Sluneční paprsky se opírají do kapot nablýskaných aut proslulých značek. Ferrari, Porsche, Lotus, Bentey, Aston Martin nebo Bugatti stojí vedle sebe na startovním roštu a čekají, až za jejich volanty usednou jezdci ze všech koutů světa. Ti se zatím doslova pečou v pětačtyřiceti stupních na startu závodu Le Mans Classic, který kopíruje legendární čtyřiadvacetihodinový závod stejného jména. Automobiloví závodníci ho jezdí od roku 2002 každé dva roky ve Francii. Naposledy před pár týdny.
Český unikát
Mezi čtyřmi sty šedesáti vozy, které se postavily letos na start automobilového klání, se už potřetí objevily i červeno – modro – bílé barvy České republiky. Za volant exkluzivního vozu Škoda 1101 Sport, jediného svého druhu na světě, usedl jablonecký závodník Miroslav Krejsa.
„Le Mans historických aut můžou jet jenom ty vozy, které v minulosti startovaly v klasickém Le Mans závodě, nebo jejich přesné kopie. Já jsem už potřetí jel se škodovkou, kterou v Čechách vyrobili v roce 1949, a o rok později s ní ve Francii závodila posádka Bobek, Netušil a Fousek,“ vysvětluje závodník Krejsa.
Tehdy s ní český tým, pro poruchu pístního čepu, skončil po třinácti hodinách jízdy.
Dnes, když už auto patří mezi veterány, ale dokáže stále vyvinout vysokou rychlost, až dvě stě patnáct kilometrů v hodině.
„Běžný závod Le Mans jezdí závodníci na okruhu čtyřiadvacet hodin v kuse. Classic jezdíme trochu jinak, protože by auta takový zápřah už asi nezvládla,“ vysvětluje Krejsa.
Nejprve tedy jezdce čekaly dvě tréninkové jízdy, jedna ve dne a druhá v noci. A pak už ostrý závod, do kterého soutěžící startují pro Le Mans typickým rozběhem od čáry k autu, a teprve pak nasedají a s vozy vyráží na trať. Posádky čekají tři jízdy v šestnácti hodinách, dvě za světla a jedna za tmy. Pak organizátoři sčítají čas a z toho odvodí výsledek.
„Letos jsem i přes drobné technické poruchy dojel v naší třídě mezi pětasedmdesáti závodníky na patnáctém místě. Dokázal jsem porazit spoustu soupeřů, ve své třídě vozů roku výroby 1949 – 56, i přesto, že škodovka patřila mezi nejstarší a měla v poli nejmenší výkon,“ raduje se Krejsa z úspěchu. V jednom dílčím závodě dokonce obsadil mezi všemi šesté místo.
Není na prodej
Miroslav Krejsa jezdí automobilové závody už čtyřicet let. „Když je člověk starý dědek, má jezdit se starými auty,“ odůvodňuje závodník, proč usedá za volant právě historické škodovky. Kromě toho, že v autě jezdí na okruzích, se o něj také stará. V týmu jsou tři, jezdec Miroslav Krejsa, mechanik Ladislav Bareš a majitel auta Jan Egidy.
„Při každém závodě je riziko havárie, vždyť start vypadá úplně stejně jako třeba při závodech formule. Ale přece jen na akcích jako je Le Mans Classic jsou jezdci trochu víc ohleduplnější, auta mají obrovskou hodnotu. A to je třeba věc, která se mi na závodech historických aut líbí a má pro mě své kouzlo,“ říká Krejsa.
Sehnat třeba náhradní díl na jeho veterána není nic jednoduchého. „I když je na podvozku Škody Tudor, kterých ve škodováckém závodě dělníci vyrobili víc, už většinu dílů neseženeme. A tak to rešíme jednoduše. Podle starého dílu necháme vyrobit nový,“ objasňuje Krejsa.
Ve Francii vzbuzovala škodovka mezi diváky i závodníky obdiv. „Všem se líbila a chodili na ni koukat, zejména kvůli tomu, že je jediná svého druhu a navíc typem auta, kterých na okruhu Le Mans víc nejezdí. Často se mě lidé ptají, jakou má cenu, ale to těžko můžu vyčíslit. Obrovskou. Ale na prodej rozhodně není,“ zdůrazňuje Krejsa.
Obdivovat Krejsův vůz z Le Mans Classic můžou zájemci až do února na výstavě k osmdesátému výročí Masarykova okruhu v Brně.
