Čas povinných průvodů, nudných nástěnek a korzování se svačinou

Ze dne na den přestali školáci oslovovat paní učitelky jako soudružky a postupem času dostali větší volnost. Oddechli si i učitelé, místo povinných fotografií politických představitelů na nástěnkách visí jen výzdoba a zajímavosti. „Snažím se, aby odrážely život třídy. Teď tam máme třeba klokana ze zoo, kterého jsme adoptovali,“ říká Alena Vávrová ze základní školy v Kodaňské ulici.

Nemít na nástěnce výzdobu u příležitosti významného revolučního svátku bylo nepředstavitelné. „Visela jsem za trest na nástěnce ve sborovně, protože jsem si dovolila pověsit na třídní nástěnku fotku Gottwalda vystřiženou z novin. Vysvětlení, že se mi doma jeho fotky běžně nepovalují, nepomohlo,“ vzpomíná paní učitelka ze Základní školy Dr. Edvarda Beneše v Čakovicích. Jméno prozradit nechce, přestože začínala na jiné škole.

Povinné byly i prvomájové a lampionové průvody. Záleželo ale hodně na ředitelích škol, někteří si účastníky na Letné odškrtávali, jiní omluvu, že se paní učitelka na lampionový průvod nemůže z určitého důvodu dostavit, přijali. Když ale Alena Vránová 1. května 1988 zamířila s osmáky do Hostivaře místo na Letnou, ocitla se na koberečku. „Někdo z žáků to bonznul,“ říká Vránová.

V současnosti mají učitelky při výuce větší volnost. Dětem se věnují, neboť je jich ve třídě méně. „Ve třídě jsem měla třeba šestatřicet dětí, s tím se nedalo moc pracovat,“ vzpomíná učitelka Vladislava Bláhová z čakovické základní školy. Dnes lze jen stěží najít třídu, v níž sedí víc než pětadvacet žáků. „S dětmi více mluvíme a pracujeme ve skupinách. Je to škola hrou, učíme je spolupracovat,“ podotýká Alena Stupková ze Základní školy profesora Švejnara v Modřanech.

Sezení s rukama za zády a chození na záchod jen o velké přestávce jsou minulostí. Ani svačení není povinné. „Pamatuji si, jak jsme o přestávce chodili po chodbě do kolečka a museli u toho svačit,“ říká čtyřiatřicetiletá Lenka Trnovcová. I přesto se děti se svačinou v ruce po chodbě pohybují i nyní. Když jdou ze školního bufetu.

Počítače, kopírky a úcta

„Nemám žákovskou, napište mi to zítra,“ tak tahle výmluva s tím, že na to „souška“ třeba zapomene, by dnes nezabrala. Ke všem známkám mají rodiče přístup ještě ten samý den na internetu. Počítače a moderní vybavení patří dnes k běžné výbavě. Vysvědčení psané v ruce a opisování zadání písemek z tabule jsou historií.

Podle většiny zaměstnanců ve školství je ale také pryč úcta dětí k učitelům. „Přibylo frajírků, co nemají respekt. Doma od rodičů asi neslyší o škole nic pěkného,“ míní školník Vilém Reiner ze ZŠ v Kodaňské ulici. Navíc většina rodičů má vyšší plat než učitelé, a to k respektu také moc nepomáhá.