, v částech Indie nebo Keni nedosahuje čajovník takové kvality, takže se cíleně drtí a dává do nálevových sáčků.
Vnímáte kávu jako konkurenci? Mám čajovnu, protože jsem nikdy nenašel vztah ke kávě nebo pivu. Svět kafařů a čajařů se odlišuje podle naturelu lidí, ale oba světy mají své rituály a zvyky. Prodávat kafe by pro mě bylo stejné jako prodávat kovadliny nebo růžové medvídky.
Co znamená pojem čajový obřad? Je to japonsky cesta čaje. Učil jsem se ho sedm let, ale jde o studium na celý život. Je to protipól k čajovně, která je volnější, svobodnější. Veselou společenskou záležitostí je například tchajwanský čajový obřad. Používá se při něm spousta nádobí, konviček a stolek, kterému se říká čajové moře. Na něj teče přebytečný čaj. Při obřadu se hodně cáká, všude je hodně vody. Je to hlavně zábava. Lidé kolikrát přikládají čajovně zbytečnou vážnost. Má sice svou atmosféru, ta ale vůbec nebrání tomu, aby se lidé bavili. Čaj je nápoj povzbudivý a souvisí s chutí do života.
Jak jste se k čajovému obřadu dostal? V čajovně nabízíme obřadní čaj Matcha a nikdo mi o něm nebyl schopný říct něco bližšího. Zjistil jsem, že v jednom pražském bytě vyučuje čajový obřad japonský profesor. Rychle jsem zjistil, že obřad není zdaleka jen o čaji. Člověk cvičí sám sebe a zabývá se tím opravdu do hloubky. Je to tichá forma setkání, dovedená do dokonalosti. Zahrnuje estetiku, lidské chování, ale i znalosti truhlařiny, aranžování květin nebo přípravu jídel. Při mimoslovní komunikaci vznikne zvláštní atmosféra. Dnes všichni někam spěcháme, chceme mít zážitky, něco dobývat. Přitom pořád utíkáme. Čajový obřad pomáhá se zastavit, zamyslet a prožít chvíle, které nám unikají.
Čím dokážou čajovny oslovit? Čajovny se nikde jinde po Evropě tak nerozrostly jako u nás. Nabízejí lidem místo, které odpovídá prostředí někde mezi kostelem a hospodou. Jsou otevřené všem, ale chodí do ní spíš lidé, kteří hledají klid. U nás mohou například ochutnat přes sto druhů čaje a posedět na zahradě s japonskými prvky.
Hodně si v čajovně potrpíte na výzdobu. Už od starověku byl čaj v Číně a později v Japonsku kulturním nápojem. Vychutnávali ho estéti, literáti a lidé, kteří dokázali žít svobodně a obklopovali se krásou. Já mám rád, když je výzdoba nenucená, zaujme, ale příliš neupoutává. Jako vázu použiji třeba obyčejnou hroudu hlíny.
Laikovi se mohou zdát čaje v chuti hodně podobné. Jak dlouho trvá, než se v nich vyzná? Pokud vytrváte s pitím čaje, pomůže vám objevit nové chutě. Zhruba po roce začne člověk rozeznávat jednotlivé druhy. Mají podobné hodnocení chuti jako víno. Některé sklizně se srovnávají se šampaňským, jiné s burgundským.
Nedávno jste se vrátil z Japonska. Jaké poznatky jste si přivezl? Japonci mají úctu k práci, chovají se slušně jeden k druhému, hostitel si tam váží zákazníků a oni zase jeho. Novinkou je, že se zelený čaj začal sušit v mikrovlnce. Potřebuje totiž určitou dobu zrání, která je dlouhá, a proto se takhle urychlí. Potom se čaj uchovává v mrazáku.
Je v Japonsku čaj opravdu na každém rohu? Ve všech městech jsou automaty na pití. Půlka z toho jsou nedochucované čaje. Kolem domů mají lidé malé čajové plantáže, všude jsou obchody s kvalitním a čerstvým čajem. Je součástí života Japonců. Také proto jsou jedním z nejzdravějších národů.
