Čekání na Kometu: velká pouliční party

Fanoušci Komety neváhali nocovat na ulici, jen aby si koupili permanentku na extraligovou sezonu. Redaktor Sedmičky byl u toho.

Jsou čtyři hodiny odpoledne a středoškolačka Lucie Suchánková míří s dekou a židličkou v ruce k fan shopu Komety na Kolišti. V duchu se připravuje na skoro sedmnáctihodinové čekání. Na tom, aby získala permanentku na sezonu, v níž se brněnský klub vrací po třinácti letech do extraligy, jí nesmírně záleží.

„Rozhodla jsem se, že přijdu hned, jak mi skončí škola. Jsem ráda, že jsem tady úplně první. Těšila jsem se do fronty kvůli všem těm lidem. Bude to zábava i zážitek,“ vypráví Lucie Suchánková, která založila frontu, ve které strávilo noc sedmdesát fanoušků.

Přestože prodej permanentek začíná až druhý den ráno, ve čtvrtek 28.května o půl desáté, brzo k Lucii přibývají další nadšenci. Většina z nich se na noc vybavila teplým oblečením, alkoholem a nejrůznějšími sedátky. Každý nově příchozí fasuje pořadové číslo lihovkou na ruku. „Každý musí dostat číslo, aby v tom byl pořádek. Nikdo pak nemůže přijít v devět ráno a cpát se dopředu,“ říká Jana Prachařová, která má na zápěstí číslo tři.

Noční úvahy

O půlnoci už před fan shopem, kde se permanentky budou prodávat, sedí nebo postává skoro sedmdesát lidí. „Jel jsem kolem fronty už o půl osmé, přijít jsem ale mohl až teď o půlnoci. Mám s sebou jen láhev s vodou. V pět ráno mě vystřídá moje sestra, protože musím do práce. Dohromady si vezmeme tři permice,“ ujasňuje Zbyněk Petráš, který přijel autem a zaparkoval přímo na Kolišti.

Každý fanoušek s občankou a vyplněnými formuláři může koupit maximálně pět permanentek. Mezi nočními čekateli se vedou spory o to, kolik permanentek klub do volného prodeje vůbec uvolní. „Včera jsem se ptala prodavaček ve fan shopu a říkaly, že na stání bude šest set permic. Na sezení prý už skoro žádné nejsou, protože ti fanoušci, co permice na sezení měli už minulou sezonu, si jejich platnost obnovili. Zbytek klub rozdal asi sponzorům,“ přemýšlí Eva Haláčková. Stejně jako ona i většina ostatních v noční frontě chce permanentku na stání, která vyjde na dva tisíce šest set. Na sezení stojí čtyři tisíce.

Dlouhou chvíli si čekající lidé krátí různě. Někteří poslouchají hudbu ze sluchátek, jiní si prozpěvují s otevřenou plechovkou piva v ruce. Jedna dvojice asi třicetiletých fanoušků na dece hraje šachy. Skupinka před zavřeným vchodem do fan shopu zase sleduje film na notebooku, který je napájen z nastartovaného favoritu.

I po půlnoci přicházejí další lidé, ale už jich není tolik. „To jsem mohl přijít až nad ránem. Těch pár míst, o které bych přišel ve frontě, by mě nezabilo, aspoň bych se doma trochu vyspal,“ zlobí se Zbyněk Petráš.

Na malou za roh

Rozčarovaných lidí je víc. „Slyšel jsem, že zájem bude veliký. Nechtěl jsem nic riskovat, proto jsem přišel už v sedm večer. Vypadá to ale, že by se na mě v pohodě dostalo, i kdybych přišel v sedm ráno,“ zamýšlí se Martin Trčka s komeťáckou šálou kolem krku a kšiltovkou na hlavě.

Je sedm hodin. Kdyby Martin přišel až teď, obdržel by na zápěstí číslo sto dvacet. Na druhou stranu by nemusel celou noc chodit na malou za roh a kupovat si jídlo v nonstopu na hlavním nádraží.

Ti, kteří se přes noc natáhli ve svém autě na parkovišti, vypadají docela vyspaní. „Spalo se mi dobře. Z vojny si člověk zvykne na ledasco,“ usmívá se Roman Smrž, který přečkal noc ve spacáku na zemi. Jiní vypadají, že se do fronty přišli pobavit a kolem osmé hodiny například staví věž z prázdných plechovek od piva. Radost z nocležníků ale nemají zaměstnanci prádelny, která sousedí s fan shopem. Do práce se totiž musí prodírat.

Je půl desáté a desítky lidí se po několikahodinovém čekání konečně dočkali. Prodej postupuje pomalu a zájemce s číslem sto se na řadu dostává až před dvanáctou hodinou.

Zbytečné čekání?

Ještě ve čtyři hodiny ale byly překvapivě k dostání permanentky nejen na stání, ale pár jich stále zbývalo i do první řady na sezení. „To jsem nečekal. Zájem o Kometu je obrovský. Minulý rok se při čekání na lístky na play-off nedostalo na lidi, kteří přišli ve čtyři ráno,“ vzpomíná Ota Svoboda a schovává permanentku do peněženky. Noční čekání tak pro fanoušky Komety bylo nakonec zbytečné, dostalo se na všechny. Většina z nich se ale nakonec shoduje, že probdělou noc si užila jako velkou párty.