Rachman pro svůj vhled do proměn novinařiny za posledních padesát let zvolil vhodnou formu. Vypráví osudy jedenácti lidí, které ovlivňuje existence jednoho mezinárodního deníku sídlícího v Římě. Mezi nimi najdeme zahraničního dopisovatele v Paříži, šéfredaktorku, finanční ředitelku nebo vnuka původního zakladatele deníku, který je donucen personálu oznámit, že tento podnik definitivně končí. Zároveň Rachman jednotlivé kapitoly doplňuje o stručnou historii tohoto deníku a události, které ho k neslavnému konci přirozeně dovedly.
Zcela tedy chybí hlavní postava, tou se stává archetyp novináře. Tedy možná kdysi idealisty, jenž se postupně mění v realistu až cynika. Možná to někomu přijde až příliš tvrdé, ale Rachmanův popis kdysi snad prestižního „řemesla“ je dost blízko současné realitě. A autor také své postavy umí zachytit v těch nejpřesnějších situacích, v nichž se jejich charaktery dokonale projeví.
Humor smutných hrdinů
Ať už je to starý pařížský dopisovatel, který si vymyslí story jen proto, aby nepřišel o práci. Přesný je také příběh ekonomické redaktorky. Ta se dá dohromady s totálním budižkničemu, jenž jí finančně vysává, a to jen proto, aby nezůstala v životě sama. Smutně zábavný je také osud autora nekrologů, jemuž zemře dcera a on konečně začne žít a psát tak dobře jako nikdy předtím.
Všechno zní naprosto uvěřitelně, a byť člověk v novinách něco podobného neprožil, jsou mu tyto osudy blízké. Smutné hrdiny vlastně chápe, protože se mu dnes a denně děje něco dost podobného, jeho příhody vycházejí ze stejných základů. Vskutku komický je tu ale jen příběh mladého uchazeče o post káhirského dopisovatele. Toho z jeho postu zcela mistrovsky vystrnadí ostřílený matador. Další osudy jsou ale pochmurné až mrazivé (kapitoly věnované finanční ředitelce a vydavateli) a smát se jim můžou jen skuteční imperfekcionisté, kterých snad jsou i redakce českých deníků stále plné.
Tom Rachman: Imperfekcionisté Nakladatelství: Host, 2013 Překlad: Ivana Kuglerová Hodnocení: 80 %
