Cesta do Nepálu mi pomohla najít vnitřní klid

Ilustrační foto

Ilustrační foto

(Komerční sdělení) Když v něčem od malička vyrůstáte, přijde vám okolní svět jako naprostá samozřejmost. I já to tak měl, dokud jsem nenavštívil Nepál, jednu z nejchudších zemí světa. Do té doby jsem totiž spoustu věcí nevnímal a třeba si jich ani nevážil. Když ale poznáte, jak funguje svět bez nich, začnete být vděční za to, co máte.

Cesta do Nepálu byla vlastně náhoda. Jednoho dne kamarád přišel s časopisem, kde byla nádherná fotka treku Upper Mustang. Vždycky nás bavilo chodit po horách, a tak jsme se domluvili, že se do Nepálu společně vydáme.

Přípravy a očekávání

Připravovali jsme se na tuhle velkolepou cestu přibližně půl roku a scházeli se s ostatními cestovateli. Ti nám doporučovali očkování, cestovní pojištění, vhodné jídlo a oblečení. Slyšeli jsme během toho i spoustu zajímavých historek. Člověk to ale musí okusit na vlastní kůži, aby pochopil.

Celou dobu byl Nepál v mých představách stejně panenský a mystický, jako jste ho mohli vidět ve filmu Sedm let v Tibetu s Bradem Pittem. Nebudu zastírat, že Nepál je skvostný kout země, a o tom se můžete dočíst v mnoha jiných článcích, ale z mého pohledu je v současnosti ta „panenskost“ tak trochu vybájená iluze.

Zděšení během prvních dnů

Asi nejvíce mě zaskočily první dny po příletu v hlavním městě Káthmándú. Přes nos mě praštil zápach a do očí bila špína a odpadky na zemi. Také mě udivilo ohromné množství lidí, které navíc silně zasáhl vliv okolního světa. Děti běhaly po venku v adidaskách, na každém rohu jste si mohli koupit známou sladkou limonádu a čokoládovou tyčinku. Přišlo mi, že to sem do toho čistého hinduistického světa vůbec nepatří. A o to víc mě dostalo, když jsem si ve městě musel pečlivě hlídat všechny své věci, aby si je nějaký šikovný lapka neodnesl.

Ke všemu mě překvapilo, jak jsou tady k sobě lidé lhostejní. Při vstupu do obchodu si tu vzájemně nepodrží dveře. Někomu se tu rozbije auto a nikdo tu nepřispěchá na pomoc. Dokonce jsem z toho měl pocit, že kdyby v okolí začal hořet dům, všichni by se na to zpovzdálí jen dívali. Možná to někomu může přijít přehnané, ale to byl přesně můj pocit.

Jak jsem si začal vážit vlasti

Najednou jsem si na tomto tisíce kilometrů vzdáleném místě začal uvědomovat vděčnost, vděčnost za to, kde žiji a jaké ohromné kulturní zázemí mi poskytuje Evropa i Česká republika. Ve městech udržujeme čistotu (ať si říká, kdo chce, co chce), odpadky házíme do koše, nepliveme na zem, a když se vám cokoliv přihodí, někdo v okolí vám přispěchá na pomoc.

Začal jsem si tu vážit i dalších věcí. Například čekání na autobus se v Nepálu může protáhnout na hodiny. U nás vyšilujeme, když má řidič zpoždění dvě minuty. Já od té doby už takovou banalitu neřeším.

Muž se slepicí

Zároveň jsem vděčný za to, že mám to privilegium si po práci užívat zábavu. Tady to slovo snad ani neznají. Od rána do večera fungují jen, aby žili a přežili. Uvedu jeden příklad za všechny. Během cesty kolem největší hory světa Manáslu jsme zastavili v jedné horské vesnici. Zahlédl jsem tu muže, jak sedí a kouká na slepici. Chvíli jsem ho pozoroval a on pokaždé, když slepice popoběhla o pár metrů dál, ji vzal a postavil na místo před sebe. A takhle fungoval hodiny. Říkal jsem si, proč tu slepici hlídá, proč raději nejde dělat něco užitečnějšího. Pak mi došlo, že pro něj asi neexistuje nic důležitějšího, než aby se slepice najedla, vyrostla a on ji mohl sníst.

Můj příběh vás rozhodně nemá od cesty odradit. Jiný kraj, jiný mrav, a tak to člověk musí brát. Nepál všem nadšencům hor rozhodně doporučuji, je to velkolepý zážitek na celý život!

PR sdělení:

Vydáváte se na dalekou cestu do hor? Nezapomeňte na kvalitní cestovní pojištění. V Generali si můžete sjednat online cestovní pojištění s vysokými limity plnění, a to až s 15% slevou. Nezapomeňte se ale připojistit na provozování rizikových druhů sportů, do kterých vysokohorská turistika nad 3 000 m patří.