Lidské tělo totiž při pocitu chladu začne kromě obvyklého „drkotání se“ také vypouštět speciální „hubnoucí“ hormony. Pod jejich účinky se zahájí chemický proces vedoucí ke přeměně tukových buněk: bílá tuková tkáň postupně získá vlastnosti hnědé tukové tkáně, kterou tělo může mnohem snáze „spálit“ na potřebnou energii.
Přesněji je řeč o hormonech Irisin, který tělo produkuje, když je mu zima, a FGF21, který působí jako „aktivátor“ hnědých tukových buněk. Na Queenslandské univerzitě testovali desítky dobrovolníků, které zavírali do podchlazených místností a následně jim odebírali krev, v níž naměřili zvýšené hladiny zmíněných hormonů.
„Dalším cílem našeho výzkumu je zjistit, zda tyto hormony budeme moci využít k cílenému vytváření hnědé tukové tkáně bez toho, abychom lidi vystavovali chladu,“ tvrdí vedoucí projektu Paul Lee ve své studii, kterou zveřejnil časopis Cell Metabolism.
Není tuk jako tuk
Hnědou tukovou tkáň lze u dospělých nalézt v horní oblasti hrudi a krku, u obézních lidí je však velmi zredukována nebo chybí úplně. Je přitom značně prokrvená, tělo ji díky tomu může rychle „spálit“ a přeměnit na tepelnou energii.
Tukové buňky bílé tukové tkáně patří k největším buňkám lidského těla, jejich velikost je průměrně 50 μm. U štíhlých jedinců zaujímá kolem 20 % tělesné hmotnosti, u obézních ale může tvořit až 50 % celkové váhy. Slouží také jako tepelná izolace a ochrana vnitřních orgánů.
