Český film Alois Nebel získal v zámoří kladnou recenzi
„Rotoskopická animace v Aloisovi Nebelovi od Tomáše Luňáka je hotový zázrak. Všechno je černé a bílé, ale je tu i šedá, díky níž se na plátno dostává dojem zlověstné předtuchy. Mladému režisérovi se pomocí rotoskopické techniky nějak daří naplnit své obrazy pocitem melancholie a hrůzy zároveň,“ uvedl časopis.
Snímek podle něj zřejmě nalezne místo především na festivalech, protože příliš tkví v české historii a středoevropské psychologii. V každém případě ale prý jde o osvěžující zážitek pro diváky, kteří od animace očekávají více než jen superhrdiny ve 3D a příběhy o zvířatech s lidskými rysy. Přispívá k tomu i Krobotův výkon, jehož „existenciální vzezření je hodné Becketta“.
Do českých kin film zamíří 29. září. Dva dny předtím bude mít slavnostní předpremiéru v kině Pohoda v Jeseníku, kde částečně vznikal. Film o samotářském výpravčím, kterého pronásleduje ponurá minulost sudetského pohraničí a jenž nachází uklidnění jen v předčítání jízdních řádů, vznikl na motivy stejnojmenné komiksové trilogie Alois Nebel (Bílý potok, Hlavní nádraží, Zlaté hory). Jeho autory jsou spisovatel Jaroslav Rudiš (Nebe pod Berlínem, Grandhotel) a hudebník a výtvarník Jaromír Švejdík, který tvoří pod pseudonymem Jaromír 99.
Děj se odehrává v historií poznamenané krajině Jeseníků v druhé polovině přelomového roku 1989. Nebel se ale ve svých vzpomínkách a „přeludech“ vrací zpět do roku 1945, kdy byl svědkem odsunu sudetských Němců. Kromě Krobota animovanou podobu ve filmu získali také například Karel Roden, Tereza Voříšková či Alois Švehlík.
Film měl být původně klasicky animovaný, tvůrci se však nakonec přiklonili k rotoskopii
První zmínka o možnosti převedení oblíbeného komiksu na filmové plátno padla před zhruba pěti lety. Původně ale mělo jít o klasický animovaný film. Nakonec se autoři rozhodli pro náročnější rotoskopii, tedy překreslování jednotlivých filmových políček. „Umožnila nám zachovat ve snímku komiks a zároveň, aby byl i nebyl animovaný. Po krátkém minutovém testu jsme si ověřili, že převedení černobílého komiksu do filmu touto technikou je nejblíže tomu, co jsme chtěli,“ uvedl Luňák.
Tvůrcům se sice podařilo touto technologií přenést specifickou atmosféru předlohy na filmové plátno, vznik filmu to ale výrazně protáhlo. Na samotné natáčení exteriérů i scén s herci bylo třeba asi 30 dní, překreslení nasnímaného obrazu poté ale trvalo téměř dva roky. Na několikavteřinovém záběru animátoři strávili i přes 15 hodin práce.
